Soutěž o krásnou knihu Malý kouzelník

Honza byl mladý, silný kluk, který žil v Českém království. Měl svého koně, s kterým se rád toulal přírodou.

Jednoho dne navečer se rozhodl, že přespí na lesní louce u řeky. Koně pustil, aby se mohl pást. V řece si ulovil rybu k večeři. Rozdělal si oheň a opékal si právě ulovenou bělici. Snil o tom, že až si vydělá nějaké peníze, tak si koupí nové sedlo, které viděl na nedalekém trhu. Vtom se na pařezu objevil černokněžník: „Prosím, dáš mi kousek té libě vonící ryby? Celý den jsem nic nejedl...“ prosil skřítek.

„Jen pojď,“ povídá Honza. Navečeřeli se spolu. Povídali si, kouzelník Honzovi prozradil tajemství, že za pramenem této řeky se rozprostírá Království snů. „Co se ti tam zdá, to se ti také vyplní,“ dodal ještě na rozloučenou tajemně.

Hned ráno Honza se vypravil proti proudu. Trvalo mu to dva dny, než dorazil do Království snů.

Po příjezdu ho odvedli královští vojáci před krále. Král Sen IV. mu povídá: „Kdo jsi a co zde pohledáváš?“

„Jsem Honza z Českého království a chtěl bych u vás žít,“ odpověděl.

Král mu začal vysvětlovat podmínky, za jakých zde může bydlet.

Nebylo to nic lehkého. Honza uslyšel toto: „Plní se jen sny dobré. Pokud ve snu přeješ zlo, budeš potrestán.“

Chasník tedy zůstal. Všechny jeho sny se plnily. Přál si k obědu kachnu, měl ji. Přál si nové sedlo, bylo tu. …...nový meč, i ten dostal......

Nic nebyl problém.

Najednou začal být Honza smutný. Rozhodl se, že se vrátí domů.

Předstoupil před Sna IV. a řekl: „Pane králi, děkuji vám, že jsem tu mohl žít. Musím se ale vrátit domů. Mohu snít a těšit se, že se něco stane. Vše tu mám, …..a to není dobře.“

Sen IV. povídal: „Vidím, Honzo, že jsi čestný a hodný kluk. Jakmile odejdeš z našeho království, už se nemůžeš vrátit. Za tvoji čestnost ti ale slibuji, že co se ti bude zdát první noc doma, to se ti splní.“

Honza poděkoval., rozloučil se a odjel domů. Co se Honzovi zdálo první noc doma?

To je ale už úplně jiný příběh......

Jonáš Červinka

Byl jednou jeden čaroděj jménem Popleta, který žil na hradě Pegasus, kde také bydlela princezna Celestýnka a král Miroslav. Popletovi se velmi líbila princezna a chtěl ji požádat o ruku. Přemýšlel, co jí má dát, aby ho přijala, až jednou přišel na nápad, že princezně vyčaruje jednorožce. Tak šel do královské zahrady, kde stál oslík, a začal kouzlit. „Čáry, máry tvaroh a je z tebe jedno„roh“, ale místo toho, aby se stal z oslíka jednorožec, se z něj stal tříhlavý osel. Oslíka se všichni z hradu a vesnice báli. Tak se to tříhlavé monstrum rozhodlo utéct do lesa nedaleko vesnice.

Osel chodil každou půlnoc do vesničky strašit. Král Miroslav toto už nemohl dál trpět, a tak si nechal zavolat sluhu a řekl mu: „Nech po celém světě vyvěsit toto mé prohlášení. Já, pan král Miroslav z hradu Pegasus, prohlašuji, kdo zabije nebo vyléčí tříhlavé monstrum, dám mu za ženu svou dceru, princeznu Celestýnku, a daruji půl království.“ Sluha jen pokývnul hlavou a ihned běžel vyslat posly, aby královo prohlášení vyvěsili po celém světě.

Jednoho dne, když se to prohlášení dostalo až do vesnice Lišov, uslyšel to jeden hoch, který se jmenoval Jiří. Tak na nic nečekal, vzal si svou sekeru a dal své matce pusu na rozloučenou, naskočil na krávu a jel na hrad Pegasus zabít, nebo vyléčit osla.

Když dorazil do vesnice vedle hradu, tak nikdo nikde nebyl, jenom sem tam někdo vykouknul z okna, ale jinak ulice byly prázdné. Jiří seskočil z krávy a čekal, než nastane dvanáctá hodina večer. Když už tedy padla půlnoc, Jiří z dálky zaslechl: „Iááá íááá,“ tak uchopil sekeru a čekal, než k němu osel přijde. Když se osel přiblížil k Jiřímu, tak něco ucítil a začal k němu čichat. Jiří řekl třem oslím hlavám: „Vy určitě cítíte ta tři jablka, co mi maminka sbalila na cestu.“ A Jirka vytáhl z kapsy tři červená jablka a dal každé hlavě jedno.V tu chvíli, co hlavy snědly jablka, vzlétl osel nad střechy domů a kolem něj byly třpytivé hvězdičky. Když oslík dopadl na zem, už neměl tři hlavy, ale zase jenom jednu.

Jiří nečekal a hned uvázal oslíkovi kolem hlavy uzdu, aby neutekl, a šel spokojeně s oslem i se svou krávou na hrad. Tam už Jiřího čekal král Miroslav a princezna Celestýnka, ta se do Jiřího ihned zamilovala a o týden později se konala svatba.

A co se stalo s čarodějem Popletou? To dodnes nikdo neví, prý utekl ihned po tom, co se oslík proměnil v tříhlavé monstrum.

Viktorie Brousilová

Milan je kluk jako všichni ostatní, chodí do 4.B a ve škole ho baví matematika a tělocvik. Přesto je v něčem vyjímečný…

Všechno to začalo před rokem a půl, když mu bylo 8 let. Milanovo oddělení ve družině vyhrálo celoroční soutěž, a proto šli s paní vychovatelkou za odměnu do divadla na kouzelnické představení. Byla to velkolepá podívaná, Milan nemohl z kouzelníka a jeho asistentky odtrhnou oči, a když vystoupení skončilo, tleskal ze všech dětí nejvíc. Domů odcházel s tím, že se musí stát kouzelníkem. Pak bylo vysvědčení, a protože měl Milan samé jedničky a také narozeniny, dostal od rodičů velkou kouzelnickou soupravu. O prázdninách se zavíral v pokojíčku a zkoušel různá kouzla, která v soupravě byla nebo si zapnul počítač a zkoušel kouzlit podle kouzelníků na youtube. A jelikož byl nesmírně pilný a šikovný do začátku roku se naučil 100 různých kouzel. Jednou u nich byla na návštěvě Milanova spolužačka a zároveň vlastně nejlepší kamarádka Zdeňka. Milan jí ukázal svá nejlepší kouzla. Zdeňka kulila oči, vyptávala se jak to dělá, ale Milan jí jako správný kouzelník nic neřekl. „Jsi vážně dobrý,“ řekla nakonec Zdena, „jen tři věci by to ještě chtělo.“ Milan se snažil vymyslet jaké věci to jsou, ale nic nevymyslel. „Tak tedy,“ pokračovala jeho kamarádka,

„ZAPRVÉ: chybí ti klobouk a plášť, aby bylo hned vidět, že jsi kouzelník,

ZADRUHÉ: nemáš asistentku,

ZATŘETÍ: tvá kouzla jsou ti k ničemu, když je nikdo neuvidí, potřebuješ obecenstvo

a já dokážu všechny tři věci splnit.“

A opravdu za necelý měsíc to Zdeňka dokázala. S pomocí své babičky ušila Milanovi krásný plášť a na starý nepotřebný dědův klobouk našila hvězdičky. Sehnat obecenstvo byla hračka, protože Zdeňčina maminka pracuje jako učitelka ve školce. A asistentky? Ty měl Milan rázem hned dvě. Jednou z nich byla sama Zdena a tou druhou byla její mladší sestra Jitka. Pak už nic nechybělo k tomu, aby se stal Milan slavným kouzelníkem. Všichni tři předvedli ve školce na Vánoce úžasné kouzelnické představení představení. Malá Jitka navlečená do stříbrného kostýmu Milanovi podávala rekvizity, zatímco se Zdeňkou předváděl složitější kouzla. Strejda Milanovi půjčil bílou holubičku a dva králíky, takže vystoupení nechybělo vůbec nic. Dětem se představení moc líbilo a Milan musel Zdenčině slíbit, že příští rok přijde také do školky kouzlit.

Věra Polášková

Malý kouzelník to je náš kamarád ať máš 5 a nebo 10 stejně tě má rád.Dělá velké i malé kouzla a z klobouku vytáhne třeba kotě nebo kozla.Jeho kouzla ty jsou krásná po nich nejsou žádná srdce prázdná.Včera jsem ho potkala to jsem se zas nasmála.Zase dělal spoustu kouzel a všichni se bavily a když potom odešel tak se všichni modlily ,aby přišel potěšit je zase znovu aspoň na chvíli.

Klárka Hrobařová

Bylo jedno malé království, ve kterém si žili spokojeně král, královna a princezna Liduška. Jednou dne ale přiletěl veliký ohnivý drak Krkoun, který se usadil na nádvoří a nechtěl odletět. Postupně snědl celému království téměř všechny zásoby a pak se rozhodl, že sní i princeznu Lidušku.

Král povolal všechny rytíře a statečné prince, aby draka zahnali nebo zabili, ale dorazil pouze jeden odvážný princ Michal, který se draka Krkouna nezalekl.

Drak dostal mezitím žízeň a odletěl za hradby k jezeru se napít.

Princ toho využil, naložil na vůz poslední zbytky jídla z královské kuchyně a vyrazil za drakem.

Cestou potkal žabáka, který se hlásil k němu do služby. Princ ho rád vzal sebou. Šli potichu k jezeru, aby je drak neucítil.

najednou křupla pod vozem veliká větev… a žabák na prince v poslední chvíli zavolal: Pozoor, drak Tě vidí! Princ uskočil a plameny z drakovy tlamy zasáhly pouze párky naložené na voze. Párky lákavě zavoněly, drak se olízl a na prince na chvíli zapomněl.

Dolezl k vozu a začal hodovat. Mezitím si princ se žabákem něco spolu šeptali, žabák přikývl a začal potichu říkat kouzelné zaříkávadlo:

"Žbluňky, tůňky, žabiny, ať jsou tady bažiny".

A opravdu tráva zmizela a drak se začal pomalu propadat do blátivé bažiny. "Pomóc, volal, zachraňte mě, prosím. Nechám Vám princeznu a už budu hodný".Princ měl dobré srdce a taky princezna se přimluvila, protože se k ní drak choval vždycky slušně a nikomu v království zatím neublížil.

A tak žabák Gloglo opět začal kouzlit:

"Žbluňky, tůňky, žabiny, ať zmizí ty bažiny".

A kolem draka Krkouna byla opět tráva. Krkoun povídá: "Moc Vám všem děkuji za záchranu a splním vám jedno přání."

Princ s princeznou si přáli, aby je drak nechal proletět se na svém hřbetě. Drak Krkoun souhlasil .

Pak se rozloučili se žabákem, který se vrátil do své tůňky, nasedli na draka a ten se rozletěl přímo do království.

Michal s Liduškou po cestě mávali a smáli se, aby se lidé v království draka Krkouna nebáli.

Drak zůstal v království, pomáhal lidem , kteří mu za odměnu dávali spoustu dobrot a tak už nikdy neměl hlad.

Verunka Hečová