Soutěž o krásné CD Veselé dětské písničky

Bylo horké letní odpoledne, sluníčko sálalo ze všech svých sil a všechna zvířátka na loukách, v lesích i v zahrádkách spokojeně odpočívala schovaná kdesi ve stínu.

Stejně tak odpočívala také naše včelka Mája, hezky ukrytá pod horkem lehce povadlými květy kopretiny. Zrovna se jí asi něco hezkého zdálo, když vtom k ní přilétla její kamarádka včelka Amálka. Bylo na ní vidět, že ji něco velmi trápí a neví si s něčím rady. Sedla si vedle včelky Máji jako hromádka neštěstí a potichoučku pofňukávala.

Máju to značně znepokojilo a hned se kamarádky zeptala: „Amálko, pročpak jsi tak smutná? Copak se ti stalo?“

Amálka si zlehýnka otřela orosená očka a povídá: „Májo, byla jsem se prolétnout na louce nedaleko lesa Borovníčka a na jeho kraji sedí smutný a hladový medvídek Medínek. Až tam na louku jsem slyšela, jak mu kručí hladem v žaludku. Přemýšlím, jak tomu dobrákovi pomoci, ale nic mě nenapadá.“

Mája se na chvilinku zamyslela, jak by chudáčkovi hodnému medvídkovi Medínkovi mohla pomoci, dumala a všelijak se mračila, když najednou poskočila radostí a celá se rozzářila. Amálka na ni překvapeně upřela svůj pohled.

Mája nečekala, až se Amálka na cokoli zeptá a ihned spustila: „Amálko, na něco jsem přišla! Víš, proč se Medínek jmenuje zrovna Medínek? No přece proto, že rád jí med. A kdo je schopen takový med vyrobit? No přece my včelky!“

Amálka najednou celá pookřála a místo bezradnosti se v jejích očích náhle zrcadlila naděje a radost. No jistě! Že ji to samotnou nenapadlo! Vždyť je to tak snadné! Louka je celá posetá nejrůznějšími voňavými a pestrobarevnými květy, z nichž včelky sbírají nektar na med. Stejně tak je les plný stromů, z nichž jiné včelky sbírají medovici. A navíc teď ještě v lese kvetou maliníky a ostružiníky! Medínek si dokonce bude moci vybrat, jaký med by si nejradši dal!

Mája s Amálkou na nic nečekaly a ihned se daly do hledání ostatních kamarádek včelek, svých příbuzných i pouze známých, aby jim pomohly se sbíráním. Netrvalo dlouho a brzy se to včelkami na louce i v lese jen hemžilo. Jejich bzukot byl slyšet široko daleko a slyšel ho dokonce i medvídek Medínek, který se marně snažil svůj obrovský hlad zaspat. Včelky pilně létaly od květu ke květu a některé další zase od stromu ke stromu. Vždy, když už měly nasbíraný plný náklad, letěly s ním do svých úlů, aby se vzápětí opět vrátily sbírat další a další.

A tak netrvalo dlouho a v úlech vzniklo dokonce několik různých várek medu, z nichž každá várka chutnala úplně jinak, ale všechny ty várky medu byly úžasně voňavé a dobroučké.

Amálka s Májou kamarádkám včelkám moc poděkovaly za pomoc a radostně se rozlétly k medvídku Medínkovi, aby mu honem řekly, co dobrého pro něj s kamarádkami připravily.

Když se Medínek dozvěděl, jaké dobroty na něj čekají, srdíčko mu radostí zaplesalo a tou upřímnou radostí chtěl včelky obejmout, aniž by si uvědomil, že by od nich mohl nechtěně dostat žihadlo. Včelky naštěstí stihly poodlétnout dál a hlasitě se tomu všichni tři zasmáli.

„To jste vy i vaše kamarádky včelky moc hodné, že jste na mě takto myslely,“ řekl Medínek včelkám a společně se vydali po stopách podmanivé medové vůně.

Zanedlouho už najezený – možná i přejezený -medvídek Medínek ležel ve stínu pod smrkem a spokojeně si podřimoval.

A co dělaly včelka Mája a včelka Amálka? Společně s ostatními včelkami si užívaly zaslouženého odpočinku a měly velkou radost, že pomohly medvídku Medínkovi od hladu k plnému a spokojenému bříšku.

Romana Sekerová