Soutěž o krásnou knihu Bajky z farmy zvířat

Vzbudil jsem se v našem pelíšku na stráni, ale nikde nikdo, dokonce ani maminka vedle mě neleží. Překulím se, ale ne! Kutálím se ze stráně… Když jsem se zastavil, byl jsem na Černé stezce.

„Maminko, kde jsi?“ zavolal jsem a najednou se přede mnou tyčí zvláštní tvor, který stojí na zadních. Vidím, jak otevírá ten zvláštní hrb na zádech a vyndavá z něj mlíčko. „Ňami,“ řeknu a tvor si nalije tu skvělou pochoutku do dlaně. Rozběhnu se a piji z plna hrdla.

Dopil jsem a blaženě jsem zavřel oči. Vzápětí je okolo mne tma a všechno se kolébá… já slastně usínám.

Vzbudí mě a okolo mě už je světlo a já ležím v měkoučkém pelíšku, přede mnou jsou dvě misky, jedna s mlíčkem a druhá se zvláštními masitými kuličkami. A ten tvor mě hladí po hřbetě.

Zřejmě mám nový domov…

Martin Kačírek

Ve vesnici nedaleko Písku byla malá farma. Žilo v ní hodně zvířat, jako byla prasata, koně, krávy, ale nejznámější z nich byla kočička Micka a pejsek Alík. Každý den pomáhali majitelce na farmě a v noci spali v jejím domě, ale to jim nestačilo. Pořád se pošťuchovali o titul „nejlepší přítel člověka“.

Jednou, když byla majitelka smutná, povzdychl si Alík: „Teď je čas dokázat, že psi jsou lepší než kočky.“ Zavolal si tedy Micku a vsadili se. Sázka zněla takto: „Ten, kdo rozveselí naši hospodyni, získává titul.“ A tak bylo dohodnuto.

První šla Micka. Chodila okolo paničky, máchala svým chlupatým ocáskem a vrněla. Nic se však nedělo. Majitelka byla pořád smutná.

A tak měl šanci Alík. Na majitelku se roztomile díval, dokonce začal i štěkat, ale ani to ji nepotěšilo. Když ani jeden neuspěl, titul je přestal zajímat, spíše měli starost o paní.

Rozhodli se tedy, že ji rozesmějí společně. Nejdříve se byli zeptat ostatních zvířátek, zda o něčem neví, ale ta nic netušila, a tak si Alík s Mickou řekli: „Půjdeme na to jinak. Nacvičíme představení.“ Večer toho dne měli pejsek s kočičkou vše vymyšleno a nacvičeno, a tak mohli začít předvádět. Když to majitelka uviděla, rozesmálo ji to natolik, že ji smutek přešel. A pak Alíkovi s Mickou řekla: „Co bych si bez vás počala, vždyť vy jste moji nejlepší přátelé.

A tak už zvířátka o titul nesoupeřila, protože ho získali oba dva.

Míša Hermachová

Byla jednou jedna malá myška, která bydlela v jedné krásné chaloupce u vody, měla jídla, co jí hrdlo stačilo, ale nikdy nebyla venku.

Jednoho dne se rozhodla jít se podívat ven. Vylezla ze své dírky za sedačkou a šla směrem ke dveřím. Počkala schovaná za botou, a když malý kluk otevřel dveře, vyklouzla ven, řekla si: „Jé, tady je to krásné!“

Procházela se okolo domečku, šla se podívat k rybníku, pozorovala malé rybičky a rozhlížela se po okolí. Když přicházel večer, dostala velký hlad, ale protože to byla myš domácí, nevěděla, jak si ulovit potravu. Snažila se dostat dovnitř oknem, dírou ve zdi, stodolou, střechou, sklepem, ale nikudy to nešlo.

Dostala strach, že ji sní kočka, umře hladem, nebo dokonce umrzne. Rychle přeběhla ze svého úkrytu ve zdi do stodoly, zda tam nebude nějaké jídlo pro kočky. Úspěšně ho našla a alespoň trošku zaplnila svůj hladový žaludek. Poté se třemi skoky vrátila do svého úkrytu.

Druhý den, jen co se otevřely dveře, myška pelášila do svého domečku a byla šťastná, že byla zpátky živá a zdravá.

Myška se dosyta najedla a usnula.

Jaké z toho plyne poučení? Všude dobře, doma nejlépe…

Adam Krov

V jednom lesíku u vesnice bydlela liška. Blízko lesa bylo hospodářství. Na dvoře běhaly slepice, které hlídal pes Baryk. Liška na to přišla a v noci se vydala pro slepici. Přeskočila nízký plot a začala se mlsně rozhlížet po dvoře. Pes spal klidně u boudy a slepice odpočívaly na svém bidýlku v nedalekém kurníku. Liška se kradla potichu, jak jen to šlo, k nic netušícím slepicím. Vybrala si jednu velkou a macatou. Skočila po ní a rychle ji zakousla. To vzbudilo všechny dosud klidně podřimující slepice, Baryka u boudy, ale i hospodáře, který odpočíval po celodenní práci v sednici.

Liška na nic nečekala a pelášila k vratům. Baryk se probudil a začal štěkat a zuřivě běžel k lišce. Ta byla ale rychlejší a utekla se slepicí v tlamě. Rozespalý hospodář vylezl z chalupy, ale uviděl zlodějku až před lesem.

V lese slepici liška snědla. Další noc šla na lup znovu. Plížila se kolem rybníka ke stavení a najednou uviděla kachnu. Byla v rákosí a spala, hlavu schovanou pod křídlem. „To je nějaká lepší slepice…“ řekla si liška a už se mlsně olizovala nad tím, jak si pochutná na vydatnějším úlovku. Skočila po ní…

Kachna ale uletěla a liška neměla nic. A ještě ke všemu se málem utopila. Nakonec byla ráda, že vylezla z rybníka, a chtěla si jít alespoň pro slepici do nedalekého kurníku. Ale viděl ji Baryk, který byl probuzen kejháním vyplašené kachny na rybníce. Pes začal zuřivě štěkat. Liška dostala strach a utekla.

Teď už z lesa hned tak nevyleze.

Poučení: Kdo chce víc, nemá nic.

Adéla Hašková