Téma týdne – Vánoce

Vánoce – jsou pro mě stejně jako pro většinu dětí a věřím, že i dospělých, nejkrásnější svátky v roce, a proto se s Vámi ráda podělím o můj vánoční příběh.

Bydlíme, stejně jako spousta rodin žijících ve městech, v panelákovém bytě, a tak když nám strýc nabídl, či bychom nechtěli prožít Vánoce u něj na chalupě, přijali jsme to opravdu s radostí. Jednalo se totiž o lákavé pozvání. Chaloupka se nacházela v malebné valašské krajině, na horské samotě v Bílých Karpatech, kde navíc panovala kouzelná atmosféra jako v pohádce. I když nás trochu mrzelo, že není sníh a nedá se lyžovat, mělo to svoji výhodu, kterou jsme ocenili hned při příjezdu. Autem jsem dojeli až k chalupě a nemuseli jsme nést věci z vesnice, jež byla vzdálená přibližně 4 kilometry od chalupy. Když totiž napadl sníh, nebyla k chalupě žádná příst upová cesta. A podle tehdejší předpovědi počasí sníh na Vánoce být neměl – čili měly být Vánoce na blátě.

A tak jsme pěkně nabalení na Štědrý den dorazili na chalupu. Dárky, kapr, salát, ovoce - prostě bylo toho jedno plné auto ! Ovšem vzít takové obyčejné zápalky, to nenapadlo nikoho, a protože jsme na chalupě žádné sirky nenašli, museli jsme si oheň křesat. Trvalo to pěkně dlouho a mezitím jsme pěkně promrzli. Naštěstí jsme našli petrolejovou lampu, jež nám na chalupě udržovala oheň. Oheň byl, ale scházel signál, abychom zavolali strýci, protože jsme nemohli najít klíče od koupelny, kde byla i toaleta. Toaletu nahradila klasická dřevěná kadibudka venku a k mytí posloužil plastový lavor.

Čekali jsme, co se nám přihodí dál a opravdu - obalený kapr, kterého chtěla maminka smažit, spadl do kbelíku s vodou. Ještě, že jsme měli s sebou i sýr a vepřové řízky.

Pak už to probíhalo normálně, nazdobit stromek, připravit dárky, večeři, koledy, a pak jsme hráli karty, protože na chalupě chyběla televize. Když jsme šli o půlnoci spát, sníh ještě nepadal, ale ráno se při pohledu z okna naskýtal pohled přímo ladovský.

Ovšem zapadlá pod sněhovou přikrývkou byla i obě auta a to byl malér. My děti jsme šly stavět sněhuláky, ale dospěláci z toho byli pěkně v šoku a sníh padal a padal. Sníh k Vánocům patří a bylo to nádherné, ale jak dostaneme auta dolů do vesnice? "Necháme to koňovi", pronesla maminka a šla s námi stavět sněhuláky. Pak jsme si naplnili igelitové pytle senem a jezdili jsme z kopce od chalupy až dolů k potoku.

Protože sněžilo a sněžilo, auta pak dolů do vesnice pomohl dopravit pásový traktor. Jinak bychom tam snad zůstali až do jara…

Tyto Vánoce na chalupě u strýce byly nevšední, krásné a nikdy na ně nezapomenu, ale jsou jen vzpomínkou, protože strýc již zemřel a chaloupku koupil nový majitel.