Téma týdne – les

Žil byl jeden zajíček, ale nebyl to jen tak obyčejný ušák, byl to bázlivý zajíček. V noci se bál usnout, vše ho probouzelo.

Jednou, když se stmívalo a zajíček chtěl ulehnout do svého pelíšku u lesa. Už ho zase něco probudilo. „Co je?“ „Húúú…“ Prapodivný zvuk se ozýval pořád a pořád. Ne a ne utichnout. „Takhle neusnu,“ říkal si zajíček. „Húúúú…“ Ten zvuk se pořád přibližoval a zajíček se hrozně bál. „Húúú…, zajíčku, proč ještě nespíš?“ Byla to stará sova, která letěla nad lesem a okolo pole, aby se ujistila, že všichni spí. Tedy kromě našeho ustrašeného zajíčka. „Jé,… ahoj sovo… proč nespíš?“ divil se zajíček. „No, protože my sovy v noci nespíme.“ „Jé, tak to bych taky chtěl, já se totiž v noci bojím usnout… Vždy mě něco probudí.“ „Aha, no tak já ti pomůžu a zavolám všechny sovy na pomoc,“ pronesla rozhodně sova. „Dobře,“ zaradoval se zajíček. A sova letěla a letěla a nakonec se s ní vrátily všechny sovy z lesa. Sovy zajíčkovi pomohly a postavily mu malý domeček z dříví,mechu, šišek a kamínků.

Od té doby vždy, když sovy letí, vidí, jak zajíček hezky spí ve svém malém příbytku. A zajíček se už nebojí.

Naty Ševčíková

V lese jsem pořád, máme chatu na kraji lesa. Zvířátka tam jsou, ale ta velké nzase tak moc často ne. Není to dlouho, když jsem šel do lesa omrknout houby, které opravdu ještě nerostou, najednou šramot v houští. Docela jsem se polekal, nikoho jsem nevviděl, až na cestu z křoví vyskočila srnka. Překvapení jsme byli oba, ani srnka nečekala žádnou společnost, chvilku váhala, skoro jsem se chystal na ni sáhnout, ale pak si to rozmyslela a skočila přes cestu mezi stromy. Od té doby ji vyhlížím, kdyby se chtěla skamarádit, tak já jsem připravený.

Kubík Tomek