Téma týdne – restaurace

Soutěž již skončila (18. 8. 2018 23.59).

Chodíš rád(a) do restaurace? Jak často nebo s kým tam chodíš nejraději? Co si nejraději dáváš za jídlo? Máš rád(a) asijskou, čínskou, indickou nebo jinou kuchyni? Jaká je Tvá nejoblíbenější kuchyně? Chtěl(a) bys dělat v restauraci? Můžeš nám i nakreslit svou oblíbenou restauraci nebo jídlo, které si v ní dáváš.

Chceš se nechat překvapit případnou výhrou? Určitě se bude jednat o knihu, ale o jakou přesně se dozvíš, až ji rozbalíš.

Abys mohl vyhrát, nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

Restaurace

Ač to zní dost neskutečně,
do restaurace chodím věčně
a od určité doby,
se stala mým "hobby".

Už dopředu vím,
jaký že mám hlad,
kolik toho sním
a co si též objednat.

Tato věc je zcela prostá
u stálého hosta,
který, když se zadaří,
sní vše co kuchař uvaří.

Už předem jsem si ale jistý,
neb talíř bývá zcela čistý,
že skvěle se tu vaří
a kšeft se tudíž daří!

Zvlášť když zdejší hosté,
asi skoro "posté",
za kratičkou chvíli,
moje slova potvrdili.

A proto:
Do takových restaurací,
se člověk moc rád vrací!

Štěpán Gotzmann

V našem malém městečku
Vem do ruky vařečku
Plno jídla, plno chutí
V kalhotách mám velké pnutí
V restauracích obědváme
Kdo ví, co si zase dáme
Itálie nebo Řecko
Chutná nám to zkrátka všecko
V našem malém městě
Jím jablíčka v těstě
Milujeme sladké, slané
To už je tak prostě dané
Pizzu nebo knedlo zelo
Orosuje se nám čelo
Zas si dáme do nosu
V restauraci V rákosu

Andrea Šmídová

V restauraci je na výběr plno jídel,
každý si může dát kolik chce - naštěstí to není na příděl.
Bramborová kaše mezi stálice patří,
pro někoho k ní řízek ani být nemusí.

Často jsou tam vidět rodinky s dětmi na obědě,
večer pro změnu mají plno - páry se tam mají sami k sobě.
Někdo v restauraci o ruku žádá,
jiný zase snahu u první schůzky vynakládá.

Jana Plecháčová

Za dobrotu na žebrotu

Jednou když jdu po venku,
najdu ležet stravenku.
To jsem vskutku nečekal,
zvedl jsem ji a šel dál.

Nač nechat ji tam nadarmo,
teď mám oběd "zadarmo"!
A jelikož nic neměl k práci,
hned navštívil restauraci,
kam najísti se zašel,
za to, co jsem našel.

Číšník se mě ptal:
"Tak co byste si dal?"
"Specialit máme dosti!"
"Já však nemám hotovosti!"

Když to číšník uslyšel,
div z úžasu nevyšel
a otázal se celý bledý.
"Budem platit kartou, tedy?

"Karty taktéž u mě není,
pouze tohle překvapení!"
A předložil mu, co mám k mání,
stravenku ze zaměstnání.

"Za tohle vám, řeknu předem,
nabízíme guláš s chlebem!"
"I ten si, pane, s chutí dám,
neb stále na tom vydělám!"

Číšník vzteky pronesl,
když mi guláš přinesl.
"Člověk se tu pro vás snaží,
s tímto běžte na nádraží!"

Servítky si vskutku nebral,
stravenku jen zlostně sebral,
a ani nepřál dobré chuti,
jež slušností je k zakousnutí.

Aleš Gotzmann

Návštěva restaurace

Manžel bývá ochotný,
ať nestojím u plotny
a mohu mít tak méně práce,
pozvat nás do restaurace.

Jelikož se všichni těší,
tak společensky, chůzi pěší,
výjdem z domu před polednem,
hledat místo, kam si sednem.

Jen malí se uráží,
že autíčko je v garáži
a musí zvládat úkol těžký,
s ostatními jíti pěšky.

Avšak již za krátkou chvíli
jsme k cíli svému dorazili
a při vstupu jsme jako hosti,
volných míst viděli dosti.

Sotva jsme se rozhlédli
a ke stolu usedli,
s lístky už se číšník řítí
a co prý si dáme k pití?

Manžel řekne zvesela:
"Dnes nemusím Birella!"
"Abych tudíž zahnal žízeň,
přineste mi jednu Plzeň!"

Hned jasné bylo z výroku,
proč auto není po boku.
Zbytek jsme si pospolu,
objednali kofolu.

Já jsem ihned uvedla,
když si ceny prohlédla,
že než dovolit si jídlo tady,
musím týden trpět hlady!

Manžel výrok netušil
a ihned mě přerušil.

"Poslyš drahá, bez legrace,
já vás zval do restaurace!"
Pohlédl mi do očí
a myslel, že mi zaskočí.

Tu číšník přišel z povzdáli
a zda už jsme si vybrali.

Manžel musel jemu říci,
že objednal si chobotnici
a děti naše, tyhle ty,
poloviční krevety.

Já jsem po své hrubé chybě,
dala radši přednost rybě.
Však i z klasického úhoře
jsem měla "oči nahoře".

Co se týče chuti ale,
povedl se dokonale
a ostatní mi také řekli,
že před chutí by smekli.

Tímto muž, jak obdobně,
šel účet platit osobně
a pak jsme se, chci říct k tomu,
rozloučili a šli domů.

Radomíra Gotzmannová

Autor:
Vydáno: