Téma týdne – učitelé

Měl jsem sny, jak jsem učitelem. Vše bylo opačně. Moji současní vyučující byli moji žáci. To jsem si opravdu užíval. Byla to zábava a už ráno po probuzení jsem se těšil a opravdu celý den jsem si velmi užíval.

Sny se ale mění. Čeká mě ten poslední… Ve snu vstávám a je to tu. Dvanáctý duben. Přijíždím do Písku ke gymnáziu. Z dálky mě už vítá ředitel školy. Pozdraví mě, zeptá se, jak jsem se vyspal. Pokyvuji hlavou a on mi oznamuje, že jistě dnešní zkoušky budou jen formalitou. Uvede mě do třídy. Posadí do lavice. Zajímá se, zda mám vše, jak se mi sedí, jestli mi sluníčko nesvítí moc do obličeje. Odpovídám, že vše je v naprosté pohodě.

Začíná to. Dostávám zadání. Vše se nějak mění.

Vypočtěte stranu trojúhelníku ABC, jestliže úhel je 90°, strana b je pět centimetrů a strana c je devět centimetrů. Použijte Pythagorovu větu.

Říkám si, to umím. Jdu na to.

Nenabírám žádnou pravopisnou chybu. Určím slovní druhy. Mrknu na větu hlavní a vedlejší, stavbu věty… Dobrý… dobrý…. dobrý. Jo, mám to dobře. Říkám si, že by ze mě měla češtinářka radost.

Jsem v pohodě. Už moc času nezbývá… kontroluji si to. Najednou se začnu potit. Zmatkuji. To snad né! To je matematika….

Slyším: „Odevzdávejte práce.“ No tak, to je konec!

Přichází pan ředitel. Koukne na moji práci. Nevěří. Žene mě ze školy a křičí……

Budím se. Srovnávám, jo…. to byl ale sen. Už abych měl ty přijímačky za sebou.

Jonáš Červinka

Myslím, že každý, ať chytrý nebo méně, uvažoval o tom, jaké by to bylo, být učitelem. Přemýšlel jsem o tom já, který se prohlašuje nejchytřejším ze třídy, dokonce i Pepík Novák, který jistě propadne. Přemýšleli jste o tom i vy?

Je to určitě téma na spoustu hodin, o kterém se dá bádat a teoretizovat, jenže jako vše, má toto povolání dvě podoby:

První je zábavná a příjemná – pomalu, plní euforie z krásného dne přijdete do třídy, žáci jsou připraveni na místech…Postaví se…Zavřete dveře tak, že by byl slyšet špendlík, jenž dopadl na zem a řeknete: „Dobrý den, žáci!“. Už, už se připravujete jít dále za katedru, ale třída jednohlase zvolá: „Dobrý den, pane učiteli!“. Ten pocit zahřeje u srdce a vy vykročíte směrem k židli.

Druhá, ta jenž mě od tohoto povolání odrazuje, je horší a nebudeme ji tolik rozvádět – Ráno máte dvě možnosti:

1. Zničíte si den tím, že pomyslíte na ty stále méně poslouchající žáky a bolení hlavy…
2. Den už máte dávno zničený a nedoufáte v žádné příjemnosti. Naštvete se na celý svět a jdete terorizovat.

Ať už jste zastánci první nebo druhé verze kantorství, jistě to nemůže být tak zlé. Vždy se najde nějaká „hodná“ třída, i když jen na suplování. Pořád vás to neodrazuje? Pořád se chcete stát učitelem? Zde je Desatero, jak na to:

1. Nevykládejte učivo suše, i vlastní rady to zpestří.
2. Mluvte nahlas, tiché mluvení ubírá pozornost.
3. Nesnažte se hledat taháky, vaše žáky to jen znervózňuje, a poté mají horší známky
4. Říkejte jen věci, kterými jste si 100% jisti, hlavy žáků pracují také na plno a nemohou vás opravovat.
5. Neoslovujte své svěřence zdrobnělinami jejich jmen, mohli by to pochopit jinak, než myslíte.
6. Vaše hodina by měla mít nějaký spád, při pomalé se lehko usíná.
7. Jednou za čas se jen tak pro zábavu můžete bavit o něčem s žáky.
8. Když přidáte pár vtipných „hlášek“. žáci na vás budou ve velice dobrém vzpomínat.
9. Nemusíte se nad vším rozčílit. Pomalejší žáci nemohou za své myšlení.
10. Jestli chcete mít klidný život. přemýšlejte o tom, jestli chcete být opravdu učitel.

Nyní konečně vím, že učitelem určitě nebudu a vyberu si raději nějaké zábavnější povolání, při kterém nebudu muset pracovat s lidmi a bude mě bavit. A co vy?

Jakub Hesoun