Soutěž o krásnou knihu Houby

Soutěž již skončila (28. 7. 2018 23.59).

Chceš získat krásnou knihu „Houby“? Stačí nám jen zaslat obrázek nějaké pěkné houby nebo o houbách sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.

Soutěž o krásnou knihu Houby

Přijměte pozvání do úchvatného světa dosud neobjevených organismů! Jsou všude.. na souši, ve vodě, pod zemí, na stromech, v našem trávicím traktu, v lednici i na naší pokožce. Mohou být jedovaté i léčit, dosahovat neuvěřitelných cen, svítit a vábit elfy – alespoň podle některých pověstí. Houby jsou úžasné organismy, a přitom o nich víme tak málo. Vyrábějí se z nich lampy, židle, peněženky, stavějí se z nich domy… A kdo ví, k čemu všemu je bude ještě možné využít – vždyť dodnes se podařilo popsat asi jen 7 procent druhů hub. Jsou to nejvíce podceňované, avšak nejrozmanitější a nejzáhadnější organismy na naší planetě. Kniha je určena pro děti od 8 let.

Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Tři výherce krásné knihy „Houby“ vybere redakce.

Příspěvky, které nám zasíláte

Houby všichni sbíráme, nikomu je nedáme,
je to vášeň veliká baví to i strejdu Pepíka.

Když nějakou najdeme radost velkou máme,
už se všichni těšíme jak k obědu si jí dáme.

Řízečky a placičky z houbiček děláme,
plná bříška a radost v očích potom večer máme.

Hříbky, lišky, bedly to všechno bychom jedli,
jenom pozor na ty špatné co jsou trochu jedovaté.

Tváří se jak kamarádi, přitom otrávili by nás rádi,
proto jenom jedlé houby do košíku patří,
proto pořádně otevřít v lese oči a sbírat jen co tam patří.

Pokorná Olga

Houby hodné a zlé

Lesem šel houbař,v ruce svůj košík a nožík.Houby,hlavně ty hodné volaly,musíme se schovat,jinak nás sebere a sní.Všechny jedlé houby přikryly své klobouky listím Ty jedovaté vystrkovaly své klobouky,aby byly dobře vidět.Houbař se jim vyhýbal a někdy i do některé kopl.Houby zakvílely,protože je to bolelo.Houbař se ale nevzdával a stále hledal svůj úlovek.A to se mu podařilo,když z některých hub odpadl list a její klobouček zazářil.Houbař naplnil svůj košík hříbky,babkami,masáky,klouzky a spokojeně kráčel domů a těšil se na houbovou polévku a smaženici . A ty zlé houby stále čekaly až si je někdo odnese domů,ale marně.Vždyť v lese sbíráme jen houby,které dobře známe.

Vladimíra Komendová

Každé léto s rodinou chodíme do lesa a sbíráme houby. Já si sebou musím nosit atlas hub, protože poznám jen málo druhů. Vždy hrajeme hru, kdo najde první houbu, nebo kdo najde první hřib. Je to veliká zábava. Rozmístíme se po velkém paloučku a hledáme. Jedno léto najdeme plné koše a jindy jsme rádi, že si uvaříme hrnec houbové polévky. V lese je vždy krásně, ten klid, čerstvý vzduch. Docela i houbám závidím, že žijí v tak krásném prostředí. Máme za ta léta vyhlídnutá i místečka, kam se rádi vracíme. Většinou jsme tam sami, což je super. Alespoň nám houby nikdo nesebere. Nejraději mám hříbky, má babička lišky a sestřička bedly. Takže sbíráme více druhů, aby měl každý to, co má rád. Je krásné i pozorovat lesní zvířata a samozřejmě hledáme i lesní jahody a ostružiny. Už se těším, až letos půjdeme s rodinou do lesa a budeme sbírat houby.

Andrea Šmídová

Houby sbírám tuze rád,
na jedovaté musím pozor dát!
Jak nám praví brožurka,
satan, ucháč, muchomůrka.
Hlavně na tu zelenou,
s ní je to na pováženou.
Její pochva - kalich smrti,
každý lékař to potvrdí.
Této houbě s kloboukem,
vyhýbej se obloukem!!!

Vojtěch Fojtík

Liška obecná

Zeptal jsem se Elišky:
"Chceš jít se mnou na lišky?"
Jak opařená náhle stála,
nechtěla jít, neb se bála!

"Zřejmě si mě, Eli, milá,
asi špatně pochopila!"
A ať zabráním trapasu,
zmocnil jsem se atlasu,
rozevřel jsem tuto knížku
a ukázal jí onu lišku.

Když spatřila obrázek,
bez zbytečných otázek,
neváhala ani chvíli
a společně se domluvili.

V atlase se o nich psalo,
kdy hodně rostou a kdy málo,
zda v jehličí, či suchém listí,
abychom si byli jistí,
že výtečné jsou a to jsme chtěli,
zvlášť k obědu na neděli.

Hustý déšť ze soboty,
nám vskutku padl do noty
a tím nastala správná doba,
kdy na lišky jsme vyšli oba.

Tři hodiny v lese byli,
lišek mnoho nespatřili,
však jiných druhů tolik měli,
že vyšlo nejen na neděli!

Pochutnali jsme si moc,
teď už ale: "Dobrou noc".

Aleš Gotzmann

Namyšlená Bedlička

Chlubila se Bedlička:
"Pro všechny jsem jednička!"
"Každý kdo mě uvidí,
mi moji krásu závidí!"

Kozák pravil jednou navždy:
"Chlubiti se umí každý!"

Bedla křičí: "Kozáku,
víš, že tě mám na háku!"
"Až jako já budeš krásný,
pak se budem bavit, jasný?"

Brzy nato zakrátko,
si slovo bere Kuřátko,
neb si vzalo v potaz,
od Bedličky dotaz.

"Proč jsi takhle pyšná,
Bedlo naše hříšná?"
A prosí strýčka Choroše,
ať vyhodí jí do koše."

Najednou pak z velké dáli,
přicupital Klouzek malý
a ihned se ptá Koloděje:
"Co se tady vlastně děje?"

Když Koloděj mu pověděl,
co všechno se tu dověděl,
Klouzek, ten se nejdřív lekl,
potom ovšem rázně řekl:

"Poslechněte, moji drazí,
pýcha Bedlu jenom kazí
a chováním svým také tady,
přišla o nás, kamarády!"

A na Bedle už bylo vidět,
že začíná se trochu stydět.

Velmi rychle pochopila,
no konečně, není divu!
Všem se zpětně omluvila
a zapadla do kolektivu.

Radka Gotzmannová

Češi jsou kadeti na hub sbírání,
je to národní sport pro radost i kuchyni.
Pozor však na jedovaté exempláře,
pak by z toho mohla být nemocniční záře.

Houby žijí třeba i pod zemí,
psy ve Francii se je snaží vyhrabat a za to je jejich pán ocení.
Jmenují se lanýže
a jsou otázkou prestiže.

Jana Plecháčová

Bedla vysoká

Jednou takhle v pozdním létě,
když byl jsem v lese na výletě,
tak mi padla do oka,
krásná bedla vysoká.

Řeknu si pro sebe sám:
"Přece ji tu nenechám?"
A dále dodal k tomu:
"Vezmu si ji domů:"

Doma pak, jak chutě chtějí,
jsem osmažil ji na oleji
a jakmile byl hotový,
řízeček můj bedlový,
vklouzl rychle vskutku,
do mě, do žaludku.

Štěpán Gotzmann

Autor:
Vydáno: