Téma týdne – sourozenci

Bylo mi šest let a jela jsem s babičkou na týdenní dovolenou do Chorvatska. Když jsem se vraceli, zavolala jsem mamince, že už jsme v České republice a musím jí sdělit všechny své zážitky. Před naším domem jsem viděla maminku a tatínka, přiběhla jsem k nim a hned jsem mluvila o tom, jak jsem se koupala v moři a jak jsem se s babičkou hádala, ale že jinak to bylo super, ale už nikdy bez nich nikam nepojedu, protože se mi stýskalo a babička neustále do mě rvala ovoce a zeleninu, abych byla zdravá a vyrostla, jelikož mě čekal v září nástup do první třídy.

„Nelinko, máme pro tebe velkou zprávu,“ řekla maminka a já už se těšila, že mi řekne, že už na další rodinné výlety budu jezdit jen s nimi. Mezitím se začala mamka s taťkou smát a ze legrace se hádat o tom, kdo mi to řekne. S napětím jsem čekala a tatínek povědá: „Tak už nebudeš sama ...“ „Joooo, začala jsem skákat a výskat radostí, že mi koupili toho psa, co jsem si tak strašně dlouho přála, a že maminka překoná kvůli mně svou alergii na srst. „Jéé, děkuju vám … a kdy ho koupíme?“ špitla jsem s úsměvem na tváři. „No, jak koupíme? Miminka se přeci nekupují, ty trdlo!“ V tu chvíli ve mně zatrnulo. „Čekáme děťátko!“ řekli oba najednou. V duchu jsem si pomyslela, jestli se nezbláznili, že mají mě... a já se nehodlám dělit s nějakým cizím prckem o moje hračky a pokojíček. Řekla jsem jim, že žádné mimino nechci a že se stěhuju k babičce. Oba mi to zatrhli a ještě mi vvyhubovali, jak se to chovám, ale oni vůbec neví, jaké to je, když pošlou daleko k moři šestiletou holčičku, která po dovolené přijede natěšená domů, a oni jí řeknou to, že se bude muset dělit o všechno s nějakým dítětem.

Po dvou dnech už tu „radostnou“ zprávu věděla celá rodina a všichni z toho byli vyplesknutí. Zajímalo by mě, jestli to tak bylo i u mě, jestli se na mě taky tak těšili.

O tři měsíce později…

Je září, mamka začíná pomalu tloustnout. Chce po mně divné věci … jako například abych si povídala s jejím břichem a třeba i zpívala jí do pupíku, což mi přijde naprosto zvláštní. Začala jsem si pomalu zvykat, že už v podstatě nejsem jedináček a nejsem jejich jedinečná, milovaná dceruška, ale tak co můžu dělat, nic jiného mi nezbývá.

Maminka si nechtěla říct, když přišla od paní doktork, co to bude, jako jestli holka nebo kluk. A když už budu muset mít toho sourozence, tak ať je to kluk, ten mi aspoň nebude brát oblečení a bude s nim zábava.

O šest měsíců později…

Je 19. května 2008 a já už jsem plnohodnotná školačka. Maminka má břicho jak buben a tatínek ji odvezl dnes do nemocnice, mě samozřejmě zase strčili k babičce, ale teď k té druhé od taťky, ta mi tu vyvařuje knedlíky, buchty a mám pocit, že jsem přibrala tak pět kilo, ale tak to ty babičky dělají.

22.5. 2008

Je 20:10 a narodila se mi sestřička Sonička, hned jsme tam s babičkou a dědou jeli do porodnice. Nedávala jsem najevo, že jsem ráda, ale byla jsem. Už nejsem jedináček. jupíí !

2016

Dnes už je jí osm let a chodí do druhé třídy, hádáme se, ale tak to k tomu asi patří. Jsem ráda, že ji mám, a nikdy nezapomenu na ten příjezd z mé dovolené.

Nela Lusková