Téma týdne – duchové a Dušičky

Soutěž již skončila (25. 10. 2015 23.59).

Věříš na duchy? Viděl(a) jste již nějakého na vlastní oči? Vyprávíte si doma strašidelné příběhy? Zažil(a) jste něco zvláštního, nevysvětlitelného? Myslíš si, že existují na hradech a zámcích strašidla, nebo jsou to jen pověry? A co Dušičky? Zvláštní magický svátek nebo jen normální den? Můžeš nám nakreslit ducha tak, jak si ho představuješ.

Téma týdne – duchové a Dušičky

Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

Já mám ráda duchy
s průhlednými uchy,
co prohání po dvorku
sousedovic cácorku.

Honí se tam v létě, v zimě,
volá na ně: „Chyťte si mě!“
Pak zaběhne do dveří
a duchové láteří.

Hned u dveří v chodbě totiž
je zrcadlo, což je potíž,
duchové se jednou vloni
lekli, že je jiní honí.

Protivník má rizika,
však až jednou fyzika
vleze duchům do hlavy,
nebudou mít obavy,
zjistí, že je to jen odraz,
žádný soupeř, pouze obraz.

Pavla Jaklová

Byla velmi temná noc,
kdosi volal o pomoc,
a zlověstně smějící se dýně,
koulela se po Perštýně.

Vždyť dušičky dneska byly,
dočista jsme zapomněli,
zbývá už jen říci,
,,Mamí zapal svíci!"

Věra Polášková

Máme strach, bojíme se

Kdysi dávno, žila v jedné malé části velkého města rodina. Měla dvě dcery, které se neskutečně bály. Nikdo nevěděl, proč? Nikdo nevěděl ani čeho, a proč stále vyvádějí. Jednoho dne šly sestřičky spát do svého nového pokojíčku. Byl krásný a voněl novotou. Sestry z něho měly velkou radost. Odjakživa se děvčata bála podívat pod postel. Prostě byly strašpytel. Když někdy foukal venku vítr, též se bály. Když venku z okna viděly nějaký stín, nemohly spát třeba celou noc. Bály se, že v okolí domu a v domě samotném straší duchové. Přesto však nevěděly, zda je to pravda či nikoliv. Od rodičů si to nenechaly vymluvit. Jednoho dne chtěly svou bojácnost prolomit. Když šly spát, podívaly se pod postel. A co čert nechtěl. Pod postelí uviděly nějaké huňaté strašidlo. Přemýšlely dlouho a pak se podívaly znovu. A co zjistily? Byl to jejich krásný černý huňatý kocour. Od té doby se holky nebojí.

Veverušáci, Beroun–Závodí

Strašidelný dům

V tomto domě, který se nachází za devatero horami a řekami, žila jedna rodina. Žila spokojeně a měla jednoho syna. Jednoho dne z neznámých příčin syn zemřel. Hodně smutná událost, která se přihodila těmto rodičům. Rodina se musela z domu odstěhovat. Nemohla zde žít dál. Od té doby, totiž v domě straší duch syna. Všechny rodiny, které tam, poté bydleli, se ho báli. Duch zde řve, křičí a skřípe nábytkem. Proto tam nikdo dlouho nevydrží.

Veverušáci, Beroun–Závodí

Hrací Santa

Žiju s rodiči v menším paneláku. Se sousedy se jen zdravíme, jinak se moc mezi sebou nebavíme. Sousedka je taková puntičkářka, a vždy když si soused chce zapálit cigaretu, musí si sednout do okna, aby kouř nešel do bytu. My ho vždy litujeme.

Jednou na Vánoce jsme měli hracího Santu, který hrál, když se zmáčknul čudlík a tak se i vypínal. Tu noc o Vánocích jsme pozdě večer uslyšeli z kuchyně hracího Santu. Bylo to divné, protože jsme všichni věděli, že jsme ho vypínali, a tak jsme ho vypnuli znovu a pak se už naštěstí nezapnul.

Další den jsme zjistili, že náš soused vypadl z okna kolem 10 hodiny večer, takže v tu stejnou dobu, kdy se nám zapnul náš Santa.

Myslíte si, že se s námi přišel soused rozloučit v podobě hracího Santy? Protože já si to myslím.

Tato povídka je vymyšlená a doopravdy se nestala (pokud já vím).

Ester Tomanová

Duch Amálka a chlapec Šimon

Za devatero horami a devatero řekami, byl jeden hrad. Lidé mu říkaly strašidelný hrad. Strašila prý v něm rodinka duchů. V té rodince žila: maminka Hedvika, tatínek Robert a jejich dcera Amálka. Žili tam spolu spokojeně a šťastně. Jednoho dne přišel ke strašidelnému hradu chlapec jménem Šimon. Šimon byl tak trochu zvláštní. Vešel dovnitř a zahlédl Amálku. Amálka pro něj byla velmi krásná, roztomilá a hlavně měla krásné oči. Skamarádili se spolu, ale rodičům Amálky to vadilo. Pořád ji přemlouvali, vysvětlovali, ale k ničemu to nevedlo. Druhý den se Amálka vzbudila a šla zkusit přemluvit rodiče. Rozhlédla se kolem sebe, rozhlédla se po domě, ale nikdo nikde. Když rozsvítila, tak všichni zakřičeli. Amálka měla ten den narozeniny a všichni jí dali dárek. Víte jaký? Amálka se mohla se Šimonem kamarádit a nemusela se bát, že ji to bude někdo zakazovat. A co následovalo dál? Jestli to spolu vydrželi až dodnes, tak ve strašidelném hradu žijí dodnes.

Veverušáci Beroun

Autor:
Vydáno: