Kreslířská a literární soutěž u příležitosti Noci s Andersenem - Pohádka

Existuje jedna kniha a v té knize je pět pohádek. Já vám jednu z nich povím.

Kdysi na moravském vršku stál zámek a v tom zámku žil princ, který by se moc rád oženil, ale nemohl narazit na tu pravou. Odehrálo se mnoho stovek plesů, ale žádná dívka se mu nelíbila. Žádná nebyla taková, jakou si princ představoval.

„Matičko, omluvila byste mě?“

„Jistě běž.“ Pobídla královna prince, ale pochopila to špatně. Princ, místo, aby šel za nějakou dívkou, namířil přímo do své komnaty. Už šel po schodech, když ji uviděl. Dívku ladnou a krásnou jako holubici. Stála u orchestru, který vyhrával píseň přímo stvořenou k této situaci. Princ byl v okamžiku u ní.

„Dobrý večer. Mohl bych poprosit o tanec?“ otázal se princ.

„Omlouvám se, ale to nepůjde. Neumím tančit.“ Odpověděla

„Prosím“, řekl princ a chlácholil ji tak dlouho, dokud dívka nepřikývla.

„ Hudba prosím“ vykřikl a vytáhnul dívku na parket.

Tanec začal a princ byl šťastný, i když mu dívka pořád šlapala na nohy, jak kdyby vůbec nebyla ze zámku, ale z kravína.

„Promiňte“, řekl princ a odběhl ke královně.

„Matičko, pomozte. Ta dívka je velmi krásna, ale zdá se mi, že to není princezna. Nemáte nějaký trik, kterým to zjistíme?“

„ To víš, že mám Jarečku, můj drahý. Pozvi ji k nám na dva dny. Pak uvidíš.“

Princ udělal přesně to, co mu královna řekla.

„ Jak se jmenujete ? “ zeptal se princ u večeře. „Alexandra, ale říkají mi Alexa nebo Alex.“ Odpověděla.

Královně v očích probleskly šibalské ohničky.

„Princezno, musíte nám dokázat, že opravdu jste ta, za koho se vydáváte. Dáme vám tři zkoušky, které dokážou, že jste princezna“, prohlásila a mrkla na prince.

„Napijte se“ řekl a podal ji číší s vínem.

„Fuj.To víno chutná jako bahno“ vykřikla princezna.

„Dobrá princezno, obstála jste v první zkoušce“ podotkla královna.

„A teď můžete jít spát“ dodala a zívla.

Ráno se všichni tři sešli u stolu.

„Tak jak jste se vyspala? “zeptal se zdvořile princ.

„Ušlo to, ale matrace byla moc měkká.Jsem celá rozlámana“ odpověděla princezna.

„Drahá, takže vám odpadá jedna zkouška. Chceme jen tři důkazy, že jste princezna. “ řekla královna.

„Ale mě to nevadí, ráda vám dám důkazu víc. “

Královna se škodolibě zasmála.

„Teď jste se prozradila, “ křikla královna, „že je víno odporné jste poznala jako princezna. Princezna si také potrpí na svou matraci, ale každá princezna by si jen oddechla , že nemusí složit další zkoušku. “

„Ano, nejsem princezna, ale potřebuji bohatého může. “

„Alexo, já si tě rád vezmu, ale nesmíš už nikdy lhát. “

A tak byla svatba a žili spolu šťastně až do smrti.

Barča Barglová z Pionýrského oddílů Šedé myšky Kopřivnice, 12 let

Obyčejné dny ubíhají jako voda v korytech řek. Slunce ohřívá hřbety koček, které běhají po dvorku a já už vím, že jaro je tu. Můj kůň jménem Reskátor skáče po pastvinách a čeká na mě, až za ním přijdu a půjdeme ven. Vyjeli jsme přes vesnici a klusem k lesu, z dálky vidím výzdobu domů velikonočními dekoracemi. Vzápětí si vzpomínám na loňský trapas, který se stal právě na velikonoce. U domu stádo koní a koledníci za dveřmi, přišli k ohradě, že si pohladí koně, ale to moje trdlo sebralo chlapci pomlázku a šlo vyplácet maminku klisnu. Ale to se chlapci moc nezdálo a vyšel si pro tu pomlázku k Reskátorovi. Jak jsem to zpozorovala, vyběhla jsem ven, skočila do ohrady a v té rychlosti jsem pomlázkou omylem vyplatila jednoho z hochů. Ale letos přijíždím k domu a vidím první koledníky. Jé a kdo to je? Náš malý koledník, který jaksi kdysi půjčil svou pomlázku i mému koni. Zvesela se na mě usmívá, přijde mi to jako by se svým úsměvem omlouval mě i Reskátorovi a já myslela, že se na mě ani nepodívá. Nakonec sem mu nabídla,že ho svezu na koni. A věřte tomu nebo ne,jsme kamarádi do teď!

Bylo – nebylo jedno království a a žila v něm jedna princezna Jménem Šípková Růženka. A jednoho dne se píchla o trn. A potom ji zachránil princ. Pohádka skončila tak, že princ si vzal princeznu za ženu.

Byl jeden mravenec, který se jmenoval Honza. A ten měl kamaráda Matěje. Jednou šli na výlet do lesa a tam našli meč, který tam byl už rok. V tom lese byli dva smutní medvědi, kteří se jmenovali Béďa a Brunda a to byli bráchové, kteří ztratili mámu a tátu. Měl je pod svou mocí čaroděj. Ale mravenci měli ten meč a tím ho píchli a ten čaroděj umřel. A tím medvědy zachránili.

Byl jeden pán a ten se jmenoval Šušulka. Jednou šel do obchodu a viděl psa , který měl obojek s duhou a ten obojek byl obojek kouzelný. A tak si ho koupil. Samozřejmě, že sním neměl špatné úmysly .Ale za to pes, ten uměl pronikat do snů a fantazie dětí. A tak chodil každou noc pryč. Pan Šušulka ho měl rád. Vytvarovával hezké sny a všechny děti měl rád. Jednou se pan Šušulka vzbudil v noci a pes zrovna přicházel a jeho páníček ho uviděl. Druhý den byli ve snu oba. A pan Šušulka měl divný pocit. Hele kde to jsme? Jsme ve světě snů a fantazie. Aha tak proto jsem měl tak divný pocit. Tak vyrobíme radši sen Ano? Jasně , všem dětem ho vyrobím a nejhezčí vyrobím Máje . Kdo to je? To je moje žena. Tak ahoj a hezké sny děti.

Byla -nebyla jedna stará chata a v té žila rodina ježků a Ti měli malého ježečka. Jednoho dne, když šel malý ježeček spát, zahlédl za okny něco podivného, asi nějaké stvoření. Byl tak zvědavý, že se vydal to stvoření hledat. Ale les byl velmi hluboký. A tak malý ježeček zabloudil. Sedl si k velké bříze a začal plakat.

Najednou se nad ním něco ozvalo:“ KUKU KUKU Pročpak pláčeš ježečku“? „Ale, já jsem se omylem ztratil víš“. A proč jsi se ztratil“? Protože jsem za okny v noci zahlédl něco podivného. Byl jsem zvědavý a vydal jsem se to hledat. „Víš ježečku, já ti pomůžu jo?“ „Jo“. „A jak se vlastně jmenuješ?“ Já se jmenuju kukačka Julie a já jsem ježek Béďa. Tak už bysme měli jít raději domů nemyslíš? Máš pravdu Julie . Tak neremcej a pojď vždyť už jdu. A konečně našli ježkovu rodinu. Zeptali se Julie, jestli chce bydlet s nimi. Ta souhlasila a žili spolu dobře až do smrti.

Byl jednou jeden chlapec. Ten žil s tatínkem a byly strašně chudý . Ten chlapec měl rád jednu holku . Ale ta už kluka měla. Tak se rozhodl předvést nějaký hrdinsky skutek. Tak se zamyslel a řekl„ Tak jo domluvím se s tím klukem. Tak šel a řekl: Musíš jít s Anetou do lesa. Tak jí zavedl do lesa. A Anetku zavedl do lesa. A volala .. pomoc , pomoc, tak udatny chlapec ji šel zachranit. Zachránil jí a žili spolu až do smrti dokud se nerozešli.

Když zprovoznili novou továrnu na roboty, tak se celé město z automatizovalo . Ale firma potřebovala moc materiálu tak zkrachovala, Poslední výškrabek z výrobní linky byl Robík, který byl poloviční než ostatní. Ale chytrostí je přerostl asi o kilometr. Nainstalovali do něj totiž počítač. Robík jim, ale utekl z obchodu a usídlil se v lese, našel si kameny a udělal si přístřeší ve skále, byl to totiž důlní robot. Druhý den ho to už omrzelo a vrátil se zpátky do města, kde začal pracovat v dole a kde si našel robokamarády.

Byl jedno jeden slon , který strašně obdivovla ptáky. Pořád si přál, aby uměl létat. Rozhodl se tedy, že poprosí ptáky aby ho to naučili. Ale ptáci mu řekli, že je moc těžký a lítat nemůže . Tak byl slon dloho smutný , ale pak viděl na obloze letadlo. A pak ho to napadlo.Véděl, že nedaleko odtud je veliké letiště. Slon tam došel a zeptal se lidí jestli se může proletět letadlem nebo vrtulníkem. Lidi mu řekli , že zítra se sním proletí tím nejvýkonějším letadlem, protože jiná letadla by ho neunesla. Tak šel slon domů. V noci nemohl slon pořád usnout, protože se těšil, že se proletí letadlem,. Ale ráno když se slon probudil ho strašně bolelo v krku, takže musel zůstat doma v posteli. Uvařil si teplý čaj a a šel si lehnout do postele . Po chvíli usnul a vzbudil se až delší den ráno .Nasnídal se a po snídani šel na letiště . Lidi se ho ptali , kde včera byl , že nepřišel a on jim řekl , že byl nemocný a že nemohl přijít. Tak se s tebou proletíme dneska. Nasedli do letadla a odletěli. Za chvíli se vrátili , protože jim došel benzín. Slon to potom vyprávěl ptákům a ptáci se strašně divili. Mysleli si, že slon nikdy nevzlétne.

Byl jedno jeden lenochod a ten lenochod nebyl liný. Ale naopak chtěl se stát sportovcem. Jednoho dne šel na procházku a zahlídl barevný plakát. Byl to plakát na Olympiádu. Tak se rozhodl, že se zůčastní. A jak řekl, tak udělal. Další den se vydal k velkému stromu, kde se olympiáda konala. Když tam přišel všichni se mu smáli. Říkali, že lenochod nemůže vyhrát. První soutěž byla v běhu.Tam lenochod skončil druhý. Pak následoval šplh, tuto soutěž lenochod vyhrál. Potom bylo několik soutěží. Nakonec bylo vyhodnocení . Na třetím místě se umístil lev, na druhém opice ma prvním místě lenochod. Všichni se divili, že to vyhrál lenochod. A tak se lenochodovi splnilo přání a jestli neumžel tak tam někde teď běhá se svými kamarády.

Byl jednou kocourek Tlapka. Žil spokojeně se svou maminkou. Jednoho dne jeho páni koupili hračku. A kocourek byl moc spokojen. A maminka ho pobídla aby pánům předvedl ňáký triky. Páni byli spokojeni.
Konec.

Bylo nebylo jedno království a tam byla princezna a jmenovala se Selestyja a měla krásný šaty. Viděla krásného koně a tan byl hnědý. A na tom koni byl princ. A princezna se zamilovala. A pak se seznámili a jmenoval se Miroslav. Macecha jí zakázala se s ním vidět. A princezna začala brečet a rozběhla se do pokoje a zamkla se. A psala mu pokaždý dopis. A jednou jí přines kytky a dopis. A jednou ho zastihli stráže. A když ho zastihli tak to řekli maceše a dali ho do vězení. A macecha řekla aby ho pustili. A měli čtyři děti.Konec.

V jedném domě žila kočka jménem Munka. Mněla kamarádku Mandličku, chtěly se domluvit na návštěvu, chytaly tam myši. Pak se rozloučily. Mandlička když šla domu potkala Huskyho. A šla domu s Huskym. Když došli domu zeptala se ho: Nechceš – li u nás bydlet? Ano chci. Šli se najíst. Když se najedli šli spát. Na druhý den k Munce přišel pes. A Munka řekla: Co chceš, pse? Já chci domov a mám strašný hlad. Tak se pojď najíst. Šli se najíst. Hráli si spolu. Bylo jim moc radost. Husky s Mandličkou šli k Munce. A Munka řekla: Ahoj, jak se máte?

Byla jedna baletka a ta tancovala balet. A ta šla jednou na louku a tam se proženulo 100 býků a porazilo jí to. A tak jí zlomili nohu. Zavolala záchranku. A tak jezdila na vozíku, jenže taky nemohla tancovat. A tak se omluvila a že nebude tancovat. A tak řekla: Ach jo nemůžu tancovat. Du se vykoupat, vyčistit zuby a půjdu se navečeřet a půjdu spát. A pak se to stalo. Probudila se a noha která byla zlomená už zlomená vlastně nebyla. A tak šla k doktorovi a vrátila mu vozík, oblékla si šaty na balet a šla tancovat. No a to je konec. A měla nakonec děti a psa a kočku a měli se dobře.

V jedné jeskyni žili dva trpaslíci- Martin a Honza. Jednou ráno se šli podívat na ranní sluníčko. Martin šel jako první, jenže venku byla tma. „Kde je sluníčko?“ divil se Martin „ Asi ho někdo ukradl a schoval. Ale sluníčko potřebujeme všichni k životu a tak ho musíme najít.“

Šli dlouho a ptali se každého koho potkali. Nikdo však sluníčko neviděl. Až jedné noci jim měsíc prozradil, že sluníčko ukradl čaroděj a má ho v kleci na svém zámku vysoko v horách. Trpaslíci poděkovali a vydali se na cestu.Cesta byla daleká a hodně těžká, ale trpaslíci se nevzdávali. Když došli na zámek, čaroděj jim řekl, že jim slunce dá pouze tehdy, když splní jeho tři přání - musí vyléčit jeho bolavý zub, ušít nové boty a najít mu nevěstu, aby nebyl sám. To nebylo vůbec jednoduché. Bolavý zub vyléčili jejich léčivým čajem, který hned uvařili a jak se ho čaroděj napil, zub ho hned přesta bolet. Dlouho nevěděli z čeho ušijí boty, ale pak Martin obětoval svůj kabát a za dva dny byly boty ušité.

A teď jim zbýval splnit už jen třetí úkol a to najít mu nevěstu. Začínali být už bezradní, ale pomohlo jim sluníčko, které jim prozradilo, že nedaleko bydlí čarodejnice Jindra a ta je již také dlouho sama. A tak šli domluvit svatbu. Jindra souhlasila, protože se jí čaroděj líbil.

Ve svatební den daroval čaroděj trpaslíkům sluníčko a ti ho vrátili na oblohu. Od té doby sluníčko zase vesele svítí všem.

Felix bylo koťátko, které zůstalo samo, jeho rodiče byly chyceny a odvezeny z města. Zůstal opuštěný a tak se vydal do světa.Na cestě se seznámil se štěnětem Bleskem.Stali se z nich dobří kamarádi a vydali se do světa, aby našli nový domov. Hledali dlouho, až našli v lese starou chaloupku. Vešli dovnitř, ale byla tam zlá čarodejnice. Bleska a Felixe zavřela do klece. Rozdělala oheň a dala na kamna kotlík s vodou.

Naštěstí šla okolo Laura. Laura měla ráda zvířata, ale nevěděla jak jim má pomoci. Byla však trpělivá a tak počkala, až čarodejnice odejde sbírat byliny. Využila toho, vběhla do chaloupky a Felixe s Bleskem zachránila. Od té doby žili spolu spokojeně.

Žil, byl jednou jeden skřítek Ferda. Byl hodný a veselý. Jednoho dne šel na procházku. Když se vrátil, byl celý jeho domeček vzhůru nohama, všude byl strašný nepořádek a věci byly rozházené. „Co se to tu stalo?“ divil se. A tak šel ven a ptal se všech kamarádů, jestli někoho neviděli. Nikdo nic neviděl, protože každé ráno je ve vesnici zemětřesení a tak se všichni běží schovat do lesa anebo nějakého úkrytu. Jen malý skřítek Emil byl tak odvážný, že viděl, jak vesnicí prochází obr. Snažil se ho zastavit, ale protože byl moc malý, obr ho neviděl.

„Tak co budeme dělat kamarádi?“ptal se Ferda. Dlouho nemohli nic vymyslet, ale malý Emil byl nejen odvážný, ale i chytrý. A tak napsal na velikánskou tabuli velkými písmeny POZOR, POZOR, TADY BYDLÍ SKŘÍTCI. NAŠLAPOVAT OPATRNĚ. Obr si jí přečetl a od té doby se vesnici vyhýbal.

Na louce u lesa žili dva kamarádi Konvalinka a Heřmánek. Narodili se oba ve stejném roce i měsíci. Stali se z nich dobří kamarádi.

Na jejich louce vládly dva keře – Šípek a Líska. Každý z nich měl svou část louky a na té si hospodařily. Jenže Šípek chtěl ovládnout louku celou. Záviděl Lískovému keři, že ho mají všichni rádi a poslouchají ho.

Konvalince a Heřmánkovi se to nelíbilo a chtěli zjistit proč je Šípek tak zlý. Tak začali pátrat po této záhadě. A brzy na ni přišli.

Jednou z jara, když Šípek rozkvetl, přišel nějaký člověk a všechny květy otrhal. Šípek pak nemohl dozrát a vydat své chutné a zdravé plody. Proto se obalil trny, aby se mohl bránit a chtěl zaplevelit celou louku. Heřmánek mu vše trpělivě vysvětlil a keř uznal, že to co chce udělat, není správné řešení a ustoupil z louky. Trny si však na svou ochranu nechal.

Jednou v smrkovém lese potkal vlk lišku Ryšku. Seznámili se a začali se kamarádit. Jednoho dne uslyšeli naříkání. Zjistili, že se chudák zajíc chytil do pasti, kterou zde nastražil pytlák. Aby mu pomohli, počkali v křoví a pořádně pytláka vyděsili. Nakonec našel zajíce v lese myslivec a z pasti ho vysvobodil. Zajíc byl oběma zvířátkům velmi vděčný za záchranu života a ze všech třech se stali věrní kamarádi.

Stalo se to kdysi dávno, žila jedna holka jménem Jula. Jednoho dne objevila časový portál. Jula byla statečná a ničeho se nebála, přemýšlela jestli má nebo nemá jít dovnitř. Nakonec vešla dovnitř a měla slzy na krajíčku protože viděla věc kterou by chtěli vidět všichni vědci. Viděla dinosaury. To byl její sen, protože chtěla být paleontološka. Určovala druhy a najednou slyšela cosi za ní a zeptala se: „Kdo to mluví ?“ „To já Stegosaurus Luk.“

„Aha tak se mi ukaž ?“ „ Ty mně nevidíš?“ „ Ta palma jsem já, usmál se Luk.“ A tak se Luk a Jula skamarádily a Jula nikomu o svém tajemství nikomu neřekla.