Téma týdne – roční období

Každé roční období je něčím krásné, zajímavé a má svoji povahu. Přirovnala bych to k lidem. Každý je jiný a jinak se chová. Já mám nejradši dvě období,l éto a zimu. Dva protiklady. Je to sice zvláštní, ale je to tak. Pokud by mi někdo řekl, co bych si měla vybrat, tak řeknu léto, ale kvůli svojí atmosféře by to byla zima.

Můj rok začíná ne od ledna, ale od prvního září, když začne škola. Pro mě podzim se táhne jako voda, protože je sychravo a je to velký skok z prázdnin hned do kruté reality s ošklivým počasím.

„Zima je tu! Konečně....“ začalo sněžit a na mě dýchla vánoční atmosféra. Musím si do uší pustit koledy, nejlépe anglické.

Můj zimní … nebo-li vánoční rituál je si sednout do mého křesla, které je pod mým oknem, mít v ruce horký čaj s citronem, mé oblíbené vánoční kalhoty, deku a vnímat to teplo, lásku, která se mi rozlévá po těle, a kterou mi evokují Vánoce.

Každý rok se těším na Vánoce a zimu jako malé dítě, protože všude vidíte reklamu a nikdo asi nevnímá Vánoce tak intenzivně jako jiné svátky a roční období. Prostě to miluju!

Nela Lusková

Každý rok se ke konci roku pořádá zvláštní festival, kde se scházejí ti nejvýznamnější umělci. Tento festival se nazývá Zima. Přicházejí sem známí tanečníci, ale i jeden z nejslavnějších malířů, který je schopen každý rok okouzlit tisíce dětí i rodičů.

Tento malířský mistr se nazývá Mráz. Je schopen vymalovat překrásné, dokonalé, oku lahodící obrazce. Místo plátna raději používá sklo. Dá se na něm dokonale pracovat a všichni lidé mají právě okna ze skla, tak má každý příležitost vidět to nejhezčí dílo, radovat se z něho a Mráz se aspoň proslaví všude, kde to jen jde.

Dále tu máme stovky, tisíce, deseti tisíce malých bílých tanečnic, které se nechávají oslovovat Vločky. Úchvatné tanečnice, jež je každá jedinečná a něčím výjimečná. Tancují ve velkém počtu, a přesto každá tančí něco jiného. Poté, co svůj úchvatný balet dokončí, splynou s ostatními vločkami a zakryjí unavenou zem a stromy, které se uchylují ke spánku v novém bílém pyžamu. Celá fauna se též obléká do čistého křišťálového oděvu, který odloží až s prvními jarními slunečními paprsky.

Kevin Novák

Padá sníh. Vločka po vločce se pomalu snáší na zem. Je to první známka toho, že už se blíží Vánoce – svátky klidu a míru.

Krajina je v mžiku bílá. Všude je plno sněhové peřiny. Sněhu, který je bledý jako duše andělů a studený jako samo nebe.

Ze střech visí rampouchy a na oknech jsou zamrzlé květy, jež tam namaloval mráz svojí zázračnou nadpřirozenou schopností.

Vše je najednou tiché a klidné, jako by ani žádný život neexistoval. Ale ve skutečnosti je tomu jinak. Ježíšek čte dopisy dětí, skřítkové vyrábějí v dílnách dárky a balí je do pestrobarevných papírů. Andílci pečou cukroví nebo jen tak poletují nad domky, z nichž se pozvolna valí šedý dým.

Na tmavém nebi svítí hvězdy. Je večer ze všech nejvýznamnější a nejhezčí. Sem tam spadne hvězda a děti, dívající se z oken, obdivují jejich krásu a zář.

Vánoční stromečky stojí v pokojích, cukroví voní na stolech a vyčkává se příchod Ježíška. Ten přistává ve zlatých saních na zem zavátou sněhovými vločkami. Všude je ta krásná vánoční atmosféra a zvoní zvonečky a rolničky.

Ježíšek vchází do domů a hodným dětem dává dárečky, které si přály a které si zaslouží za to, jak byly celý rok ukázkově vzorné a hodné. A až svou práci dokončí, slehne se po něm zem a vrátí se zase za dlouhý jeden rok.

Kateřina Beličková