Všude dobře, doma nejlíp, říká jedna stará moudrost a nikoho z nás nenapadne, o pravdivosti těchto čtyř slov pochybovat. Slovo doma pro mě znamená přístav. Místo, kde na mě třeba do noci čekají, než se vrátím z rockového koncertu. Chce se jim spát, ale přesto čekají, aby se mě zeptali, jestli nemám chuť ohřát se trochou horké polévky. Je to přístav, ve kterém můžu zakotvit a nehledět na to, jestli kolem zuří silná bouře nebo mě po tváři hladí vánek.
Ještě ve druhé polovině 18. století nebyl původ blesků jasný. K bleskům i hromobití se vázalo mnoho pověr a mýtů, lidé se jich báli a vysvětlovali si je po svém. Většinou si je spojovali s potrestáním z nebes. Dodnes se u nás při velké bouřce říkává, že se venku čerti žení.
Vrtule větrného mlýna byla vidět do širokého okolí a tak přišel nápad, že by se s jejich pomocí mohly šířit důležité zprávy.
Počasí s vysokými teplotami nepůsobí pouze na lidi, ale samozřejmě je vnímají i zvířata, jak ve volné přírodě, tak v zoologické zahradě. Obyvatelům ústecké zoo se tyto horké dny snaží zpříjemnit chovatelé, kteří jim zajišťují takový režim, aby se jich nadměrné teploty nijak negativně nedotkly.
Nemám v úmyslu právě teď poučovat o nebezpečnosti ujíždění na čemkoli psychotropním, ničícím a devastujícím.