Téma týdne – vesnice

Žijeme ve městě, a proto se nám zdá, že vesnice je taková větší rodina. Každým rokem jezdíme do vesnice Nebřeziny u Plas, v oblasti Plzeň – sever na letní tábor. Ve vesnici je během roku velmi klidno. Žije zde jen něco málo desítek stálých obyvatel. Je to malá vesnice a lidé se tu navzájem dobře znají. Oni jsou tu spokojení. Žijí zde třeba celý život a založili zde i svoje rodiny. Nám se vesnice též líbí, je klidná, malebná, na řece Střele a obklopená lesy. Také se nám zde dobře žije, ale pouze čtrnáct dnů na táboře. Nevíme, zda bychom si zde zvykli žít celý rok. Můžeme říci, že vesničané se na nás již těší. Někteří nás chodí navštívit i do tábora, a když léto končí, končí tábory, vesnice se opět ukládá k stereotypnímu způsobu života. Tak Nebřeziny, zase za rok!

Vesnice jsou krásné, lidé jsou tam na sebe hodnější než ve městě a každý má psa, který mu hlídá dům. Také tam bývají farmy kde chovají prasata, slepice, kozy, krávy a ovce, nejlepší jsou ale koňské farmy, tam si totiž můžete vybrat koně, o kterého se potom staráte a na kterém můžete jezdit. Všechny děti tu spolu kamarádí a chodí do stejné školy a když škola skončí jdou si hrát ven nebo třeba do lesa trhat maliny, ostružiny,borůvky či jahody z kterých jim potom doma maminka udělá koláč. Je tu i starodávný hrad, ve kterém straší duchové a velký rybník, kam se horkokrevní lidé z okolí chodí koupat. Pro malé i velké děti se hraje každou druhou neděli v malém kulturním domě pohádka a pro dospělé je tu dvakrát do roka ples. Mají tu vše důležité: nemocnici, pekařství, nádraží, cukrárnu, obchody se zbožím atd. Ale co je hlavní, ve vesnicích se všichni znají, pomáhají si a mají se rádi a to je hlavní rozdíl mezi městem a vesnicí.