Téma týdne – pohádky

Za hory a doly, žila jednou jedna krásná dívka jménem Apolénka. Byla skutečně nádherná a maminka by z ní měla určitě radost, ale bohužel maminku neměla. Bydlela se svou macechou, která sice byla také moc krásná, ale také velice zlá. Macecha a zároveň královna hradu, ve kterém Apolénka žila, každý den stála před svým kouzelným zrcadlem a ptala se ho: Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? A zrcadlo vždy odpovědělo: Vy paní má, vy jste ze všech nejkrásnější. A královna byla spokojená. Jenže Apolénka rostla a den ode dne byla krásnější, až jednou, když se opět ptala královna zrcadla, odpovědělo, že nejkrásnější na světě je ne ona ale Apolénka. To královnu velmi rozzuřilo a zavolala si k sobě zlého kata z hradu Bezděz. Odvedeš Apolénu do lesa, tam ji zabiješ a na důkaz, žes tak provedl, mi v téhle truhle přineseš její srdce, poručila mu. A tak kat Jerich vzal Apolénku a šli do lesa. Kat Jerich však byl hodný člověk a zabít Apolénku nedokázal. Nakonec ji řekl, ať uteče a sám zabil srnku, vyňal z ní srdce, a to pak přinesl královně. Ta nic nepoznala a byla spokojená. Apolénka mezitím bloudila lesem, až nakonec došla k malé chaloupce, zaťukala, ale nikdo neotevíral. Osmělila se a vešla dovnitř a tam našla pět mističek se lžičkami, pět židliček i pět postýlek. Všechno tu bylo malinké a Apolénka se dlouhou cestou lesem vyčerpala, a tak se nejdříve trochu najedla a poté se natáhla přes všech pět postýlek a usnula. Odpoledne se z práce vrátilo pět skřítečků se jmény Adam, Pepa, Krásnoočko, Hrabal a Loudal. Nejdříve se lekli, kdože se jim dostal do chaloupky, ale když zjistili, jak se věci mají, nechali Apolénku v chaloupce, aby se tu skryla před zlou královnou. Apolénce se v chaloupce žilo hezky, skřítci si ji velmi oblíbili, protože jim vařila, uklízela a vždy pro ně měla přívětivé slovo. Skřítci každý den ráno chodili do práce a Apolénku vždy varovali: nikomu neotevírej a dávej na sebe pozor. Takhle by si mohli všichni žít v chaloupce šťastně po dlouhý čas, ale jednoho dne opět kouzelné zrcadlo prozradilo královně, že na světě je nejkrásnější Apoléna. Královna se velmi hněvala, nejdříve tomu ani nechtěla uvěřit a pak si nechala zavolat kata Jericha a donutila ho, aby jí řekl celou pravdu. Královna nebyla jen obyčejnou královnou, ale zároveň i čarodějnicí, takže se hned odebrala do sklepení pod hradem, aby vymyslela na Apolénku strašlivou pomstu. Připravila pomocí svých lektvarů prudce jedovaté jablko a také si obstarala podobu stařeny, to aby ji Apolénka nepoznala. V převleku stařenky se vypravila za ní do chaloupky a zaťukala na dveře. Dobrý den, prodávám jahůdky, nechcete nějaké koupit? Apolénka sice jahůdky nechtěla, sama si jich mohla v lese natrhat kolik chtěla, ale bylo jí líto stařenky, a tak ji vpustila dál. Dám ti jednu jahůdku, když si tak hodná dívenka, pravila stařena a podala ji tu nejčervenější. Apolénka netušila, že je otrávená, kousla do ní, a v tu chvíli se jí zatočila hlava a padla v bezvědomí na zem. Takhle ji později našli skřítci a byli velmi smutní. Oplakávali Apolénku a aby se mohli chodit dívat na její krásnou tvář, uložili ji do křišťálové rakve na louce za chaloupkou. Jednoho dne jel kolem rakve princ, kterému se Apolénka velmi zalíbila a přistoupil k rakvi a sklonil se k ní. Poté ji políbil a v tu chvíli se Apolénka nadechla a znovu ožila. Princ ji zachránil! Skřítci, Apolénka i princ se radovali, že všechno dobře dopadlo a zanedlouho na to byla svatba a od té doby je Apolénka se svým princem a čas od času spolu navštěvují všech pět trpaslíků v malé chaloupce. A jak to dopadlo ze zlou královnou? Byla potrestána pro ni nejhorším trestem, zůstala jí navždy podoba čarodějnice.

Markéta Heinrichová