Soutěž o krásnou knihu Oko za oko

Když jsem si přečetla anotaci knížky, první co mě napadlo, bylo: co se tam tehdy stalo? Co se mohlo stát tak hrozného, že se všechny tři dívky chtějí stůj co stůj mstít?

Tohle je povídka o tom, jak to asi mohlo všechno začít…

Kat už má dost toho, jak ji její bývalá nejlepší kamarádka ponižuje…

Kat seděla ve třídě a tiše poslouchala profesorku, která držela jejich opravené eseje na téma „Malá noční hudba“. Kat doufala v dobrou známku, jelikož se opravdu snažila a do eseje jistým způsobem vložila své srdce.

„A zvlášť musím pochválit Kat,“ ozvala se profesorka a dívka se začervenala. „Tvoje esej byla opravdu skvělá a inspirativní. Zasloužíš si tu nejlepší známku.“

„Já..děkuji,“ zašeptala plaše Kat, ale hřálo ji přitom u srdce. Vždyť koho by nepotěšilo, když někdo ocení vaší práci?

Najednou se z druhé strany třídy ozvalo hlasité odfrknutí. Kat se otočila a spatřila svou bývalou nejlepší kamarádku Amy.

S Amy byly nerozlučné prakticky od té doby, co přijela na ostrov Jar. Nicméně brzy pochopila, co přátelství s dokonalou Amy obnáší. Vždy souhlasit s tím co Amy říká, nikdy jí neodporovat a nechat se bez jakýchkoliv námitek ponižovat, aby Amy uspokojila své ego.

Když před půl rokem řekla rázné dost, netušila, jak moc se Amy bude chtít mstít. Protože Amy se nikdy neříká ne.

Amy si počínala dost rafinovaně. Nikdy by Kat neuhodila, nikdy by se nepustila do závažné šikany. Místo toho dívku jednoduše ponižovala a využívala všechna její tajemství, která jí za ty roky přátelství svěřila.

„Chceš snad k tomu něco dodat Amy?“ zeptala se profesorka a pohlédla na blondýnku přísně skrze své brýle.

„Jen mi přijde vtipné, jak úžasnou Kat pořád všichni vychvalují, to je všechno,“ usmála se sladce. „A přitom není tak svatá, jak si všichni myslí…“

„Dej mi pokoj Amy,“ zašeptala Kat s hlavou sklopenou. Nechtěla poslouchat další urážky na svou osobu.

V tu chvíli naštěstí zazvonilo. Profesorka nejistě přejela očima mezi dvěma dívkami, nakonec se ale otočila a odešla ze třídy.

Kat ale tušila, že tohle není konec. A skutečně. Za chvíli viděla, jak si Amy drze sedla na její lavici.

„Ou, ty se tváříš nějak smutně,“ řekla Amy a nespokojeně zamlaskala. „To už si určitě viděla to video, viď?“

Dívka vzhlédla. „J-Jaké video?“

Amy se ušklíbla, vytáhla svůj mobil a něco na něm zapnula. Vzápětí ho podržela Katy před očima tak, aby na displej viděl i zbytek třídy, který se kolem děvčat shromáždil.

Kat zděšeně zírala na běžící video. Byla tam ona a několik dalších děvčat, které měly rozmazané obličeje. Ona ne. Moc dobře si ten večer pamatovala. Hrály na jejím pokoji Pravdu nebo Úkol. A ona dostala za úkol ukázat na deset vteřin své nahá prsa.

První se zdráhala, protože byla slušné děvče a věděla, že ukazovat svoje tělo na veřejnosti je špatné. Ale po neustálém křiku holek, které jí přemlouvaly, ať nekazí legraci, zvedla tričko a vystavila na obdiv svoje přednosti.

Třída zalapala po dechu a poté propukla v smích. Kat na videu ještě téměř žádná prsa neměla. A hlavně neměla ponětí, že ji Amy natáčí.

Blondýnka se zlomyslně zasmála a počkala, až video skončí. „V tuto chvíli to má kolem 100 000 zhlédnutí zlato.“

Kat se rozplakala a vyběhla ze třídy. Cestou jí doprovázel vzdalující se smích jejích spolužáků.

Tohle přece Amy nemůže projít. Musí trpět. Jednou najde způsob, jak jí vrátit všechno zlé, co kvůli ní prožila.

---

Lilia klukům vždy věřila, ale tomu je konec. Ne potom, co se stalo tohle léto. A rozhodně to nenechá jen tak…

Lilia se hlasitě smála, tancovala a rozhazovala rukama kolem sebe.

Dobře, byla opilá.

Tentokrát za to nemohla. Nechtěl porušit zákon.

Ale kolikrát se vám poštěstí, aby vás pozvali na mejdan kluci z fotbalového týmu? Ta šance, je zhruba jedna ku tisíci.

Lilii se to podařilo. Ani jí nevadilo, že je tu téměř jediná holka. Její kamarádka Pat, která ji doprovázela, se válela opile na gauči a něco nesouvisle mumlala. Nejspíš jí alkohol zmohl rychleji, než Lilii.

Dívka tiše vyjekla leknutím, když se jí kolem pasu omotaly dvě svalnaté paže. Vzápětí se rozesmála, když uviděla, že je to Josh, kapitán fotbalového týmu. Nejspíš to byl ten nejkrásnější kluk na škole.

„Dneska vypadáš k nakousnutí kočičko,“ řekl Josh svým hlubokým hlasem, který připadal Lil v alkoholovém opojení neuvěřitelně sexy. Zahihňala se.

„Díky.“

„Chci ti něco ukázat,“ zazubil se na ni Josh a přejel dlaněmi po dívčiných bocích. Lilian souhlasně přikývla, netuše nic zákeřného. Nechala se uchopit za ruku a odvést po schodech nahoru, kde bylo téměř hrobové ticho, jen zezdola byla slyšet puštěná hudba.

„Kam to jdeme Joshi?“ zašeptala Lilia nervózně. Tahle situace se jí přestávala líbit. Proč je tu takové ticho? A proč tu nikdo jiný není? Bože, snad jí Josh nebude chtít obtěžovat..

„Ššš, krásko,“ odbyl jí Josh a táhl jí dál tmavou chodbou. Najednou otevřel jedny z dveří, kolem kterých šli, a postrčil vyděšenou dívku dovnitř.

Lilia se rozhlédla ale ve tmě, která tu panovala, toho moc neviděla. Jen matně si uvědomovala, že je tu asi 8 klučičích postav.

„Co se to děje?“ zeptala se a snažila se ovládnout třas svého hlasu.

Josh jí zezadu položil ruku na rameno. „Buď hodná holka, Lil. Kvůli tomuhle jsi přeci přišla, ne?“

„Ne!“ vykřikla Lilia a chtěla se dát na útěk, ale bylo pozdě. Dva z chlapců ji pohodili na postel, která stála uprostřed pokoje, a sápali se dívce pod oblečení.

Lil se rozplakala a křikem prosila o pomoc. Náhle byla úplně střízlivá. Křičela, dokud neochraptěla. Bránila se, dokud se jí nezmocnila apatie a bezmoc. Nebylo jí to nic platné.

Když její utrpení skončilo, nechali ji samotnou s výhružkou, že jestli někomu něco řekne, bude mít velký problém. Lilia seděla na posteli, hořce vzlykala a tiskla si k sobě špinavou pokrývku. Její srdce se zatvrdilo a sama sobě slíbila, že se pomstí. Všem do jednoho.

---

Mary ostrov před šesti lety opustila kvůli klukovi. Ale vrátila se a chce, aby ten, co jí kdysi ublížil, taky trpěl…

Mladá Mary pospíchala chodbou školy a ohlížela se vyděšeně za sebe. Dneska to určitě stihne. Dneska se nic nestane. Nesmí..

Ztuhla v půli kroku, s nohou napřaženou dopředu. Před ní se vynořila postava jejího úhlavního nepřítele.

Oliver stál na konci chodby, ruce založené na prsou a vítězoslavně se šklebil. Tohle mu dělalo radost. Ten strach v obličeji dívky, která si už myslela, že dnes vyvázne jen tak.

Ale to se spletla.

Mary tiše vypískla, otočila se a rozběhla se pryč.

Utíkala, ani nevěděla kam. Jejím jediným cílem bylo, aby se ztratila z dosahu toho netvora, který se ji chystal zničit, a dělal to každý den. Nikdy mu neutekla. Bylo bláznivé si myslet, že se jí to někdy podaří.

Neutíkala vstříc nějakému učiteli, který by jí mohl pomoci. Nikdy jí nevěřili. Oliver byl v očích ostatní andílek z vysoce postavené rodiny, kterého by si nikdo nedovolil osočit z toho, že šikanuje nevinnou dívku.

Mary vběhla na prázdné dívčí záchodky. Možná, že si naivně myslela, že sem si za ní Oliver netroufne.

Oliverovi ale nedělalo žádné potíže vejít dovnitř a vítězoslavně se vysmát do obličeje dívce, která byla zahnána do kouta.

Dívala se na něho se strachem a cítila, jak ji v očích pálí slzy. Ale nebude brečet. Ne před ním.

„Tak co tlustoprdko?“ řekl Oliver lehkým tónem, jakoby se bavili o počasí a popadl ji za vlasy. Mary zasténala bolestí. Jediný důvod, proč ji Oliver šikanoval, byl ten, že měla pár kilo na víc. Nadávky jako tlustoprdka a velryba patřily k těm nejmírnějším.

„Určitě máš žízeň po všech těch sladkostech, které jsi určitě dneska už sežrala,“ poznamenal a táhl ubohou dívku za vlasy do jedné z kabinek. Mary se mu ani nesnažila vysvětlovat, že sladkosti nejí prakticky od té doby, co začal se svým terorem. Doufala, že pokud zhubne, nechá ji být.

Brzy pochopila, co má Oliver v úmyslu. Přinutil ji kleknout si na kolena a tlačil jí obličej do záchodové mísy. Jen z té představy, se chtělo Mary zvracet.

Tentokrát se rozhodla nevzdat se bez boje.

„Přestaň se bránit!“ zařval vztekle Oliver, když se Mary zapřela dlaněmi o boční stěny a odmítala povolit. Nebyl zvyklý na nějaký odpor z její strany. Většinou ho prostě nechala, ať si s ní dělá, co chce a modlila se, ať je brzy konec.

Dnes se ale rozhodla, že to bude jinak. Ať ji Oliver tlačil do zátylku, jak chtěl, nepovolila.

Chlapci došla trpělivost a dalším škubnutím za její dlouhé vlasy ji narovnal. Toho Mary využila, pustila se stěn a udeřila Olivera na místo, které měla nejblíže. Do jeho rozkroku.

Oliver zaúpěl a zlomil se v pase. Bohužel byla kabinka tak malá, že jí svou postavou zatarasil jedinou možnost úniku.

Když se poté napřímil s hrozivým výrazem v obličeji, uvědomila si Mary, že udělala chyba.

Oliver do ní strčil takovou silou, že se udeřila hlavou do vykachlíkované stěny. Vzápětí se jí před očima rozhostila milosrdná tma.

Když se probrala, ležela na ošetřovně. Měla pravděpodobně lehký otřes z mozku a už jí zařizovali převoz do nemocnice. Ani tentokrát Oliverovi nic nedokázala a nakonec z toho vyšla jako nešika, která uklouzla a upadla na toaletách.

Tenkrát se její rodiče rozhodli, že dceru z ostrova Jar odvezou. Ale Mary byla rozhodnutá, že se vrátí.

Vrátí se a Oliver bude litovat dne, kdy se jí rozhodl ublížit.

Lucie Zakopalová