Soutěž o krásnou knihu Jde sem lesem
Soutěž již skončila (16. 10. 2016 23.59).
Chceš získat krásnou knihu „Jde sem lesem“? Stačí nám zaslat vlastnoručně nakreslený strom s bludným kořenem nebo o něm sepiš povídku nebo básničku.
Cesta lesem se stala pro malého chlapce Toníka napínavým dobrodružstvím a přinesla mu také seznámení s některými léčivými rostlinami. Chlapec tráví prázdniny na venkově u babičky, a protože se nechoval příliš dobře, musí za trest nevědomky překročit bludný kořen a ztratí se v lese. Čtenář sleduje Toníkovo napínavé dobrodružství s panenkami z květin a skřítky, kteří se mu snaží pomoci najít cestu z tajemného hvozdu. Děti se při četbě seznámí s některými léčivými rostlinami, pochopí, že každá rostlina má na světě své místo, a poznají také, že řada rostlin může být pro lidi užitečná. Aby si získané poznatky upevnily, mohou si společně s rodiči zodpovědět otázky na konci každé kapitoly. V poznávání rostlin dětem pomáhají názorné ilustrace.
Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Tři výherce krásné knihy „Jde sem lesem“ vybere redakce.
Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Portál. Děkujeme.
Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství Portál.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 16. 10. 2016, Pavla Jaklová – veršík
- 16. 10. 2016, Lukáš Baudis – Pohádka o prapodivném království »vítěz soutěže«
- 16. 10. 2016, Veronika Uhlířová – obrázek
- 14. 10. 2016, Adéla Dufková – obrázek
- 14. 10. 2016, Ondřej Eliášek – obrázek
- 14. 10. 2016, Jiří Fortuník – obrázek
- 14. 10. 2016, Anna Fučíková – obrázek
- 14. 10. 2016, Tobiáš Gruber – obrázek
- 14. 10. 2016, Tadeáš Hanke – obrázek
- 14. 10. 2016, Marie Hirnerová – obrázek
- 14. 10. 2016, Adéla Hlávková – obrázek
- 14. 10. 2016, Nikola Ježková – obrázek
- 14. 10. 2016, Petr Kokstein – obrázek
- 14. 10. 2016, Miroslav Koubík – obrázek
- 14. 10. 2016, Anna Kraus – obrázek
- 14. 10. 2016, Alžběta Langmajerová – obrázek
- 14. 10. 2016, Matěj Mareš – obrázek
- 14. 10. 2016, Radimír Popelík – obrázek
- 14. 10. 2016, Matěj Smejkal – obrázek
- 14. 10. 2016, Jan Svoboda – obrázek
- 14. 10. 2016, Ema Svobodová – obrázek
- 14. 10. 2016, Kristýna Trojanová – obrázek
- 14. 10. 2016, Darja Vasilyeva – obrázek
- 13. 10. 2016, Julinka Berrová, 9 let – obrázek
- 12. 10. 2016, Anežka Krumlová – obrázek »vítěz soutěže«
- 10. 10. 2016, Jana Plecháčová – veršík
- 10. 10. 2016, Monika Pozlerová – veršík
když jsem z práce domů šel,
bloudil jsem furt dokola,
ale dům jsem nenašel.
Od té doby bydlím v lese,
sbírám dříví na svůj srub,
živím se syrovou stravou,
mírně zesílil mi trup.
Zdravý lesní dýchám vzduch,
pohybu mám víc než dost,
tak bludnému kořenu
vděčím za svou životnost.
Pavla Jaklová
Pohádka o prapodivném království
Bylo nebylo. Za devatero horami, sedmero rybníky a jedním opravdu hlubokým lesem bylo malé, ale docela maličké lesní království. Nebylo to ovšem ledajaké království.
Bylo plné lesních skřítků, kteří v něm společně žili. Stavení byla z mechu, dřeva, šišek a pryskyřice. Obyvatelé toho prapodivného království žili spokojeně. Sbírali lesní plody a houby, ze kterých si dělali zásoby na zimní měsíce. Obývali hluboký les společně v míru s lesní zvěří, se kterou dokonce uměli rozmlouvat. Z borůvek si vařili dobré víno, z lesních bylin připravovali léčivé a kouzelné lektvary. Těmi léčili nejen sebe, ale pomáhali také poraněným zvířátkům obývajícím hlukoký hvozd.
Žil zde také jeden skřítek, Šiška jej nazývali. Ten celé dny trávil různými kejklemi, legráckami a lenošení na měkkém mechu. Do příbytku mu foukalo a zatékalo a spíž zela prázdnotou. „Nač dělat zásoby a opravovat děravou střechu, když je venku teplo a všude kolem potravy dostatek?“ říkal Šiška. A tak plynuly dny a týdny, až jednou, když Šiška zase spokojeně dřímal za pařezem na mechu, jej vzbudil chladný vítr. Otevřel oči, zívl a hleděl, jak na něho z oblohy a korun vysokých stromů pomalu dopadají sněhové vločky. „Brr, to je ale kosa,“ pomyslil si a už spěchal do svojí chaloupky. Když zimou celý zkřehlý a hladový doběhl k ostatním skřítkům, byla již všude okolo pěkná sněhová peřina. Ve svém domku se ale moc neohřál. Každou skulinou a dírou do domečku foukal ledový vítr a také spíž byla prázdná.
Naříkal a plakal, jak přečká tu chladnou zimu. Zmrzlý a hladový obcházel stavení ostatních skřítků a nahlížel oknem dovnitř, kde ostatní skřítci spokojeně v teple jedli a pili.
Chodil ode dveří ke dveřím, klepal a prosil o trochu jídla. „Vidíš, Šiško, domek sis neopravoval, zásoby nepřipravoval a teď doplácíš na svou lenost,“ říkali mu ostatní obyvatelé lesního království. Chtěli jej vytrestat za jeho lenošení. Nakonec se ostatním skřítkům Šišky zželelo a vzali ho mezi sebe do tepla k plnému stolu.
Od té doby už Šiška nelenošil a společně s ostatními se připravoval vždy před zimou na nepřízeň počasí. A pokud ten les není vykácený, tak tam žijí spokojeně dodnes.
Konec zvonec, nebo ne?
Lukáš Baudis
s večerem však se rychle stmívá.
V dálce vidět hustý tmavý les plný stromů,
děti křičí – utíkejme radši domů.
V čarodějném lese čarodějky rejdy tropí,
zabloudit k nim můžeš kudy – kdo ví.
Jedna cesta jistota je však přeci,
překročíš strom s bludným kořenem a jsi v jejich moci.
Kdo ho překročí, vidět najednou není,
temnotou jsou všichni pohlcení.
Netřeba se však bludného kořenu báti,
musíme s ním v mysli bojovati.
Jana Plecháčová
co to vidím jen.
Vyrostl nám před domem,
strom s bludným kořenem.
Má čarovnou moc,
rostl celou noc.
Monika Pozlerová