Velorex

Arnošt Nezmeškal, ředitel Muzea dopravy NTM, uvedl: „Výstava vznikla ve spolupráci Národního technického muzea a Velorex clubu v AČR. Vystavena bude desítka vozítek. Vedle známějších tříkolových strojů Velorex budou součástí výstavy také ojedinělé prototypy jako například stroj HOBA II. nebo nákladní Velorex 435 D. Díky láskyplné péči svých majitelů mohou lichostopá vozítka Velorex stále šířit po našich i zahraničních silnicích pozitivní atmosféru. V dnešní době plné stresu je to více než třeba.“

Lidové vozítko Velorex patří mezi legendy československých silnic z let socialismu. Jde o vozidlo obdařené schopností vyvolávat úsměv na tvářích již jen svým zjevem. Tak trochu jsme si zvykli dělat si z tohoto vozítka legraci. Řada našich filmových tvůrců toho využila. Nezapomenutelnou etudu odehrál tříkolový Velorex ve filmu Vrchní, prchni!. Ale i čtyřkolová varianta si, po patřičných úpravách, zahrála, opět roli zcela komickou, v dětském filmu Ať žijí duchové! Nezaškodí však podívat se na tuto epizodu naší motoristické historie vážněji. Zjistíme, že osudy tohoto vozidla nebyly vůbec jednoduché. Ve složitém období počátku padesátých let 20. století zahynulo množství jiných zajímavých projektů na stolech byrokratů, kteří měli moc řídit náš průmysl. Bratři Stránští však dokázali přesvědčit kormidelníky znárodněného průmyslu, že právě jejich tříkolka je tím nejvhodnějším vozidlem pro naše invalidy. S reklamním heslem „Tělesně vadní do šťastné budoucnosti!“ vzniklo zhruba patnáct tisíc tříkolek a k tomu ještě necelých patnáct set čtyřkolových modelů. Velorex se udržel ve výrobě více než dvacet let a dočkal se dokonce exportu do zahraničí.