Soutěž o krásnou knihu Příběh elektřiny
Soutěž již skončila (6. 10. 2016 23.59).
Chcete získat krásnou knihu „Příběh elektřiny“? Stačí nám zaslat obrázek elektrárny, samozřejmě o ní můžete sepsat povídku nebo básničku.
Jak Honzík zjistil, proč svítí žárovka. Honzík tráví prázdniny na vesnici u prarodičů, kteří mají čas a ochotu upozorňovat ho na zajímavosti v okolí a vyrážet s ním na výlety, kde narazí na spoustu neobvyklých věcí, které stojí za to prozkoumat. Cílem knihy je seznámit nejmladší čtenáře s tím, jak se elektřina dostane k nim domů, upozornit je na nutnost bezpečného a šetrného zacházení s elektřinou. Kniha je vhodným společníkem pro společné povídání rodičů s dětmi, autor se snaží jednoduše zodpovědět nejčastější dětské otázky týkající se tématu.
Obrázek nebo povídku či básničku zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom vám v případě Vaší výhry mohli knihu zaslat. Jednoho výherce krásné knihy „Příběh elektřiny“ vybere redakce.
Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Edika. Děkujeme.
Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti Albatros media.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 6. 10. 2016, Pavla Jaklová – veršík
- 6. 10. 2016, Věra Polášková – obrázek
- 5. 10. 2016, Natálka Warzochová – obrázek
- 5. 10. 2016, Tobias Menges – obrázek »vítěz soutěže«
- 2. 10. 2016, Veverušáci Beroun – Malá „Berounská vodní elektrárna.“
- 30. 9. 2016, Jana Plecháčová – veršík
bez nich švec si neposvítí, když vyrábí nám boty,
provází všude společnost lidskou
dráty vedoucí energii elektrickou.
U fotek křičíme, že nám je hyzdí,
jak si tak běží na sloup či při zdi,
v reálu ale, jakmile spadnou,
nedokážem zachovat hlavu chladnou.
V těch drátech běží k nám pohonná síla,
snad bychom vymřeli, kdyby nebyla,
bez ní žít nechceme, je to holt marný,
tak stále budujem si elektrárny.
Sluneční teď jsou „in“, tepelné nám smrdí,
jaderných se bojíme, neb se o nich tvrdí,
že nejsou bezpečné pro lidi normální,
nejlepší snad prý jsou ty geotermální.
Pro ně nemáme podmínky, a tak tu den po dni
závidíme sousedům elektrárny vodní.
Že tu na není místo na ně?
A co takhle Dlouhé Stráně?
Pavla Jaklová
Malá „Berounská vodní elektrárna.“
Na řece Berounce se v centru města Beroun nachází jez. Jeho rekonstrukce proběhla mezi lety 2010 – 2011 a trvala pouhých deset měsíců. Za tuto dobu byl starý pevný jez z roku 1906 přestavěn na krásný pohyblivý jez a k němu vestavěna malá vodní elektrárna i s rybím přechodem. Berounský jez tvoří tři oddělená přelivná pole o délce 30 metrů. Každé pole je hrazeno svým pohyblivým segmentem o výšce 1,40m, Celková výška jezu je 3, 40 m, z toho dva metry pevná část. Na pravém břehu řeky Berounky je vybudována malá vodní elektrárna o výkonu 720 kW. Tímto je nejvýkonnější vodní elektrárna na Berounce. V elektrárně pracují čtyři Kaplanovy turbíny o průměru 1,3 m. Malá vodní elektrárna Beroun pracuje v průtočném režimu a ročně vyrobí kolem 3,5 GWh elektrické energie. Vodní elektrárna byla pořízena za 98,3 mil. Kč. Též byl na pravém břehu vybudován rybí přechod, který umožňuje bezproblémovou migraci ryb. Tento přechod je 128 m dlouhý a 3 m široký. Celý rybí přechod pak přišel na 15 990 000 Kč. O něco více než tři čtvrtiny tohoto přechodu bylo pokryto fondem Evropské unie. A protože jsme zvídaví, tuto elektrárnu jsme navštívili, seznámili se s jejím provozem. Naše zvědavost se nám vyplatila a my zjistili mnoho zajímavých informací.
Veverušáci Beroun
bez elektrárny by to byla věc nemožná.
Ze žárovky to na lidi pěkně svítí,
jak se elektrárna víc než činí.
Vysílá své světlo do každého z domů,
nezabrání jí v tom ani spolek hromů.
Elektrickou energii nebylo by kde vzíti,
ani babička by neviděla na své šití.
Elektráren plno na světě,
pomáhá jim voda, slunce, vítr – prostě všechno na lidské planetě.
Elektrárny jsou výdobytkem lidských věků,
bez nich by se nedalo posunout o dalších pár roků.
Jana Plecháčová