Děti školní družiny se mohou zapojit do družinových kroužků i klubových kroužků. V letošním roce nám zde pracuje 17 kroužků, které vedou jednotlivé vychovatelky a při některých jim odbornost zajišťují tři externí pracovníci.
Je celkem jedno, jestli se u vás doma ocitne pejsek, jehož jste si přivezli, či se přímo doma narodí. Jméno je totiž pro kterékoliv zvíře natolik zásadní, že na jeho výběru by si měl majitel dát záležet. Samozřejmě je velkou módou dávat jména podle klasického kalendáře. Na tom není nic špatného, pokud se ovšem dodrží určitá pravidla. Jedno z nich je například i to, že by se jméno nemělo shodovat s kterýmkoliv členem rodiny – jak lidským tak i o více nohou. Když už je řeč o těch kalendářích, tak dnes se bez problémů dají koupit i ty pro zvířata, převážně psy a kočky – tam je opravdu velký výběr, i když hlavně těch zahraničních.
Lidé tam bývali za minulých čas jiní než nyní. Příběh, o kterém se nyní rozepíšu, se stal mojí mamince a jejímu bratranci, když byli malí. Jednalo se o dobu, kdy jim bylo zhruba deset let. Oba se spolu dopustili mnoha lotrovin. Jedna mě doslova rozesmála na plné pecky, jak se říká. Jelikož byla jiná doba, tak se tím pádem nebáli rodiče pouštět své malé děti ven i v noci a kór na vesnici. Byla už hluboká tma, když mou maminku a jejího bratrance napadlo, že budou zastavovat projíždějící auta na silnici.
O tom všem se dnes děti školní družiny a školního klubu mohly dovědět od „Mistra“ svého oboru pana Karla Součka. Ten v odpoledních hodinách přijal pozvání k nám do školní družiny, aby se podělil s dětmi o své zkušenosti z jeho výtvarné dílny. Vždyť děti školní družiny navštívily i jeho letošní výstavu v září tohoto roku. Znají pana Součka jako občana našeho města, ale i přímo „Závoďáka“.
Mně se tedy stal jeden z mého pohledu obrovský. Dnes už to vidím tak, že to bylo i vtipné, ale tenkrát ne. Jedině na mou omluvu se dá podotknout, že mi bylo zhruba okolo osmi let. Mám dvě sestry. Měla jsem i bratra, ale to je jiný příběh. Zpět k tomu mému příspěvku. Jedna má sestra je starší o osmnáct let a druhá o deset. A právě s tou nejstarší se pojí mé vyprávění. To už byla několik let vdaná a měla teprve tři děti – tři syny. To teprve znamená, že dnes jich má už pět.