Téma týdne – škola
Soutěž již skončila (11. 9. 2016 23.59).
Máš rád(a) školu? Proč? Co se Ti na škole nejvíce líbí a co naopak nelíbí? Do jaké školy chodíš? Na jakou školu bys chtěl(a) jít? Jak by podle Tebe mělo vypadat ideální vyučování? Myslíš si, že je škola důležitá? Můžeš také nakreslit svou školu, třídu, nebo oblíbenou část třídy.
Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.
Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 11. 9. 2016, Veverušáci – Škola
- 11. 9. 2016, František Mikulec – Všichni do ní musí
- 11. 9. 2016, Pavla Jaklová – veršík
- 11. 9. 2016, Nela Lusková – Moje budoucnost
- 10. 9. 2016, Petr Műller, 5 let – 1, 2
- 10. 9. 2016, Patrik Sýkora – obrázek
- 10. 9. 2016, Eva Toušová – obrázek
- 10. 9. 2016, Pavla Sýkorová – obrázek
- 9. 9. 2016, Julinka Berrová – obrázek
- 8. 9. 2016, Adéla Tůmová – obrázek
- 7. 9. 2016, Pavel Warzocha – obrázek
- 6. 9. 2016, Anděla Warzochová – veršík »vítěz soutěže«
- 6. 9. 2016, Elzbieta Capalová – obrázek
Škola
na Závodí tyčí se.
Čtyři stovky dětí pojme,
v základech se ani nehne.
Škola to staletá je,
pamatuje i doby zlé.
Babičky sem chodily,
pak sem maminky vodily.
Nyní už jsme tady my,
staré časy za námi.
Každý rok se něco změní,
je tu krásně od přízemí.
V třetím patře družina,
tam se přeci užívá.
Školu stále budujeme,
na předky si vzpomeneme.
Škola je náš domeček,
jak z pohádky zámeček.
Veverušáci
Všichni do ní musí
v pondělí pak už nás třída volá,
nemám rád to zvonění budíčka,
kdyby aspoň padla jedna jednička.
Pak už jen čekám na přestávku,
z tašky vytáhnu svačiny dávku,
každý den je však vždycky jiný,
ale už se těším na prázdniny.
František Mikulec
v tašce táhnu úkoly,
trhá se mi popruh na ní,
taška kousek má k praskání,
nacpal jsem tam znalosti,
které hlava má hostí.
Kudy chodím, tu se učím,
za správnost úkolů ručím,
nebráním se jiným podat
sešit, aby opisovat
mohli to, co nevědí,
jim učen nesedí.
Říkají mi, že jsem šprt,
já si z toho dělám… nic.
Pavla Jaklová
Moje budoucnost
Bylo posledního srpna a já už byla vypsychovaná z toho, že zítra jdu opět, ale už naposled na základní školu. Přemýšlela jsem o tom, kam půjdu na střední, sice bych už podle mamky měla mít rozmyšleno, kam půjdu i na vejšku, co budu dělat za povolaní a možná i na den, kdy se mi narodí první dítě, a já nevím nic! No nic, radši jdu spát a nebudu myslet na to, co mě čeká.
Je to tady! 1. září.... Usadila jsem se , poslechla si každoroční monolog paní ředitelky v rozhlase. To pro nás žáky je taková rutina. Každý hodil znechucený pohled na třídní, ale po chvíli napjatá situace povolila a všichni začali usínat, když jsem si četli školní řád. Nic nového!
Jak jsem tam tak seděla, zamyslela jsem se nad tou mojí budoucí prací. Učit by mě bavilo maximálně tak v mateřské školce, jelikož pubertální, nevychovanou mládež bych musela umlátit. Tím se dostávám k tomu, že by učitelé měli dostávat medaile a nebo my bychom se jim měli klanět, ale zase za klanění si nic nekoupí. Opravdu je občas obdivuji, když vidím rozmachaného spolužáka v první lavici, jak naprosto všechno ignoruje ….a v ten okamžik, bych měla sto chutí se natáhnout přes tu katedru a dát mu pár facek. Učitelka bych být asi nemohla, protože to abych měla nervy ze železa a musela bych se z takových žáků chodit vydýchávat do kabinetu a ve stole bych musela mít schovanou lahev whisky na uklidňujícího panáka.
Je těžké v patnácti říct, co chcete dělat za 10 let, ale měl by asi každý mít nějakou malou představu a vědět, co ho baví. Ale učitelku jsem ze svého seznamu zaměstnání škrtla, protože se nenechám zavřít kvůli nevychované mládeži.
Nela Lusková
rozplácne se na tabuli.
Učitelka bystrým okem,
pozoruje komára mikroskopem.
Anděla Warzochová