Pravidelným čtenářům není třeba nijak složitě vysvětlovat, že patřím mezi fanoušky Vlastimila Vondrušky, českého autora historických detektivek. Sotva mu vyjde nějaká kniha, neváhám sáhnout do peněženky a věnovat nemalý obnos na koupi další z jeho knih.
Třeba i to, o co by mohlo jít v knize nazvané Třináct fotografií, přestože se jako podtitul objevil nápis „kriminální povídky“; to se mu k názvu poněkud nehodí.
Zní to zvláštně, ale od té doby, co jsem na základce začala číst knihy od Enid Blytonové, nikdy jsem nedočetla žádnou z edice Tajemství. Ne, že bych to nezkoušela, všechny mi tehdy připadaly zdlouhavé a rozvláčné… K autorce jsem se opět vrátila letos a zkusila jsem právě Tajemství a hle – už mi nepřipadá tak hrozné jako dřív.
Někdy to odnese nějaké to fantasy, tentokrát jsem se rozhodla pro druhý díl sci-fi trilogie Rozděleni časem s podtitulem V pasti, který se vysvětlí až v samotném závěru knihy.
Trojice předchozích dílů fantasy série Nástroje smrti se mi poměrně líbila. Našla jsem na nich sice nějaké drobnosti, které bych autorce vytkla, ale v porovnání s nejnovější knihou byly prakticky bezchybné. S Městem padlých andělů jsem velice hrubě nespokojená – a to jsem se na něj těšila, abych se konečně dozvěděla, jak dopadne románek Jace a Clary.