Téma týdne – zvířátka

Bylo krásné nedělní ráno, slunce svítilo a vanul lehký letní vánek. Když jsem otevřela dveře ven, skočil na mě můj pejsek Max, kterému z očí vyzařovala radost z toho, že mě vidí a že půjdeme na procházku jako každé ráno.

Na Maxův krk jsem navlékla obojek a následně i připnula vodítko. Odemkla jsem vrátka a Maxík už mě táhnul ven.

Obešli jsme spolu velkou část lesa a až na pár srnek, které nám přeběhly před nohama, nás žádná překážka nepotkala.

Když jsme se pomalu vraceli domů, obcházeli jsme pozemek našich sousedů a ve chvíli, kdy jsme byli před jejich vraty, klika cvakla, dveří letí, ale nebyl to ani táta a ani polednice, ale jen se na nás vrhnul sousedovic pes Fík, který Maxe neměl zrovna v lásce.

Zavrčel a rozběhl se proti nám. A najednou se zakousl do Maxova ucha. „Dane, Dane!“ volala jsem na souseda při jednoznačném souboji psů.

Po dlouhé chvíli volání soused vyběhl v pyžamu ven a snažil se Fíka dostat pryč.

Nešlo to úplně hladce, ale přeci jenom se to povedlo. Dan při omlouvání psa odvlekl domů.

Max byl po tomto souboji ještě týden mrzutý a s krvavým uchem. A vždy, když slyšel Fíka štěkat, s kňouráním se nám schovával za nohy.

Teď už je v pořádku a chová se tak, jak ho známe, jako náš starý známý veselý a hravý pejsek.

Petra Říhová

V lese Řáholci žil loupežník Rumcajs se svou rodinou. Proslavil ho stejnojmenný večerníček, který vidělo mnoho dětí i dospělých.

Rumcajs pravidelně odebíral Řáholecké noviny. Jednoho dne se v nich psalo, že se v Písku v jižních Čechách opět po roce koná Cipískoviště a že tentokrát tam postavili sochy z písku, které znázorňují Rumcajse a jeho přátele.

Noviny si tajně ráda četla i zvířátka z Řáholeckého lesa – jelen Větrník, zajíček Ušák a sojka Zvědavka. Velmi je zaujala tahle zpráva a po krátké debatě se rozhodli, že si udělají do Písku výlet.

Tou dobou byl na návštěvě v rybníčku u vodníka Volšovečka sumec Holdegrón. Vracel se sem každý rok na prázdniny ze Severního moře, kam ho kdysi poslal Rumcajs. Slyšel, jak si zvířátka domlouvají výlet od Písku, a začal je prosit, aby ho vzala s sebou. Zvířátkům se moc nechtělo: „Jak se chceš dostat do Písku? To abychom si najali cisternu s vodou. A z čeho ji zaplatíme?Ale sumec se nedal: „To není problém. Cidlinou se dostaneme do Labe, pak u Mělníka uhneme do Vltavy a od Zvíkova je to už kousek po Otavě do Písku. Znám zdejší řeky jako své ploutve. Zapřáhnete do mě loďku a já vás do Písku dovezu.“ Tak tenhle nápad se zvířátkům líbil. A jak se domluvili, tak se stalo.

Vyrazili v pátek a do Písku dopluli až pozdě večer. Zakotvili u Nového mostu a rozhodli se, že se na sochy podívají hned v noci, aby je nikdo neviděl. Majestátní sochy z písku se jim moc líbily. Sumci Holdegrónovi bylo líto, že na ně z vody špatně vidí. Zvláště když jelen najednou zakřičel: „Jé, podívejte se, to je přece náš sumec i s Volšovečkem.“ Mrsknul sebou, vyskočil z vody a vyletěl vysoko nad hladinu. Pohlédl na okamžik na sochy, ale hned dopadl zpátky do vody. Vznikla velká vlna, která vyšplíchla až na sochy. A ty se poškodily.

Když si všichni uvědomili, co se stalo, snažili se sochy trochu opravit. Sumec byl tak nešťastný, že odplaval pod starý most a začal plakat. Zvířátka mezi tím provizorně sochy opravila a utekla se schovat do parku.

Ráno šli kolem soch dva městští strážníci. Všimli si, že jsou poškozené. Běželi na strážnici, aby se podívali na kamerový záznam,. A uviděli zvláštní věci. Z vody vyskočil jakýsi sumec a pak z řeky vyšplíchla voda přímo na sochy. Potom k nim přiběhla zvířátka, která je začala opravovat.

„Tak tohle jsou ti provinilci.“ Strážníci zavolali říční policii ze Zvíkova, aby se podívali v řece po obrovském sumci. Našli ho, jak se schovává pod starým mostem a pláče. „Co s tebou uděláme? Jak tě potrestáme?“ Velitel dostal nápad. „Víš co? Zítra budeš vozit při Cipískovišti děti na svém hřbetě mezi starým a novým mostem.

A tak se taky stalo. Sumec se stal obrovskou atrakcí Cipískoviště. A nakonec i jemu se to strašně líbilo. Ostatní zvířátka postupně také vylezla ze svého úkrytu a celý den si hrála s dětmi. V neděli odpoledne se pak vydali na zpáteční cestu. Do Řáholce dovezli spoustu fotografií a pro Rumcajse koupili nový klobouk…

Lukáš Karolyi