Otevřené dílo

„Projekt Otevřeného díla je inspirován stejnojmennou knihou Umberta Eca, který v ní vnímá umělecký objekt jako neuzavřený celek možné interpretace. Autor při výkladu díla výtvarného umění připisuje velkou roli samotnému divákovi, jenž svým osobním přístupem vytváří jeho jedinečný význam. Tuto rovinu se snažíme sledovat a v dlouhodobém horizontu představit množství různorodých pohledů na výtvarné umění,“ uvádí k projektu Otevřené dílo Petra Lexová. Pro nadcházející tříměsíční období zajistil výběr vedoucí odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihočeského kraje, pan magistr Patrik Červák, který zvolil bronzovou sochu Primavera od Jana Štursy.

 „Primavera, nevelká asi 40 centimetrů vysoká bronzová skulptura sochaře Štursy z roku 1907, představuje melancholicky krásnou postavu mladé dívky v rozpuku mládí zpola stojící a zpola sedící na jakési skále či vyšším pařezu. Většina váhy jejího pevného těla spočívá na levé noze a hýždi. Celá pravá strana od chodidla počínaje přes zvednuté koleno až po pokleslé rameno jasně svědčí o jeho naprosté uvolněnosti, která je umocněna volně položeným předloktím na horní straně stehna tak, že ruka cudně a nenásilně zakrývá její nahotu. Hlavu má mírně nakloněnou kupředu vlevo a právě to je směr odkud může vnímavý divák pozorovat sochu v její plné kráse a statickém pohybu. Dvě vlny na sebe volně a nenuceně navazují a prolínají se v celkové kompozici tohoto nevelkého díla právě tam, kde se plná váha těla dívky stýká s chladnou kamennou oporou. Obličej, ač nemůže být u takto malé bronzové sošky propracován do detailu, je přesto krásný. Tajemný úsměv Primavery, přivřené sešikmené oči a vlasy, které obličej rámují, připomínají jak archaické etruské terakotové skulptury, tak i drobnou římskou bronzovou plastiku. Největší odkaz na klasické řecké sochařství však vidím v celkové kompozici díla, která jistě vychází z nesmrtelné Praxitelovy Afrodity Knidské. Tato socha se stala, a jistě po dobu existence lidské rasy navždy zůstane, nesmrtelnou inspirací pro všechny sochaře i malíře. Nejinak tomu bylo také například u impresionisty Pierre-Auguste Renoira, který v roce 1870 svoji modelku Lisu Tréhotovou zachytil tak, aby vypadala jako Afrodita Knidská podle mramorové kopie z Louvru. Jsem přesvědčen, že stejně jako mnozí umělci a milovníci umění již od starověku podléhali kráse a kouzlu této jedinečné starověké sochy, o čemž nás poučuje už Plinius Starší ve své Historia naturalis, tak svým způsobem podlehl i Štursa a pokusil se, dle mého názoru velice úspěšně, vzdát tak Praxitelovi a tím i celému klasickému řeckému sochařskému umění hold,“ uvádí ke svému výběru Červák.

Jan Štursa (*15. 5. 1880 ─†2. 5. 1925)

Dílo českého sochaře Jana Štursy spojuje zájem o lidskou figuru, který dosáhl svého vrcholu ve ztvárnění ladných linií ženského těla. Oproti dobovému stylismu, jenž ho zasáhl v uměleckých začátcích, jeho pozdější dílo nabylo pevné formy, vyjádřené jasnou stavbou sochy, která však neztratila na živosti. Na Štursovo dílo měly značný vliv studijní cesty do zahraničí. V roce 1904 navštívil pařížský Louvre, kde ho upoutala díla antického a egyptského sochařství. Zájem o klasické umění se prohloubil v letech 1907 a 1911, kdy odjel do Itálie a věnoval se studiu proporcí antických a renesančních soch a jejich vztahu ke kompozici. Během války se Štursa vrátil k lidské figuře modelované v intencích klasických forem a po ní se věnoval zakázkám pro nově vzniklou republiku.

Vernisáž Otevřeného díla Patrika Červáka proběhla ve čtvrtek 14. dubna od 17:00 hodin ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích, U Černé věže 22.