Soutěž o krásnou knihu Čertí babička

Byla jednou jedna čertí babička. A ta, když byla malá, milovala pohádky. A ty pohádky, co měla nejraději, pořád si je opakovala, až se je naučila nazpaměť. Teď, když už babička vypráví svým čertím vnoučatům poučné pohádky, aby nedělaly blbosti a aby se jim nic nestalo. A my si jednu povíme. „Víte děti, že musíme odnášet zlé lidi? Povím vám o jednom čertovi, který toto pravidlo neuposlechl. Byl jednou jeden čert, byl hloupý a jmenoval se Kokeš. Jeden den dostal za úkol přinést zlou kněžnu, která škodila všem svým poddaným. Kokeš chvíli nechtěl, ale pak si řekl, že mu to vlastně přidá na osobnosti. Tak tedy vylezl z pekla a rozletěl se k zámku. Když tam byl, vyndal si z kabátu fotku královnina obličeje, rozhlédl se a vydal se kněžnu hledat. Najednou uviděl úplně stejný obličej. Rozletěl se čertí rychlostí a „kněžnu“ vzal. Doletěl do pekla a v tom si všiml, že to není kněžna, ale je to rázná žena z vesnice. Už ale bylo pozdě, jenom řekla, že se jmenuj Káča a vyklouzla Kokešovi z rukou. To víte, že se to Káče nelíbilo. Skoro celé peklo obrátila vzhůru nohama. A tak Kokeš seděl v pekelném vězení. A tak, děti, nejdřív se pořádně podívejte hříšníkovi do obličeje. Viděli jste, jak to dopadlo, když se Kokeš nepodíval Káče do očí. Vy to ale udělejte!

1. skupina ŠD Beroun

Jednoho dne se v pekle roznesla velká novina. A ta novina byla, že malé čertíky už nebude hlídat a učit čert Brandibár, ale čertí babička. Všichni malí čertíci se na babičku moc těšili. Snili o tom, jak bude vypadat, jaká bude a podobně. Když to ráno, přišel malým čertíkům lucifer Belzebub představit babičku. Všichni malí čertíci se nemohli dočkat, až poprvé spatří jejich novou chůvu, čertí babičku. Když babička vešla do třídy, tak v ruce držela dřevěnou hůl. Na sobě však měla šaty sešité z kusů látek, na hlavě čarodějnický klobouk. No zkrátka, vypadala tak, jak si jí čertíci představovali. Pak si sedla za katedru a pozdravila, „Ahoj čertíci, já jsem čertí babička a ode dneška budu vaše chůva a učitelka zároveň.“ Čertí babička na čertíky byla moc hodná, tak od té doby, co čertí babička se stará o malé čertíky, jsou malí čertíci spokojení. Prostě, jako každá babička má svá vnoučata ráda.

2. skupina ŠD Beroun

Byla jednou jedna čertí babička. Jmenovala se Brendy. Babička to byla hodná a vypráví dětem pohádky. Myslím tím svým vnoučatům. Vypráví o čertu, který nechce spát. Byl jednou jeden čert Ludvík. Ten čert nerad spal. Každý večer chodil po pokoji a řval, že nechce v noci spát. Ale přes den si nehraje se svým bráškou, ale spí. Vnoučatům se pohádka hodně líbí a vždy po ní usnou.

3. skupina ŠD Beroun

Byla jednou jedna paní jménem Helena. Helena žila ve mlýně. Jednou šel kolem čert, který měl za úkol sehnat někoho, kdo by se o čerty staral. Když uviděl Helenu, jak se stará o mlýn, tak si vzal Helenu do pekla. Helena sice dlouho odporovala, že se o čerty starat nebude. Když však viděla, jaký tam mají nepořádek, řekla, že jim uklidí. Bylo to zvláštní, ale nakonec jim řekla, že tam zůstane. Helena se o ně starala. Žila dlouho a tak nakonec jí čerti začali říkat „čertí babička.“

4. skupina ŠD Beroun

Byla jednou jdna čertí babička. Ta se jmenovala Ivanka. Ivanka měla několik malých čertíků. Ty čertíci se jmenovali: Matěj, Adam, Kuba, Pepa, Jonáš, Karkulín, Honza. Babička je měla všechny moc ráda. Každý den jim četla pohádky na dobrou noc. A aby toho nebylo málo, hrála s nimi i hry. Potom zalezli do postele, brzy usnuli a spali až do rána. Ráno se brzy probudily a šli si hrát. Hráli čertí hry.

3. skupina ŠD Beroun

Byla jednou jedna holčička Janička. Hodně brzy ji zemřeli rodiče. Tak Janičku poslali lidi k babičce. U babičky bylo horko a všude se jí povalovaly uhlíky. A také tam měla všechno špinavé. Když jednoho dne babička prohlásila, že si musí odskočit, Janička přikývla. A najednou ji oslnilo světlo. Z té podivné věci prskaly jiskry, bylo to červené, oranžové až rudě červené. Když Janička otevřela oči, už tam nic nebylo. Janička se u babičky sama bála a měla ve své polorozpadlé chatrči tmu. Žádná okna. Janička nahmatala svíčku a zápalky. Zapálila svíčku. A tak Janička začala uklízet. Když babička přišla domů, tak spráskla ruce. „Co to tu je za nepořádek?“ Janička se divila.

3. skupina ŠD Beroun

Byla jedna čertí babička, jmenovala se Bětka. A ta se starala o malá čerťátka, která se jmenovala: Hubert, Filip, Sofie, Kiki a Matěj. Četla jim pohádky, vařila kašičky a pletla svetříky. Jednoho dne byli na procházce v lese a Filip najednou se ztratil. Kiki to zjistila a řekla to babičce. Babička potom odvedla Kiki, Sofii, Huberta a Matěje domů a šla hledat Filipa. Po několika hodinách se vrátila domů s Filipem a uložila ho do postýlky k ostatním. Další ráno Filip vypravoval, co se stalo. Babička mu potom řekla, ať se vždy drží u ostatních a nekouká někam jinam.

4. skupina ŠD Beroun

Svolal se jednou čertí sraz, na který přišlo čertů, že byste je nespočítali. No, a když přijdou čerti, přijdou i čertíci. No a od toho je tu bábinka. Svolala všechny rarášky, posadila je na pařízky a pronesla: „Řeknu vám příhodu ze života, žádnou pohádku, příhodu, jelikož jste už větší.“ Čerťata sice ze začátku protestovala a vztekala se tak, že by omylem zapálily pařezy, na kterých seděli. Jenže bábinka si toho nevšímala. Začala vyprávět svou příhodu, ne pohádku. „To děti ještě nežily ani vaši rodiče. Žila jsem já a moji rodiče. A můj taťka to byl celým peklem vážený Lucifer. Dal mi jméno Kožišanda. Mám svátek přesně dnes.“ To jí ale přerušili čertíci. „Já mám také svátek,“ řekla čertice vzadu. Ale zpět k příběhu. „Vždy mě hrozně zajímal okolní svět, a tak jednoho dne mě tatínek dovolil jít ven. Šla jsem rovnou na louku a na té se pásla černá koza. Přišla jsem blíž a zeptala se: „Proč nejsi ve mlýně?“ Odpověděla mi tedy „Mééééé.“ Zeptala jsem se tedy: „ Ty jsi z jiné země? Třeba z Maďarska. Tam mluví nějak takhle, ale slyšela jsem, že vy čerti, jste tam dost tvrdý. Zase řekla: „Mééééé.“ A to jsem pochopila, že bude lepší ji vzít do pekla. Když jsem přišla, uviděla jsem ustaraného tátu. A já zapomněla, že v pekle jde čas rychleji. Jenže v tom uviděl kozu. Hnalo jí celé peklo a já jsem měla na do smrti zakázáno venku sbírat kozy! No děti, i když to asi nebylo moc zábavné, doufám, že se vám to líbilo. Čertíci se smíchy váleli na zemi, křičeli. „Jak to, že sis s nimi spletla kozu? A proč jsi zapomněla na …to už rodiče volali, že se jde domů a odešli. A nikdo nevěděl, že si to bábinka Kožičanda vymyslela.

1. skupina ŠD Beroun