Téma týdne – advent

Jako každý rok jsem se moc těšila, až ochutnám své oblíbené vanilkové rohlíčky. Mamka jich letos napekla opravdu hodně a dobře udělala.

V sobotu večer jsem si nandala na tácek několik kousků a odnesla si je k televizi, kde mlsám nejraději. Ještě než jsem stačila usednout, zazvonil telefon, který jsem nechala ve vedlejší místnosti. Rohlíčky jsem tedy odložila a utíkala pro zvonící telefon. Volala kamarádka, která potřebovala radu a já jí věnovala několik minut. Když jsem se vrátila k televizi, nenašla jsem zde tácek ani rohlíčky. Ještě jednou jsem se porozhlédla po pokoji, ale nikde nic. Šla jsem zpět do kuchyně s myšlenkou, že jsem si rohlíčky k televizi vůbec nepřinesla, ale ani tam jsem je nenašla. Začala jsem tedy podezírat mamku, že mi je někam schovala, ale prý je vůbec neviděla. Neuvěřila jsem jí a urazila se.

Šla jsem tedy hladit svého pejska Falca, který spokojeně ležel ve svém pelíšku. Je to opravdu miláček, který mi vždy zlepší náladu a hlazení miluje-. Tentokrát ale vrčel a něco si hlídal. Byl to hledaný tácek, ovšem už bez cukroví.

Od té doby si cukroví hlídám a odkládám je mimo dosah psa, protože vím, že je má také moc rád. Nadále je to ovšem můj miláček, které vždy ráda pohladím.

Aneta Jandoušová

Vánoce pro mě začínají prvním dnem v prosinci. Zavalí mě vždy teplo, láska, útulno, a především plno otázek, co bude pod stromečkem. Je to pro mě nejhezčí období v roce. Nestresuji se jako většina lidí, podle mě by měla být pohoda a klid a vážit si lidí, kteří nás mají rádi a navzájem si pomáhat.

Mám ráda dny, kdy přijdu domů vymrzlá z venku a ve dveřích mě praští do nosu vůně maminčina cukroví a po těle se mi rozlévá příjemné teplo.

Každý si asi představí Vánoce jako v Ladových obrázcích, kde je plno sněhu a kouří se z komína, ale poslední léta máme Vánoce na blátě a na Štědrý den svítí sluníčko jako na jaře. Vánoční atmosféra je krásná, taková teplá a voní po perníčkách.

I když už mi není pět, tak pořád to období miluju jako malá.

Nela Lusková

Pokud procházíme ulicemi, které už jsou zakryty sněhovou peřinou, cítíme se jako v jiném světě.

Zima na oknech vykouzlila různé obrazce, které připomínají každému něco jiného. Někdo v okenních sklech zahlédne zlaté prasátko skákající z jedné strany okna na druhé, jiní uvidí stromeček z vloček, který postupně ztrácí své větve, díky rychlému nárazu vloček do skla, které se postupně jedna po druhé roztávají. Druzí jen mžikem oka zaregistrují, že zima je tak dobrým malířem. Ostatní se vůbec nezajímají o kouzla zimy, jen už si přejí, aby byli doma v teple a mohli se zachumlat do deky s čajem v ruce, který svou vůní uspokojí každého člověka a pohltí ho nesmírně krásným pocitem ze sebe samého.

V polovině měsíce prosince si lidé uvědomují, že se v atmosféře objevují nové ingredience k tomu, aby se do Vánoc všichni měli rádi, navzájem si pomáhali a byli vděčni za vše, co mají. Jako kdyby si vločky vybíraly někoho, přistály na něm jako letadla na letišti a předaly každému svou náplň, kterou jim Děda Mráz předal. 24. prosince už se všichni nemohou dočkat na příchod Ježíška, malého děťátka s kudrnatými zlatými vlásky, který pro ně má nějaký krásný dáreček.

Vánoce jsou kouzelné. Každý je musí mít rád.

Jolana Blažková

Padá sníh. Vločka po vločce se pomalu snáší na zem. Je to první známka toho, že už se blíží Vánoce – svátky klidu a míru.

Krajina je v mžiku bílá. Všude je plno sněhové peřiny. Sněhu, který je bledý jako duše andělů a studený jako samo nebe.

Ze střech visí rampouchy a na oknech jsou zamrzlé květy, jež tam namaloval mráz svojí zázračnou nadpřirozenou schopností.

Vše je najednou tiché a klidné, jako by ani žádný život neexistoval. Ale ve skutečnosti je tomu jinak. Ježíšek čte dopisy dětí, skřítkové vyrábějí v dílnách dárky a balí je do pestrobarevných papírů. Andílci pečou cukroví nebo jen tak poletují nad domky, z nichž se pozvolna valí šedý dým.

Na tmavém nebi svítí hvězdy. Je večer ze všech nejvýznamnější a nejhezčí. Sem tam spadne hvězda a děti, dívající se z oken, obdivují jejich krásu a zář.

Vánoční stromečky stojí v pokojích, cukroví voní na stolech a vyčkává se příchod Ježíška. Ten přistává ve zlatých saních na zem zavátou sněhovými vločkami. Všude je ta krásná vánoční atmosféra a zvoní zvonečky a rolničky.

Ježíšek vchází do domů a hodným dětem dává dárečky, které si přály a které si zaslouží za to, jak byly celý rok ukázkově vzorné a hodné. A až svou práci dokončí, slehne se po něm zem a vrátí se zase za dlouhý jeden rok.

Kateřina Beličková