Potkávám je každý den a občas k nim také patřím – k posluchačům hudby při každé příležitosti. Jsou to ti, kteří bez svojí mp3, mp4 nebo mobilu nepřežijí. Jsou všude: v MHD, ve škole, na zájmových kroužcích, dá se o nich mluvit jako o nejrozšířenějším živočišném druhu.
Bude to znít neuvěřitelně, jsem si toho plně vědoma, ale knihy z antikvariátu pro mě mají zvláštní kouzlo. Hned první záhadou je otázka, kdo je vlastnil přede mnou.
Pracovníci ostravské zoologické zahrady se již několik týdnů intenzivně připravují na porod slonice Vishesh. Od poloviny prosince minulého roku začali s pravidelnými nočními hlídkami v pavilonu slonů.
Neubránila jsem se, abych nepoužila tenhle anglický výraz označující jedničku, za kterou následuje sto nul. V číselné podobě vypadá značně děsivě, takže bude asi nejlepší omezit se na tenhle slovní popis.
„A tobě, tobě dám královský hrad, když se mnou strávíš noc!“ nákladně oblečený mladík, snad nějaký vysoce postavený šlechtic, se rozverně obrátil na spoře oděnou dívku, která mu seděla na klíně.