Na to, že si přečtu Krysaře, jsem se chytala už několik let, ale nikdy jsem k tomu neměla dost odvahy. Obecně jsem věděla, o co v příběhu jde, jenomže jsem se bála - příběh je až moc tajemný, přestože to tak původně Viktor Dyk neměl v plánu.
Nástrahy a překážky, škola a prázdniny, bílý den a černá noc, detektivka a záhada, zábava a vtip, hádanky a zapeklité otázky. Jednoduše všehochuť!
Donedávna jsem tu na sérii Říše temnot pěla ódy, ale už šestým dílem si to u mě L. J. Smith pošpatnila a o sedmém díle radši ani nebudu mluvit. Kdyby vše skončilo Spřízněnými dušemi, příběh by byl akorát, tak proč stejný problém řešit ještě v dalším svazku? Navíc samotný název (Krvavý polibek) evokuje různé představy.
Asi těžko bychom hledali výraznější osobnost válečné generace, než jakou byl Jiří Kolář (1914–2002), básník, prozaik, dramatik a výtvarník, člen Skupiny 42 a jeden z autorů, kteří zásadním způsobem ovlivnili vývoj poválečné české literatury.
Rádo se věnuje řešení hádanek? V tom případě je kniha Hra na schovávanou přímo určena pro něj!