Téma týdne – básničky

Byl jednou jeden malý andílek jménem Amálka. Jednoho dne šel na procházku a najednou, BUM!!! Amálka spadla dolů na zem. Chtěla se vrátit nahoru, ale nějak to nešlo. Podívala se na svoje záda a zjistila, že nemá křídla. Hned začala hledat, ale nic nenašla. Pomalu začala plakat, ale najednou k ní přiletěla mapa, na které bylo nakresleno, kde jsou její křídla. Chtěla se vydat na cestu, na kterou nemohla, protože už byl večer. Ráno se vydala na cestu. Po jednom měsíci hledání našla svoje křídla. A potom se vrátila do nebe.

Sára Štechová, Adéla Hlávková, Anička Vytisková

Jednoho dne, bylo to přesně 5. prosince, hráli čerti v pekle vybíjenou s velkým uhlem. Čert Čulda dal jednou pořádnou perdu a nedošlo mu, že míří na bránu z pekla. Vystřelil. Uhel vystřelil z pekla, určitě 500 kilometrů v hodině směrem k nebi. Stoupal, stoupal a stoupal výše k nebi. Když už byl v nebi, tak to byla náhoda, že trefil jednoho anděla. Když to zjistil správce nebe svatý Petr, poslal ihned pět andělů do pekla, protože našel uhel kousek od trefeného anděla. Andělé když přišli do pekla, tak všichni čerti dělali, jakoby nic. Ale když jeden anděl vyndal z kapsy uhel, se kterým Čulda a ostatní čerti hráli vybíjenou, tak se Čulda přiznal, že to byl on. Ale zezadu mu ihned přiletěl pohlavek od čerta s vysvětlením, že čerti se nepřiznávají. Trest čerta Čuldy byl, že bude vždy 5. prosince chodit s Mikulášem a anděly pro zlobivé děti.

Tobiáš Gruber

Na jednoho Mikuláše, když chodili převlečení lidé, šli tři úplně osamocení lidé na procházku. Když se vrátili domů, tak čekali na Mikuláše. Čekali, čekali, čekali, už bylo devět hodin a pořád nic. Tak šli ven a začali hledat čerta, Mikuláše a anděla. Za chvíli je našli a řekli jim: „Proč jste nepřišli k nám, my už na vás čekáme hrozně dlouho!“ A oni jim řekli: „Vy asi nevíte, jakou to dá práci připravit celého Mikuláše a ještě to všechno rozdat! Pojďte s námi, ukážeme vám, jak to chodí.“ „Tady se vyrábějí všechny sladkosti.“ A opravdu tam byl obrovský stroj na sladké. „Tady se připravujeme na rozhovory s lidmi.“ A seděli tam na špalcích a povídali si spolu. „Tím si to trénujeme. Tady pleteme košíky. A tady chodíme na svět.“ Byla tam obrovská brána a chodily tam trojice. „Tak takhle to nějak vypadá a teď mazejte domů, než to všem vyklopíte. A tady máte něco za to, že jsme u vás nebyli.“

Matěj Voldán, Michaela Raffayová, Jakub Kinský

Jedna malá vánoční hvězda byla tuze zvědavá. Vykláněla se z nebeského balkónu a koukala dolů na velké množství různých světýlek, a myslela si, že to můžou být vzdálené sestřenice a bratranci. Byl zrovna čas vánoc, na zem se snášel sníh a hvězdička měla krásný výhled. Moc a moc si přála, aby se tam dolů mohla podívat…. Najednou ztratila rovnováhu a už padala a padala dolů na Zem…

Bum, to byla rána. Hvězdička spadla kousek od skály blízko řeky Berounky. Byla celá potlučená, všude okolo tma, hvězdička se začala bát. Ale najednou na protější straně řeky zahlédla světla a slyšela krásnou hudbu. To lidé zpívali v kostele nad řekou vánoční koledy a všude svítily svíčky a třpytily se vánoční ozdoby. Tu se hvězdička rozplakala a začala volat o pomoc, ale nikdo jí neslyšel. Hudba pomalu utichla a světla dohořívala. Polámaná a nešťastná hvězdička už věděla, že patří na oblohu a ne dolu na Zem. Začala si moc a moc přát, aby se mohla vrátit zpátky na oblohu…

V tu chvíli začalo hustě sněžit a ze sněhové mlhy najednou vystoupil krásný třpytivý jednorožec. Malá vánoční hvězda, celá špinavá a uplakaná, se ho zeptala, zda jí nemůže pomoci dostat se zpět na oblohu. „Ano, hvězdičko, rád ti pomůžu. Jsem kouzelný jednorožec, a jak víš, nebo možná nevíš…, je čas vánoc, čas plný kouzel a splněných přání. A já jsem právě tvůj posel splněného přání.“ V tu chvíli namířil svým kouzelným rohem na hvězdičku a jen za pomoci síly světla, vycházejícího z rohu, ji začal zvedat ze země. Pak se pomalu i s hvězdičkou začal vznášet výš a výš, až úplně vzhůru nad Zem a ještě dál… Nahoře na nebesích bezpečně malou hvězdičku vysadil a řekli si oba „ahoj“ a jednorožec zmizel.

Rok co rok, právě na vánoce, vánoční hvězdička mává dolů na Zem a volá „Ahoj, ahoj!“ a ví, že jí její přítel určitě slyší.

Zkuste se na chvíli ve štědrovečerní čas zadívat na oblohu a možná, že to zvonivé ahoj uslyšíte letos i vy.

Hezké vánoce!

Anetka a Filip Michajlovičovi