Zlatý brouk
Poslední z pětice detektivních povídek od Edgara Allana Poea nese název Zlatý brouk. Takový titul možná trochu připomíná posvátného egyptského skaraba a čtenář, který na svém názoru bude trvat, má do jisté míry pravdu. I v detektivní povídce totiž jde o hon za štěstím…
Ani tentokrát nepočítejte s Dupinem. Příběh je sice napsán v ich-formě, ale odehrává se na americkém ostrůvku, kde žije podivínský sběratel hmyzu se svým černým sluhou. V době vzniku povídky nic neobvyklého a autor si tím připravil možnost ovlivňovat čtenáře pověrami.
Sběrateli se povede chytit neznámý druh chrobáka se zlatě lesklými krovkami a kresbou připomínající lidskou lebku. Brouk ho při lovu kousne a muž se od té doby chová divně. Zbláznil se? Jiné vysvětlení pro to asi neexistuje: stále mluví o pokladu, ke kterému ho brouk jistojistě dovede.A aby mohl podniknout výpravu za bohatstvím, neváhá po to učinit cokoli – a jeho přátelé ho nakonec musí doprovodit.
Od tohoto okamžiku se děj začíná měnit. Ani v úvodu se nezdál příliš detektivní, teď jsou však hrdinové na stopě pirátskému pokladu, který podle zašifrovaného vzkazu ukryl legendární Kidd. Jak tento poznatek využít ve vlastní prospěch? A povede se hrdinům zprávu vůbec rozluštit?
Příběh se nijak zvlášť neliší od autorových hororových textů, čtenář se však může podle klíče podílet na rozluštění pokynů v mapě k pokladu. Troufnete si na to také?