Články

Babka Babánková nahlédla do bytu dědy Zdvořáčka a málem se posadila na zadní část těla.

„Je to ve hvězdách, je to ve hvězdách…,“ křičel reproduktor v autobusu, který polykal kilometry z Karlových Varů, směrem ku Praze.

Děda Zdvořáček se sklonil nad prosklenou vitrínu, ve které byly drobnosti aizenboňáků , jinak to drážních zaměstnanců z období Rakousko-Uherska a období počátků První Československé republiky.

Ulicí kolem starého činžáku projížděl proud vozidel. Motory burácely a řidiči jako by právě jeli z minulého století, aspoň podle oblečení řidičů, motorek a aut ve kterých seděli a soustředěně sledovali cestu před sebou.

Děda Zdvořáček na lavičce pod lipou pozoroval babku Babánkovou, která v obličeji, ale i na celém těle hrála všemi barvami, jako její šátek na hlavě.