Vycházka „Za vodníkem Kabourkem na Kampu“

Soutěž již skončila (4. 4. 2015 23.59).

Chceš získat rodinnou vstupenku pro sebe a pro své rodiče na vlastivědnou vycházku „Za vodníkem Kabourkem na Kampu“?

Vycházka „Za vodníkem Kabourkem na Kampu“

Na vycházce podél vltavských břehů stinnou Kampou zjistíte, zda Bruncvík stále chrání Karlův most, navštívíte vodníka Kabourka, poslechnete si, zda klapají mlýnská kola, a podíváte se, zda v Sovových mlýnech žijí sovy.

 Jelikož na procházce navštívíte vodníka Kabourka je jasné, čeho se bude soutěžní úkol týkat. Ano správně, soutěžním úkolem tentokráte bude namalovat vodníka nebo napsat příběh nebo básničku, ve které se bude vodník vyskytovat.

Obrázek, básničku nebo povídku zašlete na *** soutěž již skončila ***. Nezapomeňte připojit svoje celé jméno a adresu, abychom Vám v případě Vaší výhry mohli výhru zaslat. Jednoho výherce, který získá volnou rodinnou vstupenku pro sebe a pro své rodiče (max. 2 děti a 2 dospělí) na vlastivědnou vycházku „Za vodníkem Kabourkem na Kampu“, která se koná 19.4.2015 od 14:00 hodin v Praze, vybere redakce.

Výhru do soutěže věnoval Pražská informační služba - Prague City Tourism. Moc děkujeme.

Příspěvky, které nám zasíláte

Nad Čertovou sedí pán,
zelený a zadumán,
nejhezčí ve světle lampy
je vodník Kabourek z Kampy.

On z vodního brlohu
tahá lidi za nohu,
a když je fakt krásný den,
z vody i vyleze ven.

Pak, jak pověst praví,
všechny hezky zdraví
a chce s nimi dát si pivo
- na Kampě je potom živo.

Pavla Jaklová

Závody s dušičkami

Byl jednou jeden vodník jménem Kryštof. Kryštůfek se dověděl, že budou závody s dušičkami. Tak neváhal a hned se přihlásil. A již byly závody a Kryštof byl tak nedočkavý. Rozhodčí, vodník Karel, jim vysvětlil pravidla. Vezměte si lžičku a dušičku. Tu dušičku si dejte na lžičku, a nesmí vám dušička spadnout ani utéct. Kryštůfek koukal a myslí si, že to nevyhraje. Připravit, pozor, teď. Kryštof vyběhl a v cíli byl jako první. Ale tam šlo o to, kolikrát mu spadne dušička. Kryštůfek šel domů a moc si přál, aby postoupil do dalšího kola. Druhý den si ráno všechny vodníci špitali, že vodník Kryštof postoupil. A tím pádem se Kryštofovo přání splnilo. A jestli neumřeli, žijí tam všichni dodnes.

Barbora Konečná, Medvědi – 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Zelená je fajn

Byl jednou jeden vodník Dušička a ten byl celý zelený. Ale problém byl v tom, že zelenou neměl rád. „Ach jo!“ povzdychl si. „Proč jsem zrovna zelený? Proč ne modrý nebo …. červený…či žlutý? Ach jo!“ Vylezl z vody a běžel do lesa. Zeptal se datla, srny, jelena, ježka… Ale nikdo nevěděl proč je zelený. Pak přemýšlel a najednou běžel na louku. Zeptal se motýlků, brouků, včel, sršňů…Ale také nikdo nevěděl. Ale jak tak dlouho přemýšlel, došlo mu to. Šel do obchodu a koupil si všechny barvy kromě zelené. Doma si vzal velký štětec a natřel se všemi barvami. Byl celý upatlaný. Šel do lesa a tam se ze všech stran ozývalo. „Kdo to je? Já se bojím? Fuj! Obluda!“ Dušička ani nezkoušel jít do města. Doma se umyl, a podíval se do zrcadla, jak vypadá a povídá: „Zelená je fajn!“ A od té doby Dušička má rád zelenou.

Marie Hirnerová, Medvědi – 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Vodník

Byl jednou jeden rybník a v tom rybníku žil vodník s vodničkou. V tom rybníce byl i král vodník a princezna vodnička. Nuž žili tam všichni, co koho napadne. Král a královna byli moc nafoukaní a zlí vodníci. Jednoho dne si král a královna vyrazili na procházku. Král, když šel, najednou zakopl o kamínek a princezna o krále. To bylo naříkání. Když se ze země zvedli, vynadali nejbližšímu vodníkovi. Když pořád král vylézal, tak na něj někdo zavolal. Bylo to miminko a pravilo: „To je nejzlejší král pod rybníkem.“ Král přišel k miminku a pravil: „Za to, co jsi po mne pokřikoval, za trest budeš doma. Tak dlouho, dokud nevyrosteš.“ Maminka bránila miminko. Ale maminku s miminkem bránili i všichni vodníci. Královi dali ten samý trest, jako chtěl trestat on. A jak to dopadlo? Dobře! Všichni si dělali, co chtěli a v rybníce a okolí byl klid.

Radimír Popelík – Medvědi, Beroun - Závodí

O vodníkovi Frantovi

Bylo jednou jedno jezírko, a v tom jezírku bydlel vodník Franta. Blízko jezírka vodníka Franty bydlel vodník Matěj. Vždycky večer Franta a Matěj šili boty. Šili si boty, protože večer v úplňku tancovali s vílami. Ty víly se jmenovaly Karolína a Lucka. A vždycky je utancovali tak, až se jim motala hlava. Kája a Lucka byly tuze krásné, a proto se Franta a Matěj do nich zamilovali. Ale pozor, ty víly se ukazovaly jenom v úplňku. Proto to Franta a Matěj chtěli nějak změnit. Ale jak? Zeptal se Matěj Franty. „Už to mám!“ řekl Franta. „Zajdeme za babkou Kořenářkou. A ta nám dá nějaké byliny.“ Babka na ně koukala a říká: „K čemu to potřebujete?“ Matěj odpověděl: „My to potřebujeme, protože víly Lucka a Kája jsou tuze krásné a my je máme rádi. Ale pozor! Oni nás také.“ „No dobře, tak jděte.“ A jen co byl úplněk, hned jim dali bylinky. A od té doby byly vidět pořád. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Barbora Konečná – Medvědi, 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Vodníčku, Vodníčku,
co máš v tom hrníčku,
jaképak poklady skrýváš,
jestlipak, jako já,
když máma zavolá,
z hrníčku ráno snídáš.

Lucie Němečková

Autor:
Vydáno: