Téma týdne – přátelé a kamarádství
Soutěž již skončila (20. 3. 2016 23.59).
Kolik máš kamarádů? Máš nějakého nejlepšího? Zažil(a) jsi s nimi nějakou veselou příhodu? Co všechno bys pro kamarády udělal(a)? A co naopak ne? Byl(a) bys ochoten/ochotna kvůli nim podvádět a lhát? Jací jsou Tví kamarádi? Jste dobrá parta? Co spolu všechno provádíte? Kolik času spolu trávíte? Kde jste se seznámili?
Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.
Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 20. 3. 2016, Michalka Jaklová, 3,5 roku – obrázek, veršík
- 20. 3. 2016, Lucie Abera – Moje kamarádka tanečnice
- 20. 3. 2016, Adam Krov – Kamarád Martin
- 20. 3. 2016, Tereza Šímová – Kamarád
- 20. 3. 2016, Zuzana Hlaváčová – obrázek
- 19. 3. 2016, Natálie Warzochová, 9 let – obrázek »vítěz soutěže«
- 19. 3. 2016, Lenka Toušová – obrázek
- 19. 3. 2016, Kačenka Jeníčková – obrázek
- 16. 3. 2016, Romanka Jarošová – 1, 2
- 16. 3. 2016, Tereza Čejková – pravé přátelství
- 15. 3. 2016, Hudečková Alena – kamarádky
- 15. 3. 2016, Veverušáci Beroun – kamarádi
Lucinku a Vikinku,
ráno vždy si pochválíme
účes nebo mikinku.
Lucinka a Vikinka
jsou mé dobré kamarádky,
s nimi každý den ve školce
zdá se býti příliš krátký.
Skládáme si stavebnici,
taky s auty jezdíme,
když po obědě jdem spinkat,
co roupama nevíme.
Špitáme si, chechtáme se,
až se zlobí Matýsek,
a pak hurá po svačince
vrhneme se na písek.
Hrajeme si na doktorku,
na vaření, na obchod,
když mám s tátou už jít domů,
vůbec mi to není vhod.
Michalka Jaklová, 3,5 roku
Moje kamarádka tanečnice
A vše se mnou vydrží?
Je to přece kámoška,
není žádná lenoška.
Vždy pro mě dobré slovo má,
za zády nepomlouvá.
Smějeme se spolu rády
i s našimi kamarády.
Máme zájem o hudbu,
kroutíme se do rytmu.
Výborná je tanečnice,
s hůlkou jí to jde o moc více.
Ještě pořád nevíte?
Tak se to teď dozvíte.
Sedí po mé levici
přímo v naší lavici.
Lucie Abera
Kamarád Martin
Minulé léto o prázdninách jsem jel na pár dní ke své tetě na Vysočinu. Má syna Martina, který je o rok mladší než já a společně se vždy hodně nasmějeme.
Toho dne jsme si s Martinem říkali, že by bylo dobré zažít nějaké dobrodružství. Rozhodli jsme se v noci spát pod stanem na zahradě u jejich domu. Teta upozornila, že hlásí déšť a bouřku, ale nás to neodradilo a naopak se to zdálo jako dobrá zpráva. Celé odpoledne zabrala stavba stanu, a když jsme dovnitř nosili všechny potřebné věci – deky, spacáky, baterky atd..... nebe se zatáhlo a začal foukat vítr. Upekli jsme si buřty a teta ještě naposledy dala na výběr – spát doma, nebo dobrodružství pod stanem v dešti. Bylo to jasné! Zapnuli jsme se uvnitř stanu, zalezli do spacáků a vyprávěli si historky. Když jsme se dost nasmáli, zhasli jsme baterky a šlo se spát. Ještě jsem ani nezačal usínat a najednou byl slyšet nějaký hukot. Postupně sílil a Martin na mě ve tmě šeptal: „Co to je? Zní to dost divně....“ Sotva to dořekl, zablýsklo se a na stan se spustil obrovský liják. Nebylo slyšet ani slovo, rychle jsme rozsvítili baterku a posunky se domlouvali, co máme dál dělat. Liják byl obrovský, blýskalo se a Martin se bál. Říkal jsem si, musím být statečnější než mladší kamarád. Déšť trval asi hodinu, a když ustal, posvítil jsem na Martina, který ležel zachumlaný ve spacáku, a zjistil jsem, že spokojeně spí jako nemluvně.
Dodnes nepochopím, že mohl při takovém silném hučení a bubnování jen tak usnout......
Adam Krov
Kamarád
jmenuje se Jirka Rád.
Každé ráno spolu jdeme
a do školy putujeme.
I když nás ve škole mučí,
něco málo nás tam naučí.
S Jirkou nejraději počítáme,
ale v českém jazyce klopýtáme.
Po škole spolu děláme úkoly,
jsou to těžké protokoly.
Po úkolech jdeme ven,
s ním je to jako sen.
Je to můj nejlepší kamarád,
mám ho hrozně rád.
Každý potřebuje kamaráda,
jinak velké štěstí strádá.
Tereza Šímová
Pravé přátelství
Všem to bylo putno,
Seděla jsem v rohu,
Na tváři slanou slzu.
Ovšem jen do té chvíle,
Než přišla v plné síle.
Usmála se na mě,
A objala mě pevně.
Do toho přihodila jeden vtípek,
Sakra, ona je ale kvítek!
Smích mi zněl v uších,
Neovladatelné cuky v koutcích.
Už nemyslela jsem na nic zlé,
Protože s ní nebude nic mdlé!
Je to má nejlepší kamarádka,
Moje krásná víla, milá, hodná – Markétka!
Tereza Čejková
Nejlepší kamarádky mám dvě, nezklamu je, ani oni mně. Jsou pro mě jako sestry, život s nima je vždy pestrý. Vždy se máme o čem bavit, že jsme spolu umíme oslavit. Pro ně udělám cokoliv, můžou se spolehnout ať jsem kdekoliv. Svěřujem se sobě navzájem, být s nimi je pro mě rájem. Známe se z našeho pracoviště, já jsem byla ještě sviště. Jezdíme na výlety, sportujem a za to že se známe Bohu děkujem :)
Hudečková Alena
Kamarádi
neseme jméno Veverušáků.
Všichni jsme tu kamarádi,
navzájem se máme rádi.
A když o něco jde,
držíme se pohromadě.
Jeden za druhého dýcháme,
všechno možné děláme.
Sportujeme, malujeme,
do přírody vyrazíme.
Pohádky si píšeme,
na Veverušák chodíme.
A když se dobře zadaří,
odměna nám náleží.
My jsme přeci kamarádi,
se všemi se máme rádi.
Veverušáci Beroun