Téma týdne – vtipy a vtipné historky

Před pár dny jsem šla se svou sestrou do města na zmrzlinu a džus. Procházeli jsme se, byl hezký slunečný den a z ničeho nic jsem zakopla o obrubník. Ustála jsem to, ale tušila jsem, že se něco stalo. Jedna bota mi začala plandat na noze a tak jsem se pomalu podívala k zemi. Měla jsem na sobě sandále a na jedné botě se mi utrhl pásek. Co teď? Nejbližší obchod byl asi 600 metrů od nás. Má chůze vypadala, jak kdybych kulhala. Lidé se otáčeli a mě bylo trapně. Došly jsme k obchodu a nastal další problém. Byl v prvním patře obchodního centra. Do schodů se mi nešlo zrovna nejlépe. Konečně jsme došly do sekce obuvy a vybrala jsem si nové boty. Hned po zaplacení jsem si je nasadila a rozbité boty vyhodila. Jenže nové boty na procházku po městě taky nebyl žádný med. Byli neochozené a já tušila, že budu mít puchýře. Sestře to připadalo velmi vtipné, mé plandání a chůze tučňáka. A já se už této historce také ráda zasměji

Andrea Šmídová

Jednoho dne, když si mě maminka přišla vyzvednout z družiny, řekla: "Dnes musíme, ještě předtím než půjdeme domů, zaskočit na poštu zaplatit složenku /476,-Kč/. Šly jsme tedy na poštu. Jelikož už byl podvečer a pošta měla těsně před uzavřením, skoro nikdo tam nebyl /jak z klientů, tak ze zaměstnanců/. V provozu už také byla pouze jedna přepážka. Přistoupily jsme k ní a podáváme paní za přepážkou složenku s tisícikorunou /jiné peníze jsme prostě neměly/. Paní se na ni tak žalostně podívala a dodala: "Prosím Vás, nemáte drobné?" Odpověděly jsme: "Bohužel nemáme." Ona: "Já Vám nemám jak vrátit!" "Z drobných mám pouze 9 Kč!" "Nechcete si, prosím, ještě něco přikoupit ? "Poštovní známky, pohledy, nebo tak něco?" "Víte co", řekla maminka, přidejte nám k tomu jeden stírací los, který si dcera vybere /476,- Kč + 20,- Kč/ a bude vše vyřešeno." "Vy jste zlatí, moc Vám děkuji!" "Tak co, který si vybereš, maličká?" Ukázala jsem na jeden, který se mi zrovna líbil a ještě jsme jej na místě, mincí, kterou nám paní za přepážkou vrátila, setřely /samozřejmě 3 stejné symboly vyhrávají/. Jaké bylo naše příjemné překvapení, když jsme po setření spatřily částku 3 x 500 Kč. Tím pádem jsme na tom ještě vydělaly! A to všechno díky paní za přepážkou. Bez ní a "jejich drobných" bychom si nikdy tento los nekoupily.

Radomíra Gotzmannová

Co se mi přihodilo v loňském roce na jedné kulturní akci. Účastnil jsem se kulturní akce. Vše probíhalo zcela normálně a vypadalo to, že žádný problém nenastane, ale pak se to stalo. Přišla na mě obrovská nutnost vykonati potřebu. Běžím tedy k sociálnímu zařízení, ale ouha! Kabinka s panáčkem byla neustále obsazena a já tedy neměl jinou možnost, než využíti druhou kabinku s panenkou. Copak tam to ještě šlo, to mě nikdo neviděl, ale nejhorší moment byl, když jsem kabinku opouštěl. Tolik zajímavých pohledů na moji osobu jsem snad ještě nikdy neviděl. Zatímco já bych se hanbou do země propadl, na ostatní kolem jsem zřejmě, dle jejich reakcí, zapůsobil opačným dojmem.

Štěpán Gotzmann

Jednou byla taková malá holka, Edita, která měla vcelku normální život s rodiči a dvěma sestrami. Sestry byly starší, přičemž obě už nežily s rodiči, ale jenom jedna z nich měla manžela a děti. Jednou šla Edita s maminkou navštívit nejstarší sestru Petru. Zrovna byl doma i její manžel Radim, a to byl ten kámen úrazu. Radim pronesl, že si musí odskočit. Edita měla po několika minutách ten samý pocit, avšak si neuvědomila, respektive zapomněla, že na toaletě je jaksi její švagr. Nic netuše tedy otevřela dveře na toaletě, když spatřila pohled, který by si devítileté děvče rádo odpustilo - muž sedící na míse a čtoucí noviny.

Edita rychle přibouchla dveře a ani se nezmohla na omluvu, jak byla překvapená. Teprve v tu chvíli si vzpomněla, že švagr říkal, že jde na toaletu, ale na to už bylo pozdě. Edita se vrátila do kuchyně k mamince a snažila se předstírat, jakoby nic. Naštěstí Radim také dělal, jakoby se vůbec nic nestalo. Edita však o tomto úsměvném příběhu nebyla schopná nikdy promluvit, jak jí bylo trapně.

Jana Plecháčová