Téma týdne – sci-fi

Pavla Jaklová

Na americkém letišti se chystalo letadlo do Belgie. Do byznyz třídy se chystala slečna se zrzavými vlasy a úzkým pasem. Letuška nabízela té slečně pití a slečna si objednala kávu. Prozradila, že je slavná belgická detektivka, která hledá případ krvavých stop. Jmenovala se Žaneta Peterová. Letuška se na ní tázavě podívala, ale dál mlčela. Jako kdyby o krvavých stopách něco věděla. Dál neřekla nic. Letadlo se rozjelo a vzlétlo. Uběhla hodina a Žaneta zaslechla křik a volání o pomoc. Šlo to od pilotovy kabiny. Vběhla do kabiny a vidí mrtvého pilota. Žaneta se jala pilotování a doletěli na belgické letiště. Všichni vystoupili z letadla a i Žaneta, která tahala za sebou pilota. V tu chvíli vystoupila letuška s krví na zástěře. A Žaneta začala dávat najevo, že je detektivka a začala vyptáváním. Letuška e přiznala, že zabila pilota. S ostudou odběhla a nechala za sebou krvavé stopy.

Maruška Hirnerová, Johana Stryková, Nikola Ježková

Byl jednou jeden medvěd a jmenoval se Fredy. Měl samotnou pizzerii. Ale nebyl tam sám. Byl tam s dalšími dvěma medvědy – Golden, Fredy a Preodér. Všechny tři nebavilo nic jiného, než se smát a dělat si z někoho legraci. Za dva dnybyla pizzerie úplně vysmátá a chudá. Po dalších dvou dnech přišel neznámý člověk a zeptal se prvního, zda si může ochutnat jejich pizzu. Fredy řekl, že ano. Byla prý moc dobrá, pán na to vyřval: „V té pizzerii mají dobrou pizzu.“ A tak byla pizzerie proslavena.

Adéla Dufková

Byla jednou jedna víla a jmenovala se Arnoštka. Bydlela v lese. Byla tam sama a každý večer lehkými kroky tancovala po lese. Jednoho toho večera dotancovala až k bažině. A najednou na ní vybafl Zombie. Říká: „Dej si pozor vílo nebo tě sežeru.“ Víla vzlétla a letěla za kosatkou. Když k ní doletěla, tak ji řekla: „Kosatko, pojď a vlez mi na záda. Letíme k bažinám.“ A Arnoštka začala křičet: „Zombíku, zombíku vylez z bažin. Zombík vylezl z bažin a kosatka ho sežrala. Arnoštka a kosatka se začaly radovat a z bažin si udělaly vířivku.

Veronika Vysoká, Barbora Konečná

Byl jednou jeden upír a jmenoval se Edvard. Pil vodu s mouchami a jedl těstoviny s červy. Protože uměl létat, tak vyletěl za Ježíškem. Edvard mu řekl, že by chtěl k Vánocům nějakého kamaráda. Když byly Vánoce, dostal kamaráda jménem Alfréd. Alfréd měl rád to, co Edvard. Tak byli nejlepší kamarádi. Vánoce si užili. Pro upíra Edvarda to byly nejlepší Vánoce, jaké kdy zažil. Edvard po Vánocích onemocněl. Alfred se o Edvarda staral. Když ale jednou šel Alfred do upířího města, koupil tam vodu s mouchami a těstoviny s červy. Dal to Edvardovi. Ten se pak uzdravil.

Nicol Veselá, Kája Váňová

Jednoho dne byla velká bouřka, ale i svítilo slunce. V ten den se stala vražda dvou rodin. Rodina Kuldových a Dildových. Nejdřív se myslelo, že jsou na dovolené. Pak najednou v noci kapala z nebe krev. Za nedlouho pak spadly z nebe těla všech členů rodiny. Při pádu se rozplácli na silnici. Vše bylo od krve. Později se zjistilo, že je zabil dědeček s motorovkou.

Matěj Smejkal, Miroslav Koubík

Jednoho strašidelného večera probíhala party pro strašidla. Byly tam úplně plné stodoly jídla. Byly to vybrané pochoutky pro strašidla – guláš s lidmi a popíjeli hnijící včelí nápoj. Nějaké strašidlo tam jedlo lidi i s kostmi. To bylo přísně zakázané! „Mám stopu“, zavolal jeden ze známých strašících detektivů. Byl to někdo s umělými nehty. Provozovatel party řekl: „Těch tu bylo pět.“ Detektiv na to: „Ehm, ehm. Byl to někdo s fialovými nehty. A to tu byla jen Veona.“ Byla to upírka AVÍLNAMA. Zavolali jí a ona se přiznala. Prý byly moc slané. Potom šla pomáhat lidem. To je místo vězení. „Vyřešeno,“ řekl detektiv. Avílnama šla z výpomoci lidem a už nikdy nejedla kosti.

Bětka Langmajerová

Začalo to tak, že lidé začali využívat roboty na podřadné práce. Robotům se to nelíbilo. Založili si asociaci robotů a tam se shodli, že musí něco dělat. Tak se scházeli každý den a bylo jich čím dál víc. A co hůř, lidé o tom nevěděli. Roboti došli k názoru, že si je zotročí, tak jako lidé kdysi je. Z asociace se postupně stala armáda. Zaútočili, ale lidé měli eso v rukávu. Robot je totiž robot a dá se přeprogramovat. Lidé nechali roboty zaútočit, a tím se roboti chytili do pasti. Lidé roboty přeprogramovali, protože si mohou vše dělat sami. A od té doby jsou roboti tabu.

Adam Šantora, Tomáš Becher

Kdysi dávno žila jedna podivná dívenka, která bydlela v Los Vegas. Jmenovala se Karalína. Karalína byla jiná než ostatní. Měla opravdu jen jednoho kamaráda, který nebyl mezi živými. Za kamarádem chodila jen po půlnoci. Ten kamarád byl upír a masivní vrah. Lidé se báli, a proto ho umučili. Jednou dívenka šla znova za kamarádem a slyšela podivný řev. Běžela k hrobu a uviděla tam krvácejícího muže. Když k němu přišla blíž, uviděla na krku dvě dírky. Dívka utekla s brekem a na hřbitov už nikdy nešla. O den později si všimla, že ten muž na hrobě byl její otec. Uviděla hřbitovní vůz s jejím otcem. Karalína se znova zalekla. Začala vidět šedě. Najednou se jí začal zvedat žaludek a spadla na zem. Probudila se a viděla upíra a řekla: „Kamaráde, ty žiješ?“ Upír odpověděl: „To jsi uhodla.“ Najednou se dívka zvedla a upír na ni začal útočit. V tu chvíli se dívenka začala proměňovat ve vlkodlaka a upíra lehce odhodila. Řekla tajemným hlasem: „Zabil si otce.“ Upír řekl: „No a co? Teď už to není tvůj otec!“ „Jak to?“ Rozbrečela se a klekla si na zem. A to je konec. Děti, když uvidíte opuštěný hrob, nechoďte k němu.

Anička Fučíková, Majda Lednická