Soutěž o krásnou knihu Dobrodružství v přírodě pro děti

Bylo nebylo v jedné malé vesničce žila rodina Novákova. Měli krásnou zahrádku a paní Nováková tam pěstovala různé kytičky. Brzy zjara petrklíče a sněženky, voňavé fialky, honosné lilie a růže.... až po podzimní astry a chryzantémy. Celou tu dobu se za plotem v zelené travičce krčila malá bílá květinka. Záviděla ostatním kytičkám, že mají různé barvy a tvary a ona je jen bílá, není vůbec hezká a nemá žádné jméno.

Jednoho dne uviděla kytička poblíž srnku a zavolala na ni: „Strnko, srnko, nevíš, proč jsem jen obyčejná bílá a nemám žádnou barvu ani jméno jako ostatní kytičky?“ Srnka poskočila a odpověděla: „To já tedy nevím.....“ A běžela vesele dál,

Za několik dní zahlédla kytička malou myšku. „Myško, prosím tě, nevíš, proč jsem jen taková obyčejná, chudá a bílá?“ Myška jen pokrčila rameny a běžela dál.

Uplynulo mnoho dní, kytička stále seděla v trávě a nikdo si jí nevšímal. A najednou ….kde se vzal, tu se vzal zajíček. Hop a hop, přeskočil přes kytičku a ona hned zavolala: „Zajíčku, že mi poradíš,“ a svěřila se mu se svým trápením. Zajíček prozradil: „Já ti neporadím, ale vím, kdo by mohl znát odpověď. U nás v lese žije moudrá sova, zeptám se jí a zítra ti přijdu říct.“ Zajíček odhopkal a kytička se nemohla dočkat zítřka.

Hned od rána kytička na zajíčka netrpělivě čekala. Když se objevil, hned na něj zavolala: „Znáš odpověď na moji otázku?“ „Ano, znám,“ zvolal vesele zajíček. „Moudrá sova povídala, že ty jsi sedmikráska. Jsi sedmkrát krásná, protože kveteš sedm měsíců v roce. Nejdéle ze všech kytiček na zahrádce a v lese. Můžeš být na sebe pyšná.“

A kytička byla. Zajíškovi poděkovala a od té doby byli kamarádi. Sedmikráska už se nikdy netrápila, protože věděla, čím je výjimečná , a znala svoje jméno....

Lada Hromádková, 6.B

Bylo nebylo za devatero horami a devatero řekami jedno království a v tom království žili samí skřítkové. Celé království obklopovalo plno zahrádek, o které se museli skřítkové denně starat.

Jednoho dne však přišla velká bouřka, a tak se museli ti malí nezbedové před burácením ukrýt. Bouřka byla totiž jejich hlavním nepřítelem a moc se jí báli. Skřítkové došli za králem Brumlou a navrhli: „Pane králi, musíš s tím něco udělat, už nás to opravdu nebaví se pořád schovávat, a hlavně nemůžeme pracovat na našich zahrádkách.“

Král Brumla se zamyslel a odvětil jim: „Dobrá, nechám vyhlásit po celém království svou vůli a dám za odměnu všechny královské zahrady tomu, kdo nám pomůže vyřešit náš problém s bouřkami.“

Celé dny, týdny, ba i měsíce se nikdo nepřihlásil. Až jednoho dne přišel do království líný synek Honza a navrhl: „Když mi dáte najíst a napít, co hrdlo ráčí, tak vám pomůžu vyřešit vaše trápení.“

A tak mu dali skřítci najíst a napít, co líný Honza žádal. Skřítkové už byli nervózní, protože Honza jenom jedl a jedl a žádný čin neprovedl.

Zeptali se ho: „Honzo, kdy začneš něco dělat, pořád jenom jíš a piješ a skutek utek´.“ Honza povídá: „Nu dobrá, skřítkové moji, teď vám něco ukážu.“ Honza vyndal z mošničky prapodivná semínka a zvolal: „Skřítci, když je zasejete na střechu vašeho královského hradu a budete se o ně dobře starat, ona vám vyrostou a ochrání vás před bouřkami.“

Štístko se zeptal Honzy, jak že se vzácné semínko jmenuje? Honza jenom prohodil: „Tato květina se jmenuje netřesk.... neboli bouřka.“

Skřítci poděkovali Honzovi za vzácná semínka, vzali si rýče, lopaty a hrabičky a šli zasít semínka na střechy všech domů v království. Starali se o ně, jak nejlépe uměli. Každý den je poctivě zalévali a pleli.

Jak dny plynuly, tak semínka rostla a rostla, až rostlinyk porostly celé království. Od té doby se v celém království neobjevila jediná velká bouřka a to díky květince jménem netřesk. Líný Honza se nakonec své odměny vzdal a šel světem dál pořád rovně za nosem.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Martin Kříž, 6.A

Na kraji vesnice v malé chaloupce žila chudá vdova Magdalenka, která měla sedm synů. Chlapci museli své mamince pomáhat na poli i doma.

Jednoho roku vtrhla do země zlá nemoc. A zavítala i do naší malé chaloupky. Nejdříve začal pokašlávat nejmenší Honzík.

Za ním pak Ondra, Matěj, Jakub, Vašík, Petřík a Lukáš. Chlapci kašlali a chřadli. Magdalenka z toho byla velice nešťastná. Byla velmi chudá a nemohla k nim zavolat doktora. Chlapcům bylo stále hůř a hůř.

Magdalenka měla doma medailonek a rozhodla se ho prodat, aby mohla koupit nějaký lék, který by chlapcům pomohl. Cesta do města byla dlouhá.

Když přišla k malému paloučku, sedla si, aby si trochu odpočinula. Přemýšlela o svém trápení a ze všeho únavou usnula. Ve snu se před ní objevila krásná paní. Magdalence připomínala její maminku. Neznámá paní k ní promluvila: „Vím, co tě trápí, a pomohu ti. Rozhlédni se po paloučku, najdeš na něm drobounké, nenápadné bílé kvítky. Nasbírej je a uvař z nich svým chlapcům léčivý čaj.“

Když se Magdalenka probudila, opravdu kolem sebe uviděla spoustu bílých kvítků, přesně takových, o jakých se zmínila tajemná žena. Nasbírala je a běžela rychle domů. Uvařila z nich čaj pro své nemocné chlapce. Ti hned, jak se ho napili, se cítili lépe. Po několika dnech se úplně uzdravili.

Lidé z vesnice se Magdalenky ptali, jak je to možné. Magdalenka jim ukázala kvítky, které chlapcům pomohly. Lidé se divili, jak to taková obyčejná květinka dokáže, vždyť vypadá jako chudobka. Pro Magdalenku to však byla nejkrásnější květinka na světě, protože uzdravila jejích sedm synů. A tak jí začala říkat sedmikráska......

Lukáš Karolyi, 5.C