Staré pověsti české a moravské
Soutěž již skončila (15. 6. 2015 23.59).
Chceš získat krásné 3CD „Staré pověsti české a moravské“? Stačí jen na e-mail redakce zaslat obrázek či povídku nebo básničku, ve které se bude vyskytovat nějaká postava ze starých pověstí českých a moravských. Může se jednat například o kněžnu Libuši, Přemysla nebo například o samotného praotce Čecha.
Může se jednat o jakýkoliv obrázek, na kterém bude nějaká postava ze starých pověstí českých a moravských, malovat můžete pastelkami, vodovkami, prostě čím Vás napadne. K obrázku připojte i jméno toho, koho malujete. Následně obrázek nascenujte nebo vyfoťte a zašlete nám jej. Povídku či básničku můžete zaslat jakkoliv dlouhou, stačí klidně i čtyři řádky, hlavní je, aby se v ní opět vyskytovala nějaká postava ze starých pověstí českých a moravských.
Obrázky, povídky a básničky posílejte na *** soutěž již skončila ***.
Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom Vám v případě Vaší výhry mohli odměnu zaslat. Redakce vybere jednoho výherce, kteří získají audioknihu na 3CD „Staré pověsti české a moravské“.
Supraphon vydává v kompletu tří CD novou audioknihu. Jde o Staré pověsti české a moravské úspěšné autorky Aleny Ježkové, které načetla plejáda hereckých hvězd. Spisovatelka Alena Ježková je oceňovanou autorkou knih pro děti a mládež. Její vyprávění z dějin českého a moravského národa krásným, obrazivým jazykem, je srozumitelné, s četnými zajímavými vysvětlujícími vstupy, jež předcházejí každou pověst. Čtrnáct příběhů z počátku českých dějin dostává novou dramatickou podobu, která předčí pověsti Aloise Jiráska nejen pohledem současníka, ale i řadou poznatků, osvětlujících skutečné i bájné události minulosti. Vyprávění o praotci Čechovi a jeho dcerách, o dynastiích prvních českých a moravských panovníků, o dramatech, souvisejících s přijímáním křesťanství, líčí autorka tak, že se stáváme jakoby přímými svědky příběhů z dávné historie.
Odměnu do soutěže věnoval Supraphon. Děkujeme.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 15. 6. 2015, Věra Polášková, 11 let –Teta a Alexandr,Libuše a Přemysl,Kazi a Bivoj,Horymír a Šemík
- 15. 6. 2015, Lenka Toušová – praotec Čech
- 15. 6. 2015, Pavla Jaklová – Bivoj
- 15. 6. 2015, Petr Műller, 4 roky – Bruncvík a lev1,2
- 15. 6. 2015, Milenka Fridrichová – veršík
- 14. 6. 2015, Medvědi – o Krokovi a jeho dcerách
- 10. 6. 2015, Miloslava Toušová – Psohlavci
- 9. 6. 2015, Lenka Hugrová – obrázek
- 9. 6. 2015, Karolína Hugrová – obrázek
- 9. 6. 2015, Lidka Jeníčková – obrázek
- 5. 6. 2015, Johanka Berrová –1,2 »vítěz soutěže«
Horymír a Šemík
| Byl jeden muž jménem Horymír, co nepodporoval doly zlata, kníže ho za to odsoudil, čeká ho sekyra kata. „Oddalte prosím popravu, je teprv devátá ranní, než připravíte mě o hlavu, splňte mi poslední přání.“ „Když už mezi živé nebudu patřit, dovolte mi naposledy svého koně spatřit.“ | „Tvé přání ti splním rád, ale pak už nesmíš zdržovat.“ „Tak přiveďte sem Šemíka,“ řekl sluhům král, Horymír se k němu naklonil a něco mu pošeptal. „Šemíku až řeknu teď, přeskočíme spolu zeď.“ Šemík poslechl svého pána, a byli doma ještě toho rána. Však druhého dne se pohřeb konal, protože Šemík náhle skonal. |
Věra Polášková, 11 let
Kazi a Bivoj
| V dřevěné chaloupce u Kavčích hor, bydlel náš hrdina silný jak Thor, špatné je, že v té chaloupce, vyrůstal odmala bez otce. Matka si z něho dělala srandu, všechny možné práce dělal sám, raději by odjel někam na Ugandu, něž aby tohle snášel dál. Ovobození pro něj bylo, když ho jeho matka, poslala koupit pivo. Avšak jejich dům a ves, dělil velký tmavý les. Hned po překročení lesní hranice, zkřížila mu cestu prasečí samice. | Bivoj byl tolik natěšen do obce, a nevidíc prase, do něj kop, proto se rozhodl, vynést ho do kopce, a vykopat mu, skromný hrob. Tím kopcem byl Vyšehrad, a na něm krásná Kazi, dívala se z oken hradb, jak tam Bivoj přichází. Potom křikla na rodinu: „Svině byla zabita, připravte stůl na hostinu, z vepře budou jelita.“ Bivojovi oznámila, že za zabití kance, budou míti krásnou svatbu, bez zdlouhavého tance. |
Věra Polášková, 11 let
Libuše a Přemysl
| Krok byl starý kníže, vládce české říše, s ženou svou měl dcery tři, Kazi, Tetu a Libuši. „Kterou z nich mám zvolit kněžnou, Libuši, tu krásku něžnou? Bylinkářku Tetu? Nebo čilou Kazi? Nemohu již déle čekat. Nakonec zvolil nejmladší Libuši, ta holka neměla chybu, díky své kráse a klidu na duši, získala si ohlas lidu. Libuše byla dobrý vůdce, národu dávala veškerou péči, muži o ní však mluvili prudce, pořád na ní měli nějaké řeči: | „Běda mužům kterým žena vládne, to bych radši dobrovolně šlápl na ty hrábě.“ Libuše nebyla vůbec ráda, a proto řekla: „Nuže, když se vám nelíbí moje vláda, najdu si tedy muže.“ „Pošlu skupinu sluhů, a bílého oře, ti zastaví se u pluhu, kde jistý oráč oře.“ „Tak nezapomeňte co říkám vám, ten oráč bude můj muž a váš pán.“ Sluhové splnili jejího přání, pak konala se svatba, už nebyla kněžna, ale jen paní, která má knížete ráda. |
Věra Polášková, 11 let
Teta a Alexandr
(Tento příběh jsem si vymyslela)
| Poslední z sester Teta, vydala se do světa, s chladnou hlavou a klidem, pomáhat bude lidem. Po roce jejího vandru, potkala dívku Sandru, a ta dívka Sandra, měla bratra Alexandra. Ač byl jindy zdravý sice, před týdnem dostal neštovice. | Když zavedli Tetu do ložnice, neštovic mu zmizla polovice, a když políbila Alexandra, nezbyla už vůbec žádná. TŘI SESTRY TŘI BÁJNÉ KRÁSKY, POCÍTILY KOUZLO LÁSKY. |
Věra Polášková, 11 let
Bivoj
| Dnes pár slov bych říci chtěla o muži statného těla, co měl kadeřavý vlas. Ten muž jméno Bivoj nosil, neměl s sebou žádných posil, jeho rukou kanec zhas. | Ač je to spíš k nevíře, ono škodné, zlé zvíře lapit holou rukou zvlád. A než přišla další zima, Kazi se mu zaslíbila, vzala si ho na svůj hrad. |
Pavla Jaklová
sedli si v lese na mech.
Pojedli, popili,
a za chvíli usnuli.
Šly okolo sestry,
Kazi, Libuše a Tety.
Z dálky na ně volá jejich otec Krok,
nechte bratry odpočívat půjdem přes potok.
Milenka Fridrichová
O Krokovi a jeho dcerách
| Po smrti praotce Čecha, lidé si zvolili Kroka. Soudil dobře, spravedlivě a moudře. Tři dcery má. Jaká jména on jim dá? Kazi, Teta, Libuše, tak se jmenuje ta trojice. Kazi moudrá žena byla, bylinkami jen léčila. Rány lidem hojila, bolesti jim krotila. | Po smrti svého otce, na hrad Kazín přesune se. Druhá dcera Teta byla, hrad Tetín vystavěla. Pevný hrad to je, nad Berounkou tyčí se. Třetí dcera Libuše, nejmladší sestrou je. Po smrti otce svého, Libuše lidem vládne. Svůj hrad také vystavěla, na Vyšehradě však sídlo měla. |
Medvědi, Beroun–Závodí