Téma týdne – sourozenci
Soutěž již skončila (16. 12. 2017 23.59).
Máš nějaké sourozence? Pokud ano kolik? Jsou mladší nebo starší? Máš je rád(a), jsou pro Tebe vzorem? Co společně provádíte? Máte nějakou hezkou společnou příhodu? Chtěl(a) bys ještě nějaké další sourozence?
Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.
Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.
Příspěvky, které nám zasíláte
- 16. 12. 2017, Simona Jarošová – Emil
- 16. 12. 2017, Matěj a Šimon Ševčíkovi – bráchové
- 13. 12. 2017, Krýsová Martina – veršík
- 12. 12. 2017, Vladimíra Komendová – veršík »vítěz soutěže«
- 10. 12. 2017, Jana Plecháčová – veršík
Emil
Jednoho dne můj bratr z nenadání přinesl velkou krabici, v níž bylo malé zvíře. Leželo tam špinavé, neohrabané a otrhané, a tak jsem bráškovi řekla, ať ho dá zpátky, odkud ho vzal. On si ale stál za svým, a tak dokonce přemluvil i rodiče, že to zvíře zůstane u nás.
Hned, co mu to dovolili, začal výskat a skákat tak, že by se rozbořil dům. Po přikázání tedy šel připravit klec, dal tam klacky, do nádobku vodu, jídlo a strčil to neznámé zvíře tam. Když vlezlo do klece, zjistila jsem náhle, že se jedná o malého zmrzačeného holuba. Moc jsem se nezdržovala a šla jsem dělat něco jiného. Mezi tím se ti dva spřátelili a ten holub dostal tehdy krásné jméno Emil.
Dlouho jsem se pokoušela, aby Emil odletěl. Nechávala jsem mu schválně otevřená dvířka, plašila jsem ho, postrkovala, ale on se nedal.
Po měsíci, co u nás ten opeřenec byl, už konečně vypadal čile k světu. Pírka už měl krásně vybarvená, tělíčko vypadalo čím dál tím baculatěji a jeho hlásek už nebyl tak falešný.
Jednoho dne jsem si ho zamilovala. Začala jsem ho krmit, hladila jsem si ho, dokonce jsem i požádala, abych s ním mohla chodit na louku. Teď už to nebylo to nemotorné zvíře v krabici, ale vyspělý holoubek u nás na zahradě.
A tak já a bráška máme konečně zvířátko, takže místo čtyř je nás doma pět. A to jen díky mému bratrovi.
Simona Jarošová
BRÁCHOVÉ
o dva roky mladšího,
mě jsou čtyři, jemu dva,
hrajeme si od rána,
jezdíme s auty, s vláčkami,
prostě si hrajeme s hračkami,
lumpárny sem tam vymýšlíme,
mamku trochu pozlobíme,
jinak jsme ale zlatí,
my dva kluci boubelatí ;-)
Matěj a Šimon Ševčíkovi
Poprvé jsem jí spatřila v roce 1984. Jí už byly dva roky. Hned jsme si padly do oka. Spolu jsme toho spoustu zažily. Hádky, rvačky, slzy, smích, žalování, usmiřování, štěstí, bolest, rozchody.....V období puberty mě nesnášela, byla jsem pro ní trapně "děcko" :) Dnes jsme ty nejlepsí kámošky. Nedokážu si představit, že bych jí neměla. Je to ta nejlepší sestra pod sluncem. Bydlí 200 km daleko, ale musíme se denně slyšet. Stačí nám, že se slyšíme. Je tady pro mě, stejně jako já pro ní. Děkuji vesmíru, že jí mám.
Krýsová Martina
Moje sestra Anička,
je jako hvězdička,
všude,kde se objeví,
všechno se rozveselí,
když mám nějaké trápení,
hned se u mě objeví,
obejme mě a pohladí,
nikdy mě nezradí
Vladimíra Komendová
patří sem i ségra, brácha.
Kde je sourozenců náruč plná,
pro rodiče to bývá obvykle pořádná dřina.
Jedináčci si častokráte stěžují,
nudí se, protože nikoho doma nemají.
Se sourozenci však někdy bývá kříž,
občas se vyskytnou bitvy a nejedna potíž.
Jana Plecháčová