Soutěž o kouzelnickou sadu Škola kouzel Junior

Bylo nebylo jedno království, ve kterém se dělo všechno obráceně. Čerti vládli, král vařil a pekaři lovili zvěř. No, dovedete si, děti, představit, jak se v takovém království žilo?

Jednoho dne se čerti rozhodli, že provdají jedinou královskou dceru, nebudou už muset pracovat a zlaťáky se budou do královské pokladnice jen sypat. Dohodli se, že uspořádají zásnubní ples, ale protože to byli čerti, tak si vůbec nedovedli představit, jak takový ples vypadá, natož jak se pořádá.

Vydali se tedy do hlubokého lesa, ve kterém bydlel kouzelník Čáryfuk. Byla to čaroděj, který uměl mnoho kouzel, ale o královských námluvách věděl jen to, že někdo musí splnit tři úkoly. Rozhodli, že tyto úkoly musí splnit princezna Jitka. Prvním úkolem bylo ulovit nějaké zvíře. Druhým úkol byl uvařit jídlo z toho, co najde v přírodě, a třetím úkolem bylo uplést nastávajícímu ženichovi svetr. Na čerty také čekal nelehký úkol v podobě vyrobení pozvánek.

Nadešel dlouho očekávaný den a princezna Jitka se oblékla do nejlepších šatů a vyhlížela ženichy. Jakmile odbila desátá hodina, začal princezna Jitka plnit první úkol. Vzala si do ruky šíp a po několika nezdařených pokusech se jí přece jen povedlo vystřelit, ale jediné, co trefila, byl strašák na vedlejším poli. Všichni se smáli, ale princezna se nedala odradit a šla plnit druhý úkol. Rozběhla se po lese a už nosila věci na polévku. Byla to polévka z lískových oříšků, jehličí a vody. Po prvním ochutnání princi vypadl zub. Na princeznu zbýval poslední úkol. Princezna vzala přadeno vlny a jím celého prince obmotala. To už princ nevydržel a vzal nohy na ramena. Princezně zbyla z námluv jen ostuda, o které věděli široko daleko.

O její ostudě se dozvěděl i princ ze sousedního království. Ten ji znal od dětských let a věděl, že princezna je sice „nemotora“, ale srdce má dobré. Ohlásil se na sousedskou návštěvu, vzal si princeznu Jitku za ženu a vládnou tam spolu až dodnes. Od té doby už to nebylo popletené království, ale je vše tak, jak to má být.

Richard Vlach

Byl jednou jeden chlapec jménem Honza. Žil se svým tatínkem ve vesnici kousek od královského hradu. Neměli moc peněz, a proto Honzův otec vyráběl keramické nádoby, které pak společně jezdili prodávat na trhy.

Jednoho dne musel tatínek odjet něco zařídit, takže jel Honza prodávat výrobky sám. Když dorazil na tržnici, vybalil si nádoby a začal prodávat. Všiml si plakátu, na kterém bylo napsáno, že kdo zachrání princeznu, může si ji vzít za ženu. Moc toho dopoledne neprodal, a tak se rozhodl, že se dojede domů najíst a znovu to zkusí odpoledne. Jak řekl, tak udělal. Snědl celý oběd a odpoledne přijel zpátky na tržiště.

Jak tak prodával, najednou k němu přiběhl neznámý pán, který měl přes obličej přehozený šátek. Začal si prohlížet hrneček. Zakoukal se do jednoho modrého hrníčku a zeptal se: „Je tenhle hrníček opravdu začarovaný, jak se říká? Prý princezna z nedalekého hradu odmítla vzít si za manžela zlého kouzelníka a ten ji proto proměnil v modrý hrneček s něžnými kvítky.“ „Nevím, nikdy jsem o něčem takovém neslyšel,“ odpověděl Honza. „A kolik stojí zlaťáků?“ „Pět,“ řekl chlapec. „Tak ten hrníček koupím,“ vyhrkl rychle neznámý pán a vyndal z kapsy pět nádherně třpytících se zlaťáků. Podal je Honzovi, vzal si hrníček a šel pryč. Jak Honza neprodané nádoby dával zpět do vozu, uslyšel dva pány, jak se baví o začarovaném hrnečku. „Když ho prý pohladíš, stane se z něj krásná princezna,“ řekl první pán.

Další den ráno se Honza rozhodl, že půjde princeznu zachránit. Jel znovu na trh a doufal, že toho pána znovu uvidí. Ještě než si stačil vybalit věci, zahlédl ho. Rychle za ním běžel a snažil se, aby si ho nevšiml. Pronásledoval ho až do sklepení pod zámek. Tam měl cizinec místnost, ve které měl své věci. Honza počkal, než odejde. Když nakonec zmizel z dohledu, vešel Honza dovnitř a zavřel dveře. Začal se rozhlížet po modrém hrnečku. Všiml si, že leží na poličce. Tak ho vzal a rychle utíkal.

Doběhl až domů, tam vzal hrneček a pohladil ho. Najednou se před ním objevila princezna.

Dovezl ji na zámek, kde si ji vzal za ženu. Měli velikou svatbu, na které se sešlo celé království.

Všichni Honzovi gratulovali a vše dobře dopadlo.

Martin Kříž

Bylo jednou jedno království, ve kterém vládl hodný a moudrý král Dobromysl. A hned za lesem a několika lány obilí bylo větší království, kterému vládl zlý, hloupý a lakomý král Kazisvět. Oba králové si navzájem do oka nepadli. Kazisvět svým sousedem velice pohrdal a Dobromysl se za toho svého zase styděl. Tak už to v životě chodí.......

Král Dobromysl měl krásnou dceru Krasomilu, zatímco Kazisvěta osud obdařil synem Bojovanem. Tihle dva v sobě našli zalíbení a hledali cestu, jak přesvědčit oba tatínky, aby svolili k sňatku. Copak Dobromysl, ten se rád nechal přemlouvat, ale souhlasil. I když byl přesvědčen, že Bojovan nedělá čest svému jménu. Boje a válčení se mu tuze protiví. Raději leží v knihách a čte. Horší to bylo s Kazisvětem, nechtěl o princezně ani slyšet a začal se poohlížet po lepší nevěstě pro svého syna.

Na hranici obou zemí bydlel ve starém srubu kouzelník. Dveře do něj vedly z Dobromilova království a okny se díval do Kazisvětova. Měl dokonalý přehled o všem, co se děje. Protože byl hodný a chytrý, rozhodl se, že oběma dětem pomůže a sám nevyjde s prázdnou.

Trochu si začaroval a přivedl prince i princeznu ke své chaloupce. Vyslechl jejich trápení i přání. „Pomohu vám, ale nebude to zadarmo...“ Oba souhlasili, a tak pokračoval: „Moje sestra se provdala za krále mocné říše Drakedonie. Mají dcerku na vdávání, ale není vůbec hezká. Upřímně řečeno, my kouzelníci a čarodějnice jsme moc krásy nepobrali. A je to dračice! Požádám ji o spolupráci.“

„Chcete mě oženit s dračicí?“ zeptal se Bojovan trochu nejistě. „Nelekejte se, děti moje, nebude to doopravdy! Nechte to na mně.“ „A co za to budete chtít?“ položil princ otázku s obavou, bude-li to možné vůbec splnit. „Maličkost! Až se staneš králem, zrušíš hranici mezi oběma zeměmi a já budu konečně vědět, kde vlastně žiji. Dosud jsem vařil lektvary v jednom království a spal ve druhém. Není to nic příjemného nikam nepatřit.“

„A jak se vyrovnáme se slečnou saní?“ zeptala se pro jistotu Krasomila. „To bude tvůj úkol, děvenko. Podělíš se s ní o svůj šatník a šminky,“ čaroděj dobře věděl, že to princeznu zasáhne. Ale aspoň se naučí, že pro lásku je třeba něco obětovat. „Domluveno!“ Mladí se vrátili do svých hradů a kouzelník se vypravil do Drakedonie. Vrátil se ještě večer i se svou neteří.

Hned druhý den ráno se slečna saň hezky oblékla a navštívila krále Kazisvěta. Chovala se velmi slušně, vyřídila pozdravy od rodičů a přednesla svou žádost o Bojovanovu ruku. Pokud ho nedostane za muže, zasedne ke stolu a neskončí, dokud nesežere posledního sluhu. Začne od shora, první půjde na talíř král ...a princ hned po něm.

Kazisvět se zalekl a pomalu se smiřoval s myšlenkou, že bude mít za snachu dračici. Chtělo to nějaký chytrý nápad, ale kde ho vzít? To byla ta pravá chvíle pro Bojovana. Předstoupil před otce a říká: „Ožeň mě ještě dnes s princeznou Krasomilou. Ženatého si mě saň přece vzít nemůže!“ Kazisvětovi došlo, že to bude menší zlo. Musí se ale smířit s tím, že bude příbuzný s Dobromyslem. Osedlali koně a vyrazili do sousedního království. Tam už bylo vše připraveno. Princezna svému otci vše pověděla. Ten moudře usoudil, že lepšího zetě si ani nemůže přát.

Svatba proběhla v tichosti. Novomanželé odjeli na svatební cestu a král Kazisvět se vrátil na svůj hrad. Sotva dosedl na trůn, přišla na návštěvu dračice. Král jí vše pověděl. „A nechceš si mě vzít sám, když princ už nepřichází v úvahu? Mám velké bohatství, které jednou zdědím.....“

Kazisvět na majetek a peníze slyšel. Pohlédl na saň pohledem od hlavy až k patě a usoudil, že to nebude zas tak hrozné a kývl. Svatba se konala v daleké Drakedonii.

Bojovan zatím převzal vládu nad oběma zeměmi. První královské rozhodnutí bylo to o zrušení hranic. A tak i kouzelník měl to, co si tak dlouho přál.Dobromysl byl velmi spokojený, když viděl, že jsou děti šťastné.

A Kazisvět? Doplatil na svou touhu po mamonu. Zjistil, že draci jsou nesmrtelní. S výjimkou těch, kteří zahynou v boji. Proto se nikdy dědictví nedočkal a ke všemu měl doma za ženu saň!

Jakub Hejna

Byly vánoce a Adam dostal kouzelnickou sadu. Měl z ní velkou radost a hned se naučil nějaká kouzla, která předvedl rodičům. Za čas se je naučil všechna a tak si od kamaráda půjčil na novou sadu. Myslel si, jak všechny překvapí, ale žádné kouzlo mu ani trochu nešlo a Adamův kamarád chtěl peněz víc a víc. Adam pilně zkoušel kouzla dál a dál, až se mu konečně jedno opravdu výtečné zadařilo. Adam byl velice šťastný a hned zkoušel další. Po dlouhé době se ukázalo, že píle z Adama udělala opravdu skvělého kouzelníka. Maminka s tatínkem Adama přihlásili do soutěže o nejlepšího dětského kouzelníka na Praze 5. A představte si, že Adam získal první místo. Dostal tolik peněz, že splatil kamarádovi dluh. Sám si koupit novou kouzelnickou sadu....... užijte si nekonečný příběh s kouzly

Matěj Marek, 10 let