Dočetla jsem svazek Nejlepší světové čtení, ve kterém byla čtveřice nejvýznamnějších literárních děl: Šifra mistra Leonarda, Světlo severu, Návrat tanečního mistra a Rosie. Právě poslední příběh mi mezi ostatní příliš nezapadal – byl to vlastně humoristický román ze života, řešící docela banální příhody, ale v pozadí šlo o něco víc. Zbývající trojice příběhů byla temná a brutální, takže Rosie, řazená v závěru knihy, příjemně osvěžila.
Zatímco si Snoopy létá v oblacích a neúnavně pátrá po Rudém baronovi, Charlie Brown dostane příležitost konečně promluvit s krásnou zrzečkou!
Teprve letos jsem si tak trochu náhodou koupila Ostře sledované vlaky a zalíbil se mi autorův styl: zdánlivou idylku naruší nějaká nečekaná událost, když ji čtenář nejméně čeká. I přes tragičnost příběhu neváhá vtipkovat, byť způsobem, ze kterého člověku běhá mráz po zádech. Právě proto jsem si umínila, že si od něj přečtu ještě něco a na Vánoce už jsem hltala Postřižiny.
V druhém dílu Dobrodružství Minecraftu se dvojčata Josh a André konečně znovu shledávají, i když velmi neobvyklým způsobem.
Už v minulém století vycházela edice Knihy dobrodružství a odvahy, kam patří nejznámější svazky z různých koutů světa a historických období. Stejně jako v kterékoli jiné edici, i tady mají příběhy různou úroveň, a přesto je ráda čtu – jako oddechová literatura se vždycky hodí. Naposledy jsem sáhla po knize od Eilís Dillonové, nesoucí název Ostrov Divokých koní. V příběhu se detektivní zápletka snoubí s tajemnem a vyprávěním o irském venkově.