Soutěž o super knihu Spirit Animals–Skrytá hrozba

Soutěž již skončila (4. 5. 2015 23.59).

Chceš získat jednu ze dvou krásných knih „Spirit Animals – Skrytá hrozba“? Stačí nám zaslat čeho se nejvíce bojíš, co je pro tebe taková skrytá hrozba. Samozřejmě nám můžeš psát, nebo nám svou můru namalovat.

Soutěž o super knihu Spirit Animals–Skrytá hrozba

Spirit Animals – Skrytá hrozba

Jen několik vyvolených obyvatel Erdasu dokáže vyvolat spirituální zvíře. Conorovi, Abeke, Mej-lin a Rolanovi se to podařilo a díky tomuto poutu mohou získat nadlidské schopnosti.
Co když ale existuje ještě jiná možnost, jak spirituální zvíře vytvořit a získat tak nad ním absolutní moc? A co kdyby tento dar zneužil někdo se sobeckými záměry?

Naši čtyři hrdinové si na sebe a na své zvířecí pomocníky teprve zvykají. A není to právě jednoduché. Když se objeví krutý nepřítel, který je hodlá zničit, bude to pro ně těžká zkouška. Spojí je, nebo rozdělí?

Obrázek nebo pár řádků nám zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom Vám v případě Vaší výhry mohli knihu zaslat. Dva výherce krásné knihy „Spirit Animals – Skrytá hrozba“ vybere redakce.

Výhry do soutěže věnovalo Nakladatelství Fragment. Děkujeme.

Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách Nakladatelství Fragment.

Příspěvky, které nám zasíláte

Mám strach, že nevyjde slunce ráno,
že zboží v marketu bude rozebráno,
že onemocním před dovolenou,
že mě soupeř zří být na kolenou,
že neklapne výběrové řízení,
že se můj syn s ňákou mrchou ožení.

Pavla Jaklová

Moc se bojím potkávat bezdomovce, feťáky a opilé lidi. Když je míjím na chodníku, tak zrychlím, abych byla co nejdříve od nich pryč. Když na mě začnou mluvit, tak začnu utíkat pryč.

Jaroslava Deršáková

Obrázek - Lenka Toušová

Pro mě skrytou hrozbou je,
že smrt každého dostihne.
Už tato představa mě děsí,
rychle utíkají naše časy.
Život zdá se mi moc krátký,
vše nastartují dětské hrátky.
Avšak poté rychlým během,
plyne měsíc, týden, den za dnem.
Proto okamžiky užívejme,
samá radost, jen se smějme!
Ať máme na co vzpomínat,
až budem navždy usínat.

Lenka Toušová

Hrůza, běs a děs jsou pro mě vraždy, mega pavouci, medvěd grizzly. Když se objeví, nemohu spát, někdy i křičím ze spaní. K tomu přibydou i mutanti, chobotnice. Ale nejen to, je pro mě noční můra. Nesnáším činnost sopky, zemětřesení a s ním i nevinné lidi, povodeň, ale hlavně smrt.

Anna Fučíková

Noční můra je pro mě neskutečná věc, kterou prožívám opravdu, jak se patří. V první řadě nesnáším krev, je to nepředstavitelná věc, když si uvědomím, že mohu vykrvácet, že mi hrozí nebezpečí života anebo i operace. Druhá věc, která je pro mě nemožná a ze které mám vždy panickou hrůzu, je špatná známka ve škole a s tím i to, když přijdu domů a musím to oznámit.

Miroslav Koubík

Neskutečná noční můra pro mě bylo, když jedu metrem, které se řítí velkou rychlostí 210 km/hod. Já sedím, přitisknutý k sedačce. Po třetí zastávce náhle metro vykolejilo a asi za dvě minuty nastal výbuch. V tom okamžiku jsem se probudil a nemohl jsem za žádnou cenu usnout. Převaloval jsem se z jedné strany na druhou, až po nějaké dlouhé době se mi to podařilo.

Radimír Popelík

Má noční můra, na kterou nezapomenu snad do smrti. S mamou a její kamarádkou jsme šli na výlet. U jednoho domu byla lavička, tak jsme si odpočinuli. Já jsem šla na průzkum. Do toho domku šla paní, já ji pozdravila, ona mě chytla a nechtěla mi pustit. Křičela jsem: „Mami, mami, mami.“ Ale máma si mě nevšímala. Chytla jsem se o okap a pevně jsem se držela. A v tom okamžiku jsem se probudila.

Nina Petráňová

Já se neskutečně bojím v noci komárů a pavouků. Hlavně těch mega pavouků. Nesnáším to hrozné bzučení, kdy mi létají nad hlavou a štípou mi. Tato noční můra mi pronásleduje velmi často v letních měsících. Zalézám pod peřinu, hrozně se budím, a když zjistím, že se nic neděje, spím v klidu dál.

Bětka Langmajerová

Moje největší noční můra byla ve snu, když se mi zdálo, že jsem šla s maminkou, něco ji říkám, ona neodpovídá, podívám se na ni, a ona tam není. Místo ní stojí vedle mě vlkodlak. Jsem z toho nešťastná, bojím se, křičím. Zpocená a ubrečená se probouzím a najednou jsem z toho spadla z postele.

Tereza Grežďová

Dvě velké noční můry. První z nich je ta, že mě honí nějaký cizí člověk, řve na mě a chce mi zabít. Druhá, která je častější, je strašná tma, na krok není vidět a já z nějaké velké výšky padám do propasti a do tmy.

Veronika Vysoká

Zdálo se mi, že sem spadla z paneláku. Je to moje největší můra. Strašně jsem se lekla, probudila, ale nic se nedělo, spala jsem dál.

Karolína Váňová

Zdálo se mi, že jsem se šla podívat na velikou skálu a vylezla jsem na ni. Dívám se dolů, sleduji, co se děje kolem. Najednou mi zezadu někdo strčil a já spadla dolů, zabila jsem se. To je pro mě hrozná noční můra. Už bych to nechtěla zažít.

Barbora Konečná

Neskutečné. Padala jsem ze schodů. Kutálím se, dělám kotrmelce a přistanu až v přízemí. Moje strašná noční můra. Probudím se, jsem zpocená a nevím, co se děje.

Nicol Veselá

Moje noční můra je až tak moc zvláštní. Něco se mi zdá. Já á nevím co. Vzbudím se, zjistím, že přede mnou je krvavá Mery a že po mě skočí. A bum. Ono se nic neděje a já jsem vzhůru.

Lucka Přádová

Moje skrytá hrozba je stín velkého vlka. Vídám ho ve snech. Má krvavé, fialové, modré oči podle jeho nálady. (Krvavé oči - skrytá hrozba, fialové oči - neštěstí a modré oči - nečekaný spád.) Je velký asi 1,4 cm, štíhlé tělo. Je úplně černý.

Markéta Könnyüová

Má nejhorší můra co hrůzu mi nahání,
je zvuk sršních křídel, žihadel bodání.
V děsivých snech svádím marný boj
se žlutočerným mrakem, jež sršňů je roj.
Strašný to sen. Já volám. "Mámo!
Kdy bude den? Kdy bude ráno?
Odežeň, prosím, tu zlou noční můru,
ty děsivé sny. Ať už jsem vzhůru!"

Daniela Nischová

Pro mě je největší skrytou hrozbou netopýr - lítá ve tmě a vůbec není slyšet. Bojím se, že se mi zamotá do vlasů a maminka mě bude muset ostříhat.

Michaela Fiedlerová

Nejvíc se bojím smrti. Mám obavy z války, z toho,co čeká naše děti nebo naše vnoučata. Určitě je hrozné dívat se, jak se někde zabíjejí lidé, jak umírají Vaši nejbližší. Ale není to jen strach z války, ale i z násilí, kterého stále přibývá a kladu si otázku, jak je možné, že tak vyspělá civilizace nese s sebou tolik brutality a hrůz. Proč si lidé neváží života.

Vladimíra Komendová

Autor:
Vydáno: