Soutěž o krásnou knihu Povídám, povídám pohádku
Soutěž již skončila (12. 10. 2016 23.59).
Chceš získat krásnou knihu „Povídám, povídám pohádku“? V knize najdeš i krásnou pohádku o zvířátkách a loupežnících, takže je tvůj úkol jasný. Stačí nám zaslat vlastnoručně nakreslená zvířátka z této pohádky a to pejska, kočičku, kozu, beránka, kachnu a slepičku, popřípadě o nich sepsat povídku nebo básničku.
Cílem pracovního sešitu je podpořit a rozvíjet vyjadřovací schopnosti zejména u předškolních dětí, lze ho však využít i v prvních ročnících základní školy. Ke správnému vývoji řeči je zapotřebí přiměřený dostatek podnětů. Patří k nim především tvorba vět podle obrázků a vyprávění příběhů a pohádek. Všechny pracovní listy jsou proto založené na jednoduchých, dobře známých pohádkách, rozkreslených do jednotlivých výjevů umístěných v rámečcích. Děti si nejprve s dospělým přečtou pohádku, vystřihnou ji a s dopomocí skládají, posléze se příběh pokoušejí převyprávět vlastními slovy. Kromě vyjadřovacích schopností si tak procvičují i správné chápání časové souslednosti (serialitu) a lépe vnímají příčinu a následek, což podporuje plynulé čtení. Markéta Mlčochová je učitelkou na ZŠ, řadu let učila v MŠ. V Portále vydala ŠPL 1, 2, 3, 10 a Neobyčejný rok předškoláka.
Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Jednoho výherce krásné knihy „Povídám, povídám pohádku“ vybere redakce.
Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Portál. Děkujeme.
Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti Portál.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 12. 10. 2016, Pavla Jaklová – O polepšené koze
- 12. 10. 2016, Nikol Horáková – veršík
- 12. 10. 2016, Adéla Hašková – Bajka o tom, jak to chodí na našem dvoře
- 12. 10. 2016, Tereza Šímová – O koze a beránkovi
- 8. 10. 2016, Iva Mengesová – obrázek
- 2. 10. 2016, Veverušáci Beroun – neposedná zvířátka
- 30. 9. 2016, Kamil Sýkora – obrázek
- 29. 9. 2016, Romana Jarošová – obrázek
- 28. 9. 2016, Jana Plecháčová – povídání
- 28. 9. 2016, Šárka Štefanová – obrázek »vítěz soutěže«
- 25. 9. 2016, Petr Műller, 5 let – 1, 2
O polepšené koze
přes oves,
kočka lezla dírou,
mladá koza
byla drzá
s tou největší mírou.
Vrhla se
na prase,
rohem trkla do berana,
říká slépka,
že ji depka
z kozy trápí už od rána.
Pořád trká,
do všech strká,
tak co tedy podniknem?
Chytrá kačka
kliku mačká,
šoupli kozu z dvora ven.
A pak zkrátka
klapla vrátka,
koza venku opuštěně stojí,
dlouho pak běhala,
slova omluv hledala,
teď už všechny nechá na pokoji.
Pavla Jaklová
zvířátkům však rozumím!
Pejsek štěká, někdy vrčí,
ocáskem sem a tam vrtí.
Papá kosti, nosí míček,
je to hlídač i mazlíček.
A co naše kočička?
To je pěkná dámička.
Mňouká, přede, srst si čistí,
nejradši má mlíčko z misky.
Kachna po dvorku si kráčí,
za ní kachňátka, sotva ji stačí.
A v kurníku slepička,
hledí si svého vajíčka.
Koza plnou pusu trávy,
beran jde kolem a zdraví:
„Béé tetka, tak jak Vám chutná?“
„Méé, pastva je dnes moc dobrá.“
Takhle si tu žijeme, krásná je naše vesnice.
Sice je tu spousta práce, ale ještě víc legrace!
Nikol Horáková
Bajka o tom, jak to chodí na našem dvoře
V jednom lesíku u vesnice bydlela liška. Blízko lesa bylo hospodářství. Na dvoře běhaly slepice, které hlídal pes Baryk. Liška na to přišla a v noci se vydala pro slepici. Přeskočila nízký plot a začala se mlsně rozhlížet po dvoře. Pes spal klidně u boudy a slepice odpočívaly na svém bidýlku v nedalekém kurníku. Liška se kradla potichu, jak jen to šlo, k nic netušícím slepicím. Vybrala si jednu velkou a macatou. Skočila po ní a rychle ji zakousla. To vzbudilo všechny dosud klidně podřimující slepice, Baryka u boudy, ale i hospodáře, který odpočíval po celodenní práci v sednici.
Liška na nic nečekala a pelášila k vratům. Baryk se proudil a začal štěkat a zuřivě běžel k lišce. Ta byla ale rychlejší a utekla se slepicí v tlamě. Rozespalý hospodář vylezl z chalupy, ale uviděl zlodějku až před lesem.
V lese slepici liška snědla. Další noc šla na lup znovu. Plížila se kolem rybníka ke stavení a najednou uviděla kachnu. Byla v rákosí a spala hlavu schovanou pod křídlem. „To je nějaká lepší slepice...“ řekla si liška a už se mlsně olizovala nad tím, jak si pochutná na vydatnějším úlovku. Skočila po ní.....
Kachna ale uletěla a liška neměla nic. A ještě ke všemu se málem utopila. Nakonec byla ráda, že vylezla z rybníka a chtěla si jít alespoň pro slepici do nedalekého kurníku. Ale viděl ji Baryk, který byl probuzen kejháním vyplašené kachny na rybníce. Pes začal zuřivě štěkat. Liška dostala strach a utekla.
Teď už z lesa hned tak nevyleze.
Poučení: Kdo chce víc, nemá nic.
Adéla Hašková
O koze a beránkovi
V malé chaloupce na kraji lesa žila Andryša, byla to závistivá koza. Jejím nejlepším přítelem byl beránek. Byli spolu nejlepšími kamarády už odmalička. Ale ona mu stále záviděla jeho krásný a hebounký kožich.
Jednou spolu strávili večer plný zábavy a jídla. Beránek usnul a koza se rozhodla mu jeho vlnu ostříhat. Ráno se probudil ve své posteli, ale když zjistil, že už na sobě nemá nic, začal plakat.
Mezitím se koza pyšnila svojí vlnou, která byla přilepená k její kůži lepidlem. Jak lepidlo zaschlo a na jejích hrubých chlupech moc nedrželo, kousky té hebounké krásy začaly padat. Nakonec jí nezbylo nic než ulepená srst. Začala brečet.
Po pár dnech beránkovi jeho vlna dorostla a měl jí ještě jemnější. Našel si jiného kamaráda, který nebyl tak škodolibý jako koza.
Poučení: Spokoj se s tím, co máš.
Tereza Šímová
Neposedná zvířátka
| Povídám, povídám pohádku, o krásném skotačivém kůzlátku. Bílé je jak sníh, skočí – a je pryč. Povídám, povídám druhou, jak se malá kačenka stala kachnou. Krásné žluté káčátko a už je bílé kachňátko. Třetí pohádku povídám, že pejsek s kočičkou přišli k nám. Pejsek hlídá štěňátka, kočka zase koťátka. Jsou to děti jako fík, nikdo nechce uvěřit. | Za zahradou na louce, beránek tu krásně skáče. Beran chodí okolo, ovečka kouká na něho. A když přijdeme na dvoreček, vidíme hejno slepiček. Bílé, hnědé, barevné, všichni vědí, že tohle ne. To je malé kuřátko, ztratilo se zakrátko. A tak končí pohádka, to jsou všechna zvířátka. |
Veverušáci Beroun
Na jednom statku žilo šest zvířátek – pejsek, kočička, koza, beránek, kachna a slepička. Každý si dělal svou práci a tak to trvalo dlouhá léta. Až jednou se zvířátka spolu pohádala a začala si vyčítat, že ten druhý má lehčí práci. Nakonec se rozhodli, že udělají zkoušku, kdo z nich bude mít pravdu. Rozdělili se na tři skupinky po dvou. Jako první přišli na řadu pejsek s kočičkou. Ti dva se dohodli na první výměně práce. Pejsek měl jít chytat myši a kočička hlídat do boudy. Pejsek šel tedy do spíže a čekal. Samozřejmě myši okamžitě ucítily, že tam není kočka a začalo rodeo.
Pejsek pochopitelně neměl šanci – než se vůbec rozehnal, myši už byly schované ve svých dírách ve zdi. Kočička zatím byla v boudě, a jelikož byl den, tak se příšerně nudila. Měla tam dokonce k ohlodání kosti, ale kdepak kočičí zuby na kosti pro psa. Pak přišla na řadu koza s beránkem. Koza šla tedy na pastvu a myslela si, že bude dělat to, co vždycky – pást se. Jenomže neměla ani ponětí, že na pastvě je i ovčácký pes, který však nebydlel na farmě. Ten ovce zaháněl a koza nestačila utíkat, za chvíli měla jazyk až na vestě, jak se říká.
Beránek byl zatím na pastvě tam, kam chodila koza. Říkal si sám pro sebe, že to není nic těžkého, v podstatě to samé, co dělá on, až na psa. Jenže přišel čas dát mléko, ale kdepak beran a vemínko. Nakonec tu byla kachna se slepičkou. Kachna si šla sednout a vysedět vajíčko. Pochopitelně, že to dokázala, jenže kachní – jak jinak, kdo kdy viděl, aby kachna vyseděla slepičí vejce. Slepička šla zatím k jezírku. Chvíli na to koukala a nevěděla, co má dělat. Nakonec se pokusila vyplout, ale kdežpak bez plovacích blan. Tak byl konec všech zkoušek.
Večer si zvířátka spolu sedla a dlouho mlčela. Všem byla trochu hanba. Nakonec si všechno vyříkali a uznali, že práce každého z nich je důležitá a stejně náročná.
Jana Plecháčová