Záhada Marie Rogêtové
Není to tak dávno, co jsem tu zmínila povídku Vraždy v ulici Morgue. Ve stejném svazku vyšlo několik textů, které by snad bylo lepší zmínit v jednom článku, ale přijdou mi natolik odlišné, že si zaslouží vlastní hodnocení a nikoli názor ovlivněný ostatními Poeovými díly.
Jako hlavní hrdinové tu opět působí Dupin a autorovo alter ego. V úvodu povídky také zmiňují předchozí příběh, který ale pro pochopení děje není nijak důležitý. V neděli beze stopy zmizí mladá Marie Rogêtová a o několik dní později je její tělo nalezeno v Seině.
Pařížská policie při pátrání není příliš úspěšná – právě naopak. Od nálezu mrtvoly uplynulo několik týdnů a po pachateli jako by se slehla zem. Jen o jednom se nedá pochybovat: došlo tu k vraždě. Zoufalému policejnímu veliteli nezbývá, než se obrátit na geniálního Dupina, aby mu vraha na základě logické dedukce objevil.
Od této chvíle opět čtenář sleduje složitý mnohostránkový monolog, vedený nad články několika konkurenčních novin. Jako ve Vraždách, i tady se výpovědi neuvěřitelně liší a na jejich základě Dupin odhalí pachatelovu stopu. Někdy je dobré odhlédnout od detailů, nebo je nezkoumat příliš podrobně, jak se hlavní hrdina nechává opakovaně slyšet.
Trochu zvláštně, až nepatřičně působí poznámky pod čarou a neustálé zmínky o podobném osudu Mary Cecilie Rogersové z New Yorku. Zpočátku to ruší, ale později si čtenář uvědomí, že se Edgar Allan Poe inspiroval skutečnou událostí (či spíš využívá reálný základ a pouze mění jména). Není pak příběh o to děsivější?