Soutěž o krásnou knihu Vánoce mám rád

Jednoho krásného zimního dne se některé děti z nedaleké vesnice společně se svými rodiči vydaly na nedělní procházku. Sněhu bylo málo na lyžování a mrazu málo na bruslení, to ale nikomu z nich nebránilo užívat si příjemnou atmosféru adventu alespoň procházkou zimní přírodou. Dětem se moc líbil pohled na krajinu, v níž pole, louky i les vypadaly jako pocukrované.

Nedaleko za vesnicí, tam, kde se sbíhají dvě polní cesty v jednu, roste krásný jehličnatý strom. Vypadá jako namalovaný a samozřejmě ihned upoutal dětskou pozornost. Když se k němu děti začaly nadšeně přibližovat, náhle si všimly, že zpod něho vyběhl vyděšený zajíček. Ani se za nimi neotáčel a běžel nejbližší možnou cestou k lesu.

Dětem bylo moc líto, že zajíčka takto vyplašily, a ptaly se hned rodičů, co tam zajíček dělal, proč byl pod smrčkem schovaný a co vůbec bude teď v zimě papat, když bude vše zasněžené. Když se od rodičů dozvěděly, že to mají zvířátka v zimě s potravou velmi těžké, jedno z dětí dostalo úžasný nápad, který se ihned zalíbil kromě ostatních dětí i rodičům. Tak se všichni rozhodli, že ten krásný smrček promění zajíčkovi i všem těm dalším zvířátkům ve vánoční stromeček, který jim určitě zpříjemní nejen advent a Vánoce, ale určitě i celý zbytek zimy tím, že na něm najdou něco dobrého do svého hladového bříška.

Všichni se ihned vrátili do svých domovů a začali shánět vše, co by zvířátkům mohli na stromeček pověsit. Někteří přinesli jablíčka, jiní oříšky, někdo jiný přinesl třeba lojové koule pro ptáčky. Když se zase všichni sešli u stromečku, všemi těmi dobrůtkami jej ozdobili. Některé dobrůtky rozvěsili přímo na stromeček a některé položili pod něj tak, aby se každé zvířátko mohlo dostat k tomu, co by mohlo spapat.

Když měli stromeček nazdobený, nejmenší z dětí, jedna malinká holčička, se na stromeček zasněně zadívala a záhy nadšeně zvolala: „Jéé, to je klása! To se pude zvížátkům jíbit!“ Potom se všichni potichoučku začali vracet zpět k vesnici a nesměle se otáčeli za smrčkem, zda neuvidí nějaké zvířátko, jak se těší z toho krásného vánočního stromečku.

Toho dne sice u stromečku žádné zvířátko neviděli, když se ale děti druhý den odpoledne po škole nedočkavě vypravily ke stromečku znovu, už z dálky nad ním viděly poletovat ptáčky. Když popošly ještě blíže, uviděly i dva zajíčky, jak poskakují pod jeho větvičkami. Kdo ví, třeba byl jeden z těch zajíčků tím zajíčkem, díky kterému děti dostaly ten úžasný nápad.

Od té doby děti chodily s rodiči ke smrčku, aby společně s nimi pozorovaly papající zvířátka, ale především aby jim stále znovu a znovu zdobily jejich vánoční stromeček. Dobroučké ozdobičky z něj totiž mizely neuvěřitelnou rychlostí.

Děti měly velikou radost, že mohou takto krásně zpříjemnit zvířátkům nejen Vánoce, ale vůbec celou zimu, a z toho jejich nesobeckého a láskyplného zdobení zvířecího vánočního stromečku se ve vesnici stala nádherná a kouzelná vánoční tradice.

Romana Sekerová