Soutěž s Ducháčkovic rodinou
Soutěž již skončila (14. 10. 2014 23.59).
Chceš získat jednu ze dvou knih „Ducháčkovic rodina – aneb Strašidla mezi námi“? Stačí jen na e-mail redakce zaslat vlastní krátký příběh, básničku nebo obrázek, ve kterých se budou vyskytovat duchové a strašidla.
Seznamte se s Ducháčkovými!
Tatínek Mlživoj, maminka Blanka a jejich tři neposední potomci, jsou milá strašidla, kterých se rozhodně nemusíte bát. Lidí se sice trošku straní, ale když na to přijde, rádi jim v lecčem pomohou. Nezbedové Simon, Olivie a Bubi jsou samá lumpárna a skopičina, takže o dobrodružství a zábavu nebude nouze.
Povídku, veršík nebo básničku zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom Vám v případě Vaší výhry mohli knihu zaslat. Dva výherce krásné knihy „Ducháčkovic rodina – aneb Strašidla mezi námi“ vybere redakce.
Výhry do soutěže věnovalo nakladatelství Fragment. Děkujeme.
Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství Fragment.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 14. 10. 2014, Pavla Drdlová – verše »vítěz soutěže«
- 13. 10. 2014, Tobiášek Vala – verše
- 13. 10. 2014, David Fogl – verše
- 9. 10. 2014, Lukášek Jaroš – strašidla
- 9. 10. 2014, Romanka Jarošová – bubák
- 6. 10. 2014, Hana Samsonová – verše »vítěz soutěže«
- 6. 10. 2014, Marta Havlíková – verše
- 5. 10. 2014, Petr Čekal – verše
- 5. 10. 2014, Jitka Čekalová – verše
- 5. 10. 2014, Medvědi – 2. oddělení ŠD Beroun–Závodí – verše
- 5. 10. 2014, Lucie Marešová – verše a obrázek
- 5. 10. 2014, Pavla Jaklová – verše
Že potkala jsem ducha.
Když mi na rameno zaklepal,
Za krkem mě polechtal.
A bláznivě se zachechtal..
V tu chvilku už jsem měla tucha,
Že mám za zády veselého ducha.
Je to duch rošťák,zjišťuji v zápětí,
Být v jeho společnosti je vždy napětí.
I když je ten duch,
Vlastně jiný živočišný druh.
Klape nám to spolu skvěle,
K přátelství není třeba duše v těle.
Lepší duše bez těla,než bez duše tělo,
K přátelství stačí,aby se dvěma duším chtělo.
Pavla Drdlová
legrace právě začíná:
strašidla se potmě honí,
každé dítě se jich bojí.
Mlživoj mlží zrak,
Blanka kouzlí taky tak,vděti ty se rychle učí,
malé děti stále mučí.
Děti toho mají dost,
na strašidla dostaly zlost:
to se strašákům nelíbí,
a tak jsou najednou hodné a děti si je oblíbí!
Tobiášek Vala
cítím něco se mihnout za mnou.
Zrychluje se mi dech, chybí mi vzduch,
vidím dobře? To je duch!
K zemi začínají padat kapky deště,
mám to domů malý kousek ještě.
Běžím ulicí, ať jsem rychle pryč,
v kapse hledám od domova klíč.
V uších mi zní zvuk rolniček,
s bouchnutím dveří zazněl cinkot skleniček.
Rozsvěcím světlo, jsem tu sám,
je mi mdlo, na ruce mám šrám.
Probouzím se, venku je krásný den,
byla to skutečnost, nebo jenom zlý sen?
David Fogl
zlobí mámu, chce si hrát
zlobí mámu chudáka
ta zavolá bubáka
miminko se začne bát
maminko, už budu spát...
Hana Samsonová
není to vtip, ani použitá líčidla.
Bydlí tu již spousty dlouhých let,
při prvním setkání jsem se jich lek.
S panem a paní Spiritovími všichni v domě kamarádí,
nejsou jen zalezlí na půdě v harampádí.
S mámou vaří, tátou kutí, se mnou hrají,
než ke spánku na půdě se zase dají.
Marta Havlíková
když jsem usínala,
zahlídla jsem strašidla,
hrající si na ducha.
Koukám na ně z postele,
zaraženě - nehnutě,
máma volá z kuchyně,
běž ty strašidlo na kutě!
Petr Čekal
strašidel jsem se bála.
Teď už se jich nebojím,
kamarádit s nimi musím.
Hrajeme si s duchy,
chytáme si mouchy.
Bzučí, bzučí o sto šest,
nožiček mají šest.
Duchové a strašidla,
jsou jako moje rodina.
Zapneme si rádio
a načneme si pivo.
Jitka Čekalová
Ducháčkovic rodina
to je ale novina.
To tu ještě nebylo,
tohle velké strašidlo.
Tři strašidla malá jsou,
lidem mnohdy pomohou.
Děti jsou to veselé,
lumpárny jsou bujaré.
Nikdo o nich neví,
přesto u nás žijí.
Radují se strašáci,
mají z toho legraci.
Medvědi – 2. oddělení ŠD Beroun–Závodí
co neznají pravidla.
Straší si tu jak jen chtějí,
hlavně,když se někdo bojí.
V noci kolem půlnoci,
propadli jsme bezmoci.
Najednou nas vybídlo,
velké bílé strašidlo,
aby jsme sli kamsi dolů,
my jsme se vsak chytli stolu
a odmítali někam jít
a chtěli mu to vytmavit!
Lucie Marešová
mám a jsem s ním vážně ráda,
na neplechu on je skvělý,
skáče doma po posteli
a na lustru se nám houpe,
povodeň je, když se koupe.
Ale když mám průšvih velký
doma či u učitelky,
pomůže mi vždycky rád,
neboť umí čarovat.
Simon Ducháček to je,
z kulišáren se raduje,
jsem moc šťastná, že jsem s ním,
nikdy se s ním nenudím.
Pavla Jaklová