Řemesla a živnosti v Českých Budějovicích

Cechy se rovněž aktivně účastnily církevních svátků a procesí či významných slavností spojených například s návštěvou panovníka. Nově přijímaní členové museli prokázat mravní a rodinou bezúhonnost, zaplatit poplatek do pokladny cechu a složit slib. Privilegia jednotlivých cechů potvrzoval buď sám panovník, nebo městská rada. Zástupci cechů se většinou významně podíleli i na správě města.

V průběhu staletí se cechy měnily a ve větších městech se jich mohlo vystřídat i několik desítek. To bylo způsobeno především tím, že některá středověká řemesla postupně zanikla a řada nových se zase objevila. Mezi nejstarší a nejvýznamnější cechy u nás patřil cech řezníků, krejčích a soukeníků. Existovala však i celá řada specializovaných cechů, v Českých Budějovicích to byl například cech měšečníků, hřebenářů, mydlářů a svíčkařů, či parukářů. Největší rozvoj řemesel zaznamenala města v 15. a 16. století. České Budějovice v té době získaly výrazně řemeslnický ráz, přičemž si převahu i nadále udržovala řemesla potravinářská v čele se sladovníky a sládky. Následovala řemesla oděvní a textilní.

V průběhu raného novověku postihla některá řemesla výrazná krize. Obyvatelé Budějovic trpěli důsledky třicetileté války a katastrofický dopad měl i požár roku 1641. Podle berní ruly z 1653 zůstávala řada profesí ve městě nezastoupena, anebo je vykonával nedostatečný počet řemeslníků. Pozvolné zlepšování ekonomické situace nastalo až v polovině 18. století. V této době potvrzoval cechovních stanovy pouze panovník a pro všechny cechy byly vydány jednotné (generální) artikule. V průběhu 18. století některé řemeslnické obory zanikly (např. mečíři či helméři) a místo nich se objevily další profese, vyvolané například i novou barokní módou. Ve městě působili prýmkaři, šňůrkaři, hřebenáři, knoflíkáři, cvočkaři, usnaři aj. Díky oživené stavební činnosti se v této době v Budějovicích uživili například 3 zedničtí mistři, kteří zaměstnávali ještě dalších 55 osob z příbuzných profesí. Každé řemeslo mělo svého světce – patrona, ke kterému se řemeslníci uchylovali s prosbou o ochranu. Například kováři uctívali svatého Floriána, zedníci a kameníci svatou Barboru, ševci svatého Bartoloměje apod. Cechovní zřízení s uzavřeným počtem členů a omezenými možnostmi rozvoje postupně přestávalo vyhovovat rozvoji výroby. Stále více se prosazovaly tzv. svobodné živnosti, k jejichž provozování stačilo prosté oznámení úřadu, podané společně s přihláškou k odvodu daní.

V polovině 19. století bylo ve městě evidováno v tzv. policejních živnostech kolem 950 profesí, mezi nimiž byli lékárníci, pekaři, řezníci, hostinští, zedníci, dlaždiči, kameníci, tesaři, pokrývači nebo tiskaři. Své výrobky mohli prodávat pouze v místě působiště a jejich počet byl podle potřeby regulován. Naproti tomu tzv. komercionální živnosti umožňovaly prodej výrobků i mimo město. K nim patřily i vznikající továrny. Mezi nejvýznamnější podniky té doby patřila například Lannova loděnice, v níž 60 pracovníků stavělo lodě a asi 50 šífařů zabezpečovalo místní říční dopravu.

Roku 1859 došlo ke zrušení cechů, které byly přeměněny na živnostenská společenstva. Podle živnostenského řádu se živností rozumělo zaměstnání prováděné na vlastní náklady, samostatně, trvale a výdělečným způsobem. Živnosti se dělily na výrobní řemeslné (zpracování surovin a zhotovování nových výrobků), obchodní (nákup a další prodej zboží) a poslužní (služby a práce v pohostinství, dopravě apod.). V této podobě živnosti fungovaly v podstatě až do roku 1952.

Výstava je otevřena od 6. dubna 2019 a bude přístupná až do jara r. 2020.