Téma týdne – město

O hvězdě a měsíci

Byl krásný jarní den, všude kolem poletovali motýli a na květinách pobzukovaly včelky. Jen Petr si nevěděl rady s tou velkou nudou, která ho právě popadla a nechtěla se ho za žádnou cenu pustit. A najednou ho napadlo zajít do městské knihovny a přečíst si tam nějakou pěknou knížku. Vyrazil tou nejzajímavější cestou zapadlými uličkami starého Písku.

Když dorazil na místo, otevřel ručně vyřezávané dveře, prošel dlouhou chodbou až k prošlapanému schodišti z mramoru, vyšel do druhého patra, prošel další, ale už ne tak dlouhou chodbou až na místo, které bylo vyzdobeno více než ostatní vchody. Vešel dovnitř. Po levé ruce byly regály plné knih, a proto se uchýlil do úhledně srovnané pohovky a otevřel knihu s názvem Strašidelné příběhy města Písku. Chvíli jen tak listoval, až ho upoutal příběh, který se jmenoval Tajná brána přání. Pomalu se do toho příběhu začetl.

Jako by se přenesl do doby, kde se zrovna odehrával. Ten příběh vyprávěl o zakladatelích města Písku a o tom, jak ukryli na tajných místech indicie, které vás mohou přivést k nějaké tajemné bráně. Petr se rozhodl zjistit, jestli to je pravda, nebo jen vymyšlený příběh. Co je to za věc? A proč je tak důležitá.

Přešel do vedlejší místnosti, kde byly uloženy encyklopedie a příručky. Chvíli se jen tak rozhlížel a přemýšlel, co vlastně hledá. Chtěl najít nějaké informace o tajné bráně. To mohlo být v jakékoliv knize před ním. Ale možná také v žádné z nich. „Asi je to marné,“ pomyslel si. „Možná by mi mohli poradit ve studovně.“ Byl to dobrý nápad.

Ve studovně bylo hrobové ticho. Když vstoupil dovnitř, měl pocit, jako by byl v jiném světě. Několik starších lidí mělo hlavy skloněná nad knihami a jen občas tichounce otočili list knihy. Petr vysvětlil paní knihovnici, že hledá nějakou knihu o založení města. Nějakou, která je hodně stará. Chvíli se zamyslela a řekla? „Posaď se ke stolku, přinesu ti ji.“ Petr se posadil a rozhlížel se zvědavě kolem sebe. Trvalo to pár minut, ale jemu to připadalo jako věčnost. Dočkal se. Paní knihovnice opatrně položila knihu na stůl a Petr poděkoval. „Dávej na tu knihu pozor. Je velmi stará. Už dlouho v ní nikdo nelistoval.“ Byla to opravdu stará kniha. Těžká a krásná. Její zvláštní vůně i krása starého písma Petra úplně pohlcovaly. Název knihy byl „Znalosti zakladatelů královského města Písku“. S opatrností začal obracet její stránky. Hledal nějakou zmínku o tajné bráně. Vlastně o jakékoliv bráně. Nebo něco o tajemných věcech. Nikde ale nic takového napsáno nebylo. Všechno se motalo jen kolem hradu, mostu, kostelů, domů, erbů a zlata. Některá místa dobře znal. Zaujaly ho ale obrázky, které sice už viděl, ale nikdy si je tak podrobně neprohlédl. A přece to našel. Pod obrázkem nějaké hvězdy bylo napsáno: „Když hvězda září na ubývajícím měsíci a světlo z měsíce dopadá na hvězdu, je brána přání otevřena. Přej si skromné přání a bude vyslyšeno. Však jen jedno přání máš, svou moudrost dobře važ.“

Druhý den brzy ráno se Petr vydal na cestu po starých památkách. Chtěl najít místa z obrázků, které viděl v knize. Snažil se objevit nějaké souvislosti. Kde má najít hvězdu a měsíc? Jsou vůbec ještě někde? Co když je někdo zničil? Nebo je to místo ukryto tak dobře, že ho nikdy nenajde?

Nevzdal se. Prohlížel každý detail. A najednou jeho oči zůstaly zaměřené na jedno jediné místo. „Znak města. To je ono! Jak jsem si toho mohl nevšimnout?“ Kolem kostela za řekou chodil docela často. Delfíny nad vchodem si prohlížel snad stokrát. Ale nějak blíž zkoumat znak města, to ho nikdy nenapadlo.

„Vždyť i delfíni na něj ukazují!“ Petr byl nadšený. Znovu si zopakoval větu z knihy: „Když hvězda září na ubývajícím měsíci a světlo...“ Jeho pocity se najednou změnily. Radost ustoupila a objevilo se zklamání. Petr objevil detail, kterého si hned nevšiml. Měsíc, který je na tomto znaku, dorůstá. On ale potřebuje ubývající měsíc. Tohle není to správné místo.

Teď ale ví, co možná hledá. Znak města bude určitě i na jiných místech. Rozběhl se za dalším objevováním. Chodil po městě a prohlížel staré stavby. Pořád to ale nebyl znak, který hledal. Hvězda a měsíc. Vždy bylo něco jinak....

Postupně došel až ke starému kostelu. Obcházel celý dokola a hledal znak města. Čekal, že bude někde schovaný. Ale nebyl. Byl tam, kde ho měli vidět všichni. U hlavního vchodu.

Všechno to do sebe zapadalo. Měsíc a jeho kouzelná hvězda. Petr byl šťastný, že našel to, co hledal.

Ale co přání? V knize je napsáno, že se splní. Ale musí nastat ten pravý čas.

Petr se chvíli díval na svůj objev a pak vykročil k domovu. V jeho obličeji byla vidět radost. Jedno ho ale přece jen trochu trápí. Jaké přání si má přát?

Jan Červenka