Soutěž o krásnou knihu Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)
Soutěž již skončila (3. 11. 2018 23.59).
Chceš získat krásnou knihu „Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)“? Stačí nám jen zaslat obrázek jednoho z tradičních symbolů ČR a to národního stromu - lípy nebo o ní sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.
Významné momenty naší moderní historie, zajímavé informace o významných osobnostech z kulturního a vědeckého světa či sportu a více než tisíc obrázků najdou děti, rodiče, prarodiče a učitelé ve výjimečné komiksové knize, která si získala srdce tisíců čtenářů. Získala komiksovou cenu Muriel 2017 v kategorii Nejlepší původní kniha a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství v celostátní anketě Suk – čteme všichni 2016. Otevřete ji v novém, rozšířeném vydání. Výpravný komiks provází dějinami Československa a érou totality ve všech jejích podobách. Přístupnou a srozumitelnou formou přivádí mladé čtenáře k proměnlivé době let 1945–1989. Kniha je určena pro čtenáře od 12 let.
Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Dva výherce krásné knihy „Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)“ vybere redakce.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 27. 10. 2018, Adélka Kabourková – obrázek »vítěz soutěže«
- 25. 10. 2018, 1. skupina Veverušáků – Přání
- 25. 10. 2018, 3. skupina Veverušáků – Přáníčko
- 25. 10. 2018, 2. skupina Veverušáků – Česko
- 25. 10. 2018, Veverušáci – 100 let republiky
- 25. 10. 2018, Kačka Jeníčková – obrázek
- 24. 10. 2018, Matěj Ševčík – obrázek
- 23. 10. 2018, Jakub Dušek – obrázek
- 23. 10. 2018, Julie Dušilová – obrázek
- 23. 10. 2018, Matyáš Fortuník – obrázek
- 23. 10. 2018, Alexandr Henč – obrázek
- 23. 10. 2018, Jiří Jakubíček – obrázek
- 23. 10. 2018, Františka Kaštánková – obrázek
- 23. 10. 2018, Helena Kovácsová – obrázek
- 23. 10. 2018, Lukáš Mejstřík – obrázek
- 23. 10. 2018, Filip Michajlovič – obrázek
- 23. 10. 2018, Anežka Povolná – obrázek
- 23. 10. 2018, Zuzana Prokopová – obrázek
- 23. 10. 2018, Michaela Raffayová – obrázek
- 23. 10. 2018, Jaromír Smejkal – obrázek
- 23. 10. 2018, Vojtěch Sudík – obrázek
- 23. 10. 2018, Adéla Šťávová – obrázek
- 23. 10. 2018, Václav Tejkl – obrázek
- 23. 10. 2018, Matthias Ulrych – obrázek
- 23. 10. 2018, Anna Vytisková – obrázek
- 23. 10. 2018, Keteřina Žáčková – obrázek
- 21. 10. 2018, Vladimíra Komendová – veršík »vítěz soutěže«
- 20. 10. 2018, Martina Pincová – obrázek
- 20. 10. 2018, Petra Říhová – Slasti a strasti památného stromu
- 20. 10. 2018, Petr Műller – obrázek
- 18. 10. 2018, Aleš Gotzmann – Lípa
- 17. 10. 2018, Irena Bátrlová – Prosba
- 15. 10. 2018, Jana Plecháčová – veršík
Přání
pro Tebe, naše zemičko.
Sto let nás už doprovázíš,
srdce vždycky, moc rozzáříš.
Lípa státní strom je náš,
tu zemi, dobře znáš.
1. skupina Veverušáků, Beroun – Závodí
Přáníčko
hodně štěstí, také slasti.
Žijeme tu už sto let,
a jsme líní přemýšlet.
Naše lípo milá,
aby ses nám nezlomila.
Česko, Slezsko, Morava,
jsem vzhůru až do rána.
Srdce České republiky,
Praha je,
tu, přec každý miluje.
3. skupina Veverušáků, Beroun – Závodí
Česko
maminky nám už ho shání.
Všichni máme velké srdce,
protože jsme hodní přece.
Lípa je náš státní strom,
máme na něm velký zvon.
2. skupina Veverušáků, Beroun - Závodí
100 let republiky
každý Čech ho miluje.
Miluji tě, lípo, moje,
srdíčko máš jistě pro mě.
Mám tě ráda maličko,
rozzáří tě sluníčko.
Sto let s tebou žijeme,
přáníčko ti neseme.
Ty jsi přeci matka naše,
ty jsi srdce země české.
Veverušáci, Beroun - Závodí
Lípa
symbolem pomoci, lásky a ochrany,
neb dík svému kmeni a koruně půvabné,
odhání od nich myšlenky nemravné.
Sto sedmdesát let, už též tomu,
co Češi mluví o národním stromu
a jak dříve o lípě Janička psala,
památným stromem se pro ně stala.
Taktéž je od ní velice hezké,
že tento symbol státnosti české,
uctívá doposud, společně s rodinou
a přitom doufá, že časy zlé pominou.
Nechť pohled na strom objemný,
je krásný, svěží, dojemný.
Aleš Gotzmann
přináší i mnoho slastí,
listy jako srdce má,
při nemocech pomáhá
Vladimíra Komendová
Slasti a strasti památného stromu
Tak už je mi sto let. Řekla bych, že to uteklo docela rychle, ne? A vlastně... zapomněla bych se vám představit. Jsem lípa. Ano, rozumíte správně, jsme lípa vysazená na počest konce 1. světové války a následném vzniku naší republiky.
Moje poslání je velmi důležité. Tedy mělo by být, protože náš starosta při oslavách naší vesnice říkal, že právě já jsem vzpomínkou na tak důležité období, jako je rok 1918.
Ale nemyslete si, že být takovým důležitým stromem je hračka... ba naopak. Například víte, jak je těžké přetrpět ty každoroční mrazy? Sice je pravda, že moje kůra je už poměrně dost silná, ale co si budeme povídat, k rychlému zahřátí nejlépe pomáhá proběhnout se, ale copak to já můžu? Já tu musím nehybně stát a důstojně připomínat ten důležitý rok. A abych na to asi nezapomněla, postavili okolo mě nějaký plůtek, protože co by dělali, kdybych jim utekla, že ano?
Mým aktuálně největším problémem je to, že mě hrozně bolí větve. Protože je podzim, už vím, že za chvíli mi to těžké listí opadá, ale už si začínám myslet, že se toho nedočkám. Když mám na jaře ještě svá zdravá zelená srdíčka, tak mě nic nebolí, jenže jak přechází léto a potom podzim, ty suché žluté problémy mě akorát zatěžují a stále ne a ne spadnout. A přece jenom, po sto letech mého těžkého života jsou mé větve zesláblé a nevydrží to, co snesly dříve.
Mí spoluobčané jsou na mě však náležitě pyšní, vždyť si mě tu už několikrát fotografovali do novin! A navíc mi posledních padesát let každoročně dělají úpravu mých dřevěných kadeří. I když mě občasné řezání velkých větví poměrně dost lechtá, dá se to za tu krásu vydržet.
Nejtěžším obdobím v mém životě byla raná dospělost. V naší zemi totiž znovu byla válka. Ale já ji přežila... a to nemůže říct každý. A navíc i teď vypadám stále stejně. Možná i lépe! Během válečných let jsem zažila vpád Němců a v roce 1968 i okupaci zeměmi Varšavské smlouvy.
Na závěr bych vám všem chtěla sdělit to, že i přes mnohé špatné věci, které se v naší zemi teď dějí, buďme rádi za svobodu, která v předchozím století nebyla. A pamatujte, že vám to neříká jen tak někdo, ale památná stoletá lípa.
Petra Říhová
Prosba
s majestátní korunou,
jak hrdě si vždy stála,
svobodná a nezadaná.
I nyní, v době dnešní,
obracíme se s pokorou k Tobě,
abys byla vždy nablízku
při jakékoliv zlobě.
Prosíme, veď nás cestou čistou,
bez válek, lží a nenávisti,
s pokorou a hlavou bystrou,
se symbolem srdce, jenž je tvarem tvého listí.
Irena Bátrlová
nemate však jen svým vzhledem.
Včely sesbírají její nektar,
lidi si z něj poté připraví kouzelný lektvar.
Lípa léčí neduhy těla,
ovšem i její duše je vůči nám vřelá.
Kdysi dávno to byl symbol lásky,
možná proto lidé neměli z ní tenkrát vrásky.
Jana Plecháčová