Téma týdne – hračky
Soutěž již skončila (28. 10. 2017 23.59).
Jaká je Tvá nejoblíbenější hračka? Máš nějaké zážitky z hraní si, kdy se ponoříš do své fantazie? Namaluj nám svou oblíbenou hračku a nebo napiš nějaký vlastní příběh ze svých her.
Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.
Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 28. 10. 2017, Nikolka Macháčková – obrázek
- 28. 10. 2017, Barbora Krůtová – púanenka
- 28. 10. 2017, Pavla a Michalka Jaklovy – obrázek, veršík »vítěz soutěže«
- 28. 10. 2017, Klára Kolářová, 6 let – obrázek
- 25. 10. 2017, Renata Ševčíková – veršík
- 24. 10. 2017, Rostislav Sýkora – obrázek
- 24. 10. 2017, Natalie Warzochová – 1, 2
- 22. 10. 2017, Jana Plecháčová – veršík
Panenka
Porcelánové panenky jsou velmi hezké, ale o to víc křehké.
Můj příběh začal jednoho podzimního dne v továrně na panenky a hračky pro malé děti. Vylezla jsem ze stroje, ale bez oblečení a co horšího – bez obličeje. Domalovali mi ho štětcem a barvami. šimralo to, ale velmi příjemně. Dostala jsem krásné šatičky s velkou mašlí. Opravdu mi moc sluší. Zabalili mě do růžové krabice se stuhou a poslali mě do obchodu s hračkami, kde jsem v polici netrpělivě čekala na svou novou majitelku.
Toho dne jsem se dočkala, koupila mě osmiletá holčička a podle toho, jak na ni volali, jmenuje se Káťa. Po cestě autem do nového domova jsem z vyprávění holčičky s tatínkem zjistila, že je vášnivou sběratelkou panenek zrovna takových, jako jsem já. Moc jsem se těšila, že se podívám na její pokojíček.
Náhle zastavilo auto a malá Káťa si mě odnesla do domu a pak do svého pokojíku. Opravdu každá polička v pokojíčku byla zaplněna porcelánovými panenkami. Posadila mě na poličku k ostatním. Panenky měly ozdobené šatičky, malé botičky byly hezčí než ty, co jsem měla na nožkách já. Brunetky a blondýnky seděly na třech poličkách a já byla najednou jedna z nich. Černovlásek bylo nejméně, zabraly jen jednu poličku.
Týdny plynuly a všechny jsme seděly na poličkách nehnutě. Vlasy a šatičky jsme měly plné prachu. Už si pro nás ale nikdo nikdy nepřišel. Holčička vyrostla, odstěhovala se a my jsme dál seděly na svých místech a čekaly jsme netrpělivě na novou holčičku. Snad jednou opravdu přijde a bude z nás mít zase někdo radost…
Barbora Krůtová
korálky na zažehlení,
myslím si, že nad tu hračku
v tuto chvíli pro mě není.
Skládáme dle návodu
či dle vlastní fantazie,
a tak doma celá zoo
a též farma s námi žije.
Prvním dílem měl být medvěd,
co má modrá očička,
ač jsme se moc snažili,
byla z něho kočička.
Korálky na zažehlení
kreativní jsou víc než dost,
doporučím je každému,
v kom začíná klíčit zlost.
Pavla a Michalka Jaklovy
spoustu hraček k tomu mám,
miluju Vánoce i narozeniny,
hračky přinese Ježíšek nebo někdo z rodiny.
S bráchou potom nevíme co dřív,
běžíme proto ven, kde je líp.
tam si potom hrajeme s klacíky a listím,
po takovém dni se potom krásně vyspím,
další den si potom zase můžu hrát,
na světě to mám prostě rád.
Renata Ševčíková
pro děti jsou to zásadní věci.
Každé dítě by si mělo hrát,
je to lepší než nad životem lkát.
Společenské hry působí dobře na nervovou činnost,
zcela jistě je to tím pádem velký přínos.
Holčičky se vyžívají u panenek Barbie,
s plyšáky pro změnu zase chodí spáti.
Jana Plecháčová