Soutěž o krásnou knihu V tajných službách: Protřepat, nelíbat
Soutěž již skončila (28. 8. 2016 23.59).
Chceš získat krásnou knihu „V tajných službách: Protřepat, nelíbat“? Stačí nám zaslat vlastnoručně nakreslenou špionku Cammie nebo o ní sepsat povídku nebo básničku.
Cammie je výjimečná dívka. Umí čtrnáct jazyků a nepřítele sprovodí ze světa třeba jen pomocí neuvařené špagety. Je totiž studentkou Akademie Gillian Gallagherové pro budoucí špionky. Je mistryní ve splývání s davem, když nechce, na misích ji nikdo nevidí. Proto ji překvapí, že si jí na jedné akci všimne úplně obyčejný týpek. Je potřeba ho pořádně proklepnout! Jenže Cammie narazí na problém: do Joshe se zamiluje. Může vůbec špionka randit s obyčejným klukem? A bude ji mít rád, i když zjistí, kdo opravdu je?
Obrázek nebo povídku či básničku zašli na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Jednoho výherce krásné knihy „V tajných službách: Protřepat, nelíbat“ vybere redakce.
Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment. Děkujeme.
Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti Albatros media.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 28. 8. 2016, Pavla Jaklová – veršík
- 28. 8. 2016, Václav Pileček – špionem proti své vůli »vítěz soutěže«
- 24. 8. 2016, Patrik Sýkora – obrázek
není holka obyčejná,
umí 14 jazyků
a taky má ve zvyku
neviditelnou se stát.
Bude ji mít Josh pak rád,
až se dozví, co je zač,
nebo zůstane jen pláč?
Pavla Jaklová
Špionem proti své vůli
Na začátku prázdnin jsme si domů přivezli malé koťátko. Dali jsme mu jméno Myšpulín. Už jsme si s ním užili hodně legrace, tak vám jednu veselou historku budu vyprávět.
Stalo se to nedávno. Ráno mě a mého bratra vypravila maminka ven. Pak nakrmila Myšpulína a začala dělat domácí práce.
Jen v poledne si Myšpulína všimla, jak chodí pod oknem Odpoledne, když jsme se vrátili z výletu, sháněli jsme se po Myšpulínovi, maminka nám řekla, že ho naposled viděla v poledne. Myšpulína jsme hledali, volali, ale nikde nebyl.
Až večer se najednou objevil. To jsme byli všichni rádi! Ale hned druhý den jsme se dozvěděli, kde Myšpulín celé odpoledne až do večera byl.
Druhý den ráno při cestě na autobus nám kamarád Kuba, který bydlí vedle nás, vyprávěl o Myšpulínovi.
To odpoledne se chystala Kubova maminka a jeho mladší bráška Honzík do Písku na nákupy. Otevřeli auto a než nasedli vlezl tam i náš Myšpulín. Schoval se za sedačku a až během jízdy se objevil. Kubova mamka už se nemohla vrátit. Dojela proto do Písku, a protože Myšpulína v autě nechat nemohla, odvezla ho ke své mamince na zahrádku. Tam Myšpulína zavřeli do skleníku a musel počkat, než se budou vracet zpátky.
Po nákupech a návštěvě u babičky ho zase naložili do auta a přivezli nám ho domů.
Tak si Myšpulín udělal výlet. Tomu jeho výletu jsme začali říkat „špionážní výprava za krásami okolí“...
Václav Pileček